17 C 87/2023-68 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 6. 10. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 003,50 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že účastníci dne 27. 10. 2021 uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále také jen "smlouva") distančním způsobem na adrese [webová adresa], na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr do výše 10 500 Kč s možností postupného čerpání, který měl být splacen do 26. 11. 2021. Žalovaný sjednal mimo jiné i volitelné služby, a to službu Presto za poplatek 165 Kč a informační SMS servis za poplatek 29 Kč měsíčně. Ačkoli byl úvěr žalovanému poskytnut dne 27. 10. 2021 v plné výši, tento nebyl žalovaným do dne podání žaloby uhrazen, a to ani částečně; do prodlení se žalovaný dostal dne 27. 11. 2021. Dlužná částka ve výši 15 003,50 Kč sestává z: dlužné jistiny ve výši 10 500 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 630 Kč poplatku za informační SMS servis ve výši 29 Kč smluvní pokuty ve výši 934,50 Kč (za období od 27. 11. 2021 do 24. 2. 2022) účelně vynaložených nákladů ve výši 910 Kč. Žalobkyně dále v rámci žalobního návrhu uvedla, že při prověřování úvěruschopnosti žalovaného ověřila jeho čistý měsíční příjem výpisem z jeho bankovního účtu, provedla lustraci v Centrální evidenci exekucí, v Insolvenčním rejstříku, v Registru politicky aktivních osob, v Registru neplatných dokladů. 2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 27. 3. 2023, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 17. 3. 2023). 3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním uzavřenou mezi účastníky dne 27. 10. 2021 vzal soud za prokázané, že touto se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský bezúčelový úvěr s postupným čerpáním do výše 10 500 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 2 630 Kč do 26. 11. 2021 Smlouvou byla zároveň sjednána služba Presto ve výši 165 Kč a služba – informační SMS servis ve výši 29 Kč měsíčně. Dle čl. 3 Sazebníku žalobkyně byla tato oprávněna v případě prodlení žalovaného požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. Dle přehledu bankovních transakcí byla částka 10 500 Kč převedena na účet žalovaného specifikovaný ve smlouvě dne 27. 10. 2021. 4. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze dne 27. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem jsou dva, výše pravidelných měsíčních výdajů na splátky půjček činí 500 Kč, na bydlení 3 500 Kč; další výdaje uvedeny nebyly. Jako ověřený čistý měsíční příjem byla konstatována částka 10 986 Kč. 5. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění tvrzení a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného do doby vyhlášení rozsudku nijak nereagovala, předložila pouze Výpis o posouzení úvěruschopnosti a výpis z bankovního účtu žalovaného, ze kterého měla za ověřený čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 10 896 Kč s tím, že ve společné domácnosti žije s další osobou (nekonkretizovanou), též výdělečně činnou. Výdaje na bydlení měly být představovány částkou 3 500 Kč měsíčně a splátky dalších půjček částkou 500 Kč měsíčně; k těmto údajům však nebyly předloženy žádné důkazy. Zjišťovány pak nebyly další nutné výdaje (strava, hygienické potřeby, telefon, cestovné apod.). Dle názoru soudu tak nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně splnila povinnost uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Příjmy, výdaje, osobní a majetkové poměry žalovaného nebyly řádně zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o.z., podle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní obdržel a doposud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu, tj. částku 10 500 Kč (dlužná jistina). Současně žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z této částky ve výši stanovené nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to od 27. 11. 2021, tj. ode dne následujícího po sjednané splatnosti poskytn