17 C 175/2023-50 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 16. 6. 2023 domáhala proti žalované zaplacení částky 32 100 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru. Uvedla, že dne 7. 11. 2021 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [anonymizována tři slova] [číslo] jejíž součástí byl sazebník poplatků a všeobecné obchodní podmínky. K uzavření smlouvy došlo na provozovně obchodníka, neboť se jednalo o nákup zboží/nábytku, a to elektronicky, pomocí SMS kódu. K poskytnutí sjednaného úvěru ve výši 29 500 Kč pak došlo dne 8. 11. 2021; tento se žalovaná zavázala zaplatit v 10 pravidelných měsíčních splátkách po 2 950 Kč. Protože úvěr byl poskytnut bezúročně, nebylo třeba ve smyslu § 5 odst. 3 z. č. 257/2016 Sb. zkoumat úvěruschopnost žalované. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy neplnila, když ani jednu ze sjednaných splátek neuhradila. Proto žalobkyně od smlouvy odstoupila, přičemž odstoupení bylo žalované odesláno dne 5. 4. 2022 a toto nabylo účinnosti nejpozději dne 16. 4. 2022. Ještě před odstoupením od smlouvy a jejím zesplatněním byla v důsledku prodlení žalovaná vyzývána k úhradě dlužných splátek samostatnými upomínkami. Celkový dluh žalované ve výši 32 100 Kč sestává z poskytnutých nesplacených peněžních prostředků (jistiny) ve výši 29 500 Kč, dlužných nákladů za ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele ve výši 1 500 Kč a dlužné úhrady nákladů za upomínky ve výši 1 100 Kč. Žalovaná na upomínky žalobkyně nereagovala a dlužnou částku neuhradila. 2. Žalovaná, shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalované doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 10. 7. 2023, když žalované byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 28. 6. 2023). 3. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Podle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 5. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [anonymizována tři slova] [číslo] bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle níž byl žalované poskytnut úvěr na nákup nábytku ve výši 29 500 Kč, který se zavázala splácet měsíčními splátkami po 2 950 Kč s roční úrokovou sazbou 0,0 % s tím, že splatnost první splátky bude 7. 12. 2021 bankovním převodem. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím zprostředkovatele úvěru a podepsána dne 7. 11. 2021 SMS kódem žalované. V části D) Sazebníku pro smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizována tři slova] platného od 1. 12. 2019 byly jako sankční nároky žalobkyně pro případ prodlení žalované sjednány částky: 500 Kč za první písemnou upomínku, 600 Kč za druhou písemnou upomínku a 1 500 Kč pro případ ukončení smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně z důvodu prodlení žalované trvajícího alespoň 3 měsíce. Dle přehledu splátek žalovaná na dluh ničeho neuhradila a dlužná částka tak činí částku žalovanou. 7. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná opakovaně vyzývána, a to upomínkami ze dne 28. 12. 2021 a 28. 1. 2022. Z důvodu trvání prodlení pak žalobkyně od smlouvy písemně odstoupila, a to dopisem ze dne 1. 8. 2022. 8. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je důvodný. Bylo prokázáno, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru, a to za situace, kdy se jednalo o bezúročnou půjčku, a povinností žalobkyně tak nebylo zkoumat úvěruschopnost žalované ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná pak nejen neprokázala, ale ani netvrdila, že by dluh nevznikl, že by poskytnutou částku 29 500 Kč, byť alespoň zčásti uhradila, či že by dluh zanikl jinak. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 29 500 Kč a v souladu se sazebníkem, který byl nedílnou součástí smlouvy, byly žalobkyni přiznány i sjednané poplatky, a to 500 Kč za první upomínku, 600 Kč za druhou upomínku a 1 500 Kč za ukončení smlouvy ze strany věřitele. Konečně byly žalobkyni přiznány i úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po odstoupení od úvěrové smlouvy. 9. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a zavázal procesně neúspěšnou žalovanou k povinnosti nahradit plně procesně úspěšné žalobkyni náklady soudního řízení ve výši 10 014,50 Kč k rukám jejího zástupce, když tato částka je tvořena soudním poplatkem za návrh na zahájení občanského soudního řízení ve výši 1 605 Kč, odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní pomoci (převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 2 420 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 x 300 Kč paušál (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH z částek shora uvedených, vyjma soudního poplatku, tj. 1 459,50 Kč Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 10 014,50 Kč.