18 C 345/2021-153 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 19. 12. 2021 domáhala určení, že žalovaná není dědičkou po svém manželovi zůstaviteli [jméno] [příjmení]. Tvrdila, že v rámci pozůstalostního řízení uplatnila námitku dědické nezpůsobilosti žalované a byla odkázána soudním komisařem k podání žaloby, což ve stanovené lhůtě učinila. Žalobkyně, coby sestra zůstavitele, namítá, že jeho nelze vyloučit, že se jeho manželka mohla dopustit proti zůstaviteli činu povahy úmyslného trestného činu, konkrétně neposkytnutí pomoci dle § 150 odst. 1 trestního zákoníku. Naplnění znaků tohoto trestného činu spatřovala v okolnostech, kdy v červenci až srpnu 2020 došlo ke zranění zůstavitele – zranění nohou a potřebnou pomoc mu poskytli až sousedi, manželé [příjmení], kteří náhodou zaslechli jeho volání o pomoc a přivolali záchrannou zdravotnickou službu. Žalovaná zůstala nečinná, naopak po příjezdu zdravotnické záchranné služby nechtěla umožnit záchranářům vstup na pozemek a umožnila ho až po následném příjezdu hlídky policie. Během řízení po provedení výslechů svědků – sousedů žalované, žalobkyně upřesnila, že ke zranění zůstavitele mělo dojít pravděpodobně v prosinci 2020. Uvedla, že pokud zůstavitel volal o pomoc, pak je zjevné, že o poskytnutí pomoci měl zájem a chtěl, aby mu byla poskytnuta. Připustila, že žalovaná požádala o přivolání lékařské pomoci, ale po jejich příjezdu jim v poskytnutí pomoci bránila a tímto jednáním žalované bylo zasaženo do právem chráněného zájmu zůstavitele na zdraví a život a mohlo být činem povahy úmyslného trestného činu. Vážnost stavu musela vnímat i žalovaná, když požádala [jméno] [příjmení] o přivolání zdravotnické záchranné služby. 2. Opatrovník žalované s návrhem nesouhlasil. Námitku žalobkyně považoval za účelovou, neboť žalobkyně se pouze snaží domoci dědictví po svém bratrovi, které jí však nenáleží. Zůstavitel byl jedinou osobou, se kterou žalovaná normálně komunikovala a žila a i přes duševní potíže měla svého manžela ráda. Naopak žalobkyně během života zůstavitele s ním nikterak výrazně nekomunikovala, žádný vážný zájem o jeho život neprojevovala. Neposkytovala mu jakoukoli pomoc. Je zřejmé, že ani neví, co se konkrétně mělo zůstaviteli stát za úraz nohou. Opatrovníkovi není nic známo o tom, že by proběhlo jakékoli šetření ze strany orgánů činných v trestním řízení v souvislosti se spácháním trestného činu žalovanou vůči zůstaviteli. Poukázal na špatný duševní stav žalované, která dokonce rozporuje i smrt svého manžela. Manželé žili de facto odloučeni od společnosti, do svého domu neměli zavedenou vodu ani odpad, o obydlí se nikdo dlouhou dobu nestaral, hromadili nepotřebné věci a nedůvěřovali třetím osobám, zůstavitel byl uzavřený typ a s nikým se nesdružoval. Jejich soužití neprobíhalo za standardních podmínek, zůstavitele nikdo neviděl ani nepostrádal několik měsíců před jeho smrtí a na jeho smrt se přišlo až po aktivním konání žalované, která pokřikovala na kolemjdoucí, že jejího manžela někdo otrávil. Možnost otravy však byla soudním znalcem vyloučena a důvodem úmrtí bylo selhání srdce v důsledku chorobných příčin bez zavinění třetí osoby. Žalobkyně neuvádí, v čem měl spočívat úraz zůstavitele, jaké dosahoval intenzity, jak byl zůstavitel léčen. Významné je i to, zda si zůstavitel přál být ošetřen či odvezen do zdravotnického zařízení, což dle výpovědi žalované odmítal. <i>3. Podle § 170 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce.</i> <i>4. Podle § 1481 o.z z dědického práva je vyloučen, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul.</i> <i>5. Podle § 150 odst. 1 trestního zákoníku kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.</i> 6. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a to na základě následujících skutkových zjištění: 7. Z usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. 9. 2021 č.j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že pozůstalá sestra [celé jméno žalobkyně] byla odkázána, aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení, podala proti pozůstalé manželce [celé jméno původní účastnice], žalobu o určení, že pozůstalá manželka není dědičkou po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozenému [datum], zemřelém [datum]. Usnesení nabylo právní moci 20. 10. 2021. 8. Ze spisu tohoto soudu sp. zn. 21 Nc 906/2021 bylo zjištěno, že byl podán návrh na omezení svéprávnosti [celé jméno původní účastnice]. V řízení byl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a to dne 6. 12. 2021 znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], z jehož závěrů vyplývá, že posuzovaná [celé jméno původní účastnice] trpí závažnou duševní chorobou v pravém slova smyslu, jedná se u ní o léta trvající paranoidní psychózu. Duševní onemocnění snižuje její schopnosti rozpoznávací i ovládací. Pod vlivem psychotických prožitků nepřiměřeně jedná, je těžce narušen kontakt s realitou, je pod vlivem bludů, je naprosto nekritická, chybí jí náhled chorobnosti stavu, její náhled na duševní onemocnění je nulový. Z rozsudku ze dne 4. 4. 2022 č.j. 21 Nc 906/2021-74 bylo zjištěno, že [celé jméno původní účastnice] byla omezena ve svéprávnosti na dobu tří let od právní moci rozhodnutí s tím, že nemůže nakládat s majetkem a finančními částkami v hodnotě přesahující 2 500 Kč v každém jednotlivém případě právního jednání, zároveň v samostatném hospodaření s částkou přesahující 10 000 Kč za jeden kalendářní měsíc, nemůže rozhodovat o přijetí a odmítnutí zdravotních služeb, uzavírat úvěrové, pojistné smlouvy, smlouvy o stavebním spoření, smlouvy o poskytování sociální péče, uzavírat pracovně právní smlouvy, podávat žádosti o dávky státní sociální podpory, dávky hmotné nouze a dávky pro osoby zdravotně postižené, vyřizovat osobní doklady a realizovat pasivní volební právo. Opatrovníkem jmenované byla ustanovena Obec Mikulovice. Rozsudek nabyl právní moci 12. 5. 2022. 9. Z výpovědi žalované bylo zjištěno, že tato je nyní hospitalizována v Psychiatrické nemocnici v [obec], uvedla, že její manžel nebyl nemocný, nechtěl brát žádné léky. Pokud potřeboval ke své lékařce [anonymizováno] [příjmení], tak jeli autobusem, bylo to jednou až dvakrát za rok. S nohama nic neměl, normálně chodil do krámu v obci. Když mu nebylo dobře a chtěla mu zavolat ARO, takto nechtěl, nikdy k nim žádná sanitka nepřijela. Se sousedy se nenavštěvovali, ani s příbuznými. 10. Ze sdělení Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Pardubického kraje bylo zjištěno, že věc úmrtí [jméno] [příjmení] byla dne [datum] odložena dle § 159a odst. 1 trestního řádu, k žádnému trestnímu stíhání [celé jméno původní účastnice] nedošlo. 11. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], bývalého starosty [územní celek], bylo zjištěno, že rodinný dům, ve kterém manželé [příjmení] žili, neudržovali, neopravovali, chovali zde hospodářské zvířectvo. Sousedské vztahy měli napjaté. Nikdo k nim domů nechodil, nikoho k sobě nepustili, byli to zvláštní lidé. Měli problém s vodou. Zůstavitel byl„ samorost“, hrubý až vulgární, každý od něj utekl, psychický stav paní [celé jméno původní účastnice a žalované] byl od roku 2020 velmi špatný, chovala se k občanům velice hrubě, vyhazovala psí exkrementy na ulici, pokřikovala sprostě na děti. V době, kdy byl starostou ([číslo]) si nepamatuje, že by u [anonymizováno] zasahovala policie nebo zdravotní záchranná služba. 12. Z výpovědi [jméno] [příjmení], starosty obce, bylo zjištěno, že rodinu [příjmení] zná 20 let, žili sami pro sebe v uzavřeném světě, bez rodiny, kamarádů, v hrozných podmínkách pro život, bez elektriky, vody, kanalizace, plynu, v ruině, žili jeden pro druhého, nikde nepracovali, je to zvláštní rodina. Sám byl u mnoha zásahů záchranářů i policie, často ho volali spoluobčané, že mezi nimi a paní [celé jméno původní účastnice a žalované] dochází ke konfliktům. Při jednom ze zásahů mu volali z LDN z [obec], že pana [příjmení] přivezou domů, tehdy žalovaná neotvírala, nebylo možné se k domu dostat kvůli jejich psovi, byla zde tedy i hlídka policie. Žalovaná až potom vyšla z domu a po vysvětlení, že se jí vrací manžel, mu otevřela a pustila ho do baráku. Žalovaná neměla daleko k ostřejšímu slovu, takže nebyl rozdíl mezi jejím chováním