17 C 74/2023-38 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 14. 2. 2023 domáhala proti žalovanému zaplacení celkové částky 15 581,20 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že dne 27. 6. 2022 žalovaný uzavřel s jejím právním předchůdcem, společností [právnická osoba], smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 15 581,20 Kč, který měl být splacen nejpozději do 27. 10. 2022. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Po zohlednění dílčích plateb pak žalovaný dluží celkem 15 581,20 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že původní věřitel prověřil schopnost žalovaného splácet úvěr, a to tak, že vypočetl rozdíl mezi doloženými příjmy a výdaji. Klientům je pak ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Pro případ, že by soud neuznal nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požadovala žalobkyně, aby daný nárok byl posouzen jako nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení. 2. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020. 3. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 21. 4. 2023, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 11. 4. 2023). 4. Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru a smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 27. 6. 2022 bylo prokázáno, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byla dne 27. 6. 2022 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr do výše úvěrového limitu 10 000 Kč na dobu 1 roku. Úroková sazba činila 0,4026 % denně, RPSN 299,98 % ročně. Úvěr měl být splácen měsíčními splátkami ve výši minimálně 13 % nesplaceného úvěru společně s úrokem a poplatkem za čerpání nebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Pro případ prodlení klienta se splacením jakékoliv částky mohl věřitel dále požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč a úroky z prodlení. 5. Dle potvrzení o platbě byla dne 27. 6. 2022 na účet č. [bankovní účet] právním předchůdcem žalobkyně poukázána částka 10 000 Kč. Dle faktury [variabilní symbol] splatné dne 27. 10. 2022 činila částka k úhradě 15 661,72 Kč. V této bylo dále uvedeno, že dne 27. 6. 2022 byl učiněn výběr ve výši 10 000 Kč, účtovány byly účelně vynaložené náklady 3 x 250 Kč a úroky za čerpání 4 911,72 Kč. 6. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 8. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Shora uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nepředložila žádné důkazy, uvedla pouze, že její právní předchůdce ověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet výpočtem mezi doloženými příjmy a výdaji s tím, že klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílů mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Žalovaný byl dále lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Žádné konkrétní listiny dokládající příjmy a výdaje žalovaného však žalobkyně nepředložila. Nebylo tedy v řízení prokázáno, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnil povinnost uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 [číslo], ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 [číslo], ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU [číslo] – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Příjmy, výdaje, osobní a majetkové poměry žalovaného nebyly nijak zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o.z., podle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní obdržel a doposud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu, tj. částku 10 000 Kč. Současně žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z této částky ve výši stanovené nař. vl. [číslo] Sb. a to od 28. 10. 2022, tj. ode dne následujícího po datu splatnosti stanoveného fakturou jako výzvou k zaplacení dluhu. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch (co do 64 %). Po odečtení úspěchu a neúspěchu ve věci tak žalobkyni vznikl nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 28 % Náklady žalobkyně byly přitom představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 1 000 Kč, odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní pomoci po 300 Kč (§ 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 x 100 Kč paušál (§ 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH z částek shora uvedených, vyjma soudního poplatku, tj. 220,50 Kč Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 2 270,50 Kč.