11 C 272/2023-33 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobním návrhem podaným dne 25.5.2023 domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 611 484,68 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 28.2.2019 byl žalované poskytnut úvěr ve výši 800 000 Kč, když před uzavřením smlouvy žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 6,9 % ročně formou pravidelných splátek ve výši 9 548 Kč měsíčně splatných vždy k 5. dni v měsíci, počínaje dnem 5.4.2019, když poslední splátka měla být splacena 6.11.2028 Celkem se mělo jednat o 116 splátek. Žalovaná ač byla ze strany žalobkyně opakovaně upomínána, nedodržela svůj závazek a dostala se s hrazením splátek do prodlení. Z tohoto důvodu žalobkyně uplatnila své právo požadovat okamžité splacení všech závazků ze smlouvy vyplývajících a dne 17.8.2022 celý úvěr prohlásila za okamžitě splatný, neboť byla žalovaná k tomuto dni v prodlení s více než 2 splátkami. Žalobkyni tak vznikla pohledávka, která byla k tomuto dni činila na jistině částku 611 484,68 Kč, na kapitalizovaném smluvním úroku ve výši 6,9 % p.a. z jistiny od 18.8.2022 do 17.4.2023 částku 28 494,70 Kč, na zákonném úroku z prodlení od 18.8.2022 do 17.4.2023 částku 61 687,19 Kč, dále smluvní úrok 6,9 % p.a. z částky 611 484,68 Kč od 18.4.2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 611 484,68 Kč od 18.4.2023 do zaplacení. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyně ničeho neuhradila. 2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) bez nařízení ústního jednání. Žalovaná byla usnesením soudu vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez její osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaná soudu ve stanovené lhůtě nezaslala své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníku předpokládal, žalobkyně s takovým postupem souhlasila již v žalobě, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobkyně a žalované. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Žádostí o poskytnutí úvěrového produktu a Smlouvou o úvěru ze dne 28.2.2019 bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované na základě písemné smlouvy úvěr ve výši 800 000 Kč, který bude veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], dohodnutá úroková sazba byla ve smlouvě uvedena ve výši 6,9 % ročně s tím, že úvěr má být splacen nejpozději do 6.11.2028 a měsíční splátky budou činit 9 548 Kč vždy k 5. dni v měsíci počínaje dnem 5.4.2019. Rovněž bylo dohodnuto, že na základě této smlouvy bude konsolidován dluh ve výši 296 574 Kč u věřitele [právnická osoba] Použití zbývajících prostředků úvěru bylo na uvážení žalované. Úvěr a úroky z úvěru mají být spláceny vždy 5. den každého kalendářního měsíce, když první splátka bude 5.4.2019 a úrok bude připisován k jistině, jehož součástí se stane. Dle čl. 8 písm. b) smlouvy byla žalobkyně oprávněna prohlásit úvěr za okamžitě splatný, pokud bude žalovaná v prodlení se splacením. 5. Výzvami ze dne 19.4.2023, 16.7.2022 bylo zjištěno, že žalovaná byla upozorněna na dluh po splatnosti a vyzývána k jeho úhradě s možností okamžitého splacení celého úvěru. O zesplatnění úvěru byla žalovaná informována dopisem žalobkyně ze dne 17.8.2022 a byla vyzvána k uhrazení celkové částky 620 883 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 19.4.2023 byla žalovaná vyzvána právním zástupce žalobkyně k úhradě pohledávky, která k 19.4.2023 činila částku 702 410,54 Kč a byla vyzvána k úhradě. <i>6. Dle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 8. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě z předložených listin vyplývá, že žalobkyně před podpisem smlouvy o úvěru se zabývala otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru. Žalovaná na poskytnutý úvěr dle tvrzení žalobkyně řádně hradila splátky po dobu tří let. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Smlouvou o úvěru ze dne 28.2.2019 žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalované jako úvěrované v její prospěch peněžní částku ve výši 800 000 Kč jako částečně účelový úvěr, přičemž se žalovaná zavázala tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky ve sjednané výši. Mezi těmito účastníky tak došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu shora citovaného ustanovení § 2395 a násl. o.z. Žalovaná tím, že úvěr nehradila ve sjednané lhůtě, porušila podstatným způsobem své smluvní povinnosti stanovené smlouvy, ocitla se v prodlení se zaplacením jistiny úvěru a úrokového příslušenství. Následkem uvedeného žalobkyně oprávněně rozhodla o okamžité splatnosti dluhu a požadovala zaplacení jednak dlužné jistiny úvěru, tak i úroků a úroků z prodlení. Soud tedy na základě těchto skutečností považuje za oprávněný nárok žalobkyně vůči žalované na zaplacení dlužné částky 611 484,68 Kč, dále pak úroků z úvěru a úroků z prodlení stanoveného procentuální sazbou v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. až do zaplacení, když prodlení žalované stále trvá. Soud proto žalobnímu nároku v celém rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalované, právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 24 460 Kč a 3 x odměna advokáta po 10 780 Kč (§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3x paušální náhrada po 300 Kč (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky) a 21 % DPH. Náklady řízení tak celkem činí částku 64 680,40 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 9. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 věta o.s.ř. delší než zákonné třídenní, a to vzhledem k výši dlužné částky.