18 C 73/2023-56 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se svým návrhem doručeným k podepsanému soudu dne 20. 1. 2023 domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 10 759,03 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 26. 3. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela se žalovaným Smlouvu o kontokorentním úvěru [anonymizována dvě slova], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 10 000 Kč. Žalovaný porušil podmínky smlouvy, překročil povolený úvěrový limit, vznikl mu nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu a právní předchůdkyně žalobkyně zrušila poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek ve výši 10 491,71 Kč převedla dne 11. 5. 2020 na otevřený úvěrový účet a dluh byl okamžitě splatný. Žalobce nyní požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 491,71 Kč, poplatků ve výši 267,32 Kč, úroků z úvěru ve výši 29% p.a. z dlužné jistiny od 15. 5. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení z dlužné jistiny a poplatků. 2. Žalobkyně svou aktivní legitimaci ve sporu prokázala Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 17. 5. 2021. 3. Žalovaný podal proti elektronickému platebnímu rozkazu ze dne 6. 2. 2023, č.j. EPR 16771/2023-5 odpor, ve kterém namítal, že dlužnou částku uhradil prostřednictvím advokáta, na jeho účet. 4. Žalovaný se k jednání soudu dne 15. 8. 2023 nedostavil, jeho omluvu soud nepovažoval za dostatečnou a prokázanou, když pouze formou e-mailu uvedl, že je mimo území ČR, na výzvy soudu pak již nereagoval. Soud tedy postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal bez jeho přítomnosti. <i>5. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 8. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru [anonymizována dvě slova] ze dne 26. 3. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný jako podnikatel bude čerpat úvěr bez žádosti a to do úvěrového rámce 10 000 Kč s tím, že tato částka je nepřekročitelná, úroková sazba byla sjednána ve výši 19,9% p.a. V případě porušení, včetně nepovolného debetu nebo nedodržení kreditního období, je banka oprávněna převést částku odpovídající celému debetnímu zůstatku z běžného účtu na nově otevřený úvěrový účet. Oznámením o převodu dluhu ze dne 14. 5. 2020 bylo zjištěno, že bylo ukončeno bankou poskytování kontokorentního úvěru a dluh ve výši 10 491,71 Kč byl převeden na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet]. Zůstatek v této výši na úvěrovém účtu byl zjištěn z výpisu z úvěrového účtu ze dne 21. 5. 2021. 9. Z e-mailové komunikace žalovaného se společností [právnická osoba] [obec] bylo zjištěno, že 10. 9. 2020 bylo sdělováno žalovanému, že provedl splátku pod [variabilní symbol] na splátku pod [variabilní symbol], však nebylo uhrazeno ničeho. Úhradu ve výši 7 000 Kč potvrdila i žalobkyně, ale s tím, že se jednalo o úhradu na komerční úvěr Express č.. [číslo], stejně tak i k výzvě soudu [právnická osoba] [obec]. 10. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, přičemž ustanovení zákona č. zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se nepoužije, neboť žalovanému byl úvěr poskytnut coby podnikateli, nikoli spotřebiteli. Na základě této smlouvy žalovaný čerpal finanční prostředky, překročil však kontokorentní limit, čímž porušil své povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru, v důsledku čehož právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 11. 5. 2020 zrušila a vyčíslila dlužnou částku, kterou žalovaný čerpal a ke dni zrušení úvěru neuhradil. Žalovaný na svou obranu sice předložil e-mailovou komunikaci s advokátní kanceláří o provedených úhradách dluhu, bylo však zjištěno, že se jednalo o úhrady z jiného závazkového vztahu. V řízení tedy žalovaný neprokázal, že by dluh nevznikl, že by tento uhradil, či že by dluh zanikl jinak. Proto soud žalobnímu návrhu vyhověl a žalobkyni zároveň přiznal úroky z prodlení, jejich výše je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a § 1970 o.z (výrok I.). 11. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována: soudním poplatkem v částce 800 Kč odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní služby po 300 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h), § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby, poloviční úkon za jednoduchou výzvu k plnění) náhradou jeho hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. odměnou advokáta za 0,5 úkon právní služby po 770 Kč dle § 14 odst. 2, § 7 vyhl. č. 177/96 Sb. za účast u jednání soudu dne 20. 4. 2023 odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 1 540 Kč dle § 14b odst. 3, § 7 vyhl. č. 177/96 Sb. (2 x vyjádření ze dne 13. 4. 2023 a 9. 5. 2023, za účast u jednání soudu dne 15. 8. 2023) náhradou jeho hotových výdajů za 4 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. g) vyhl.č. 177/96 Sb. s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobce je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za vyjádření ze dne 5. 6. 2023, 24. 7. 2023 neboť šlo o podání jiného subjektu, za podání ze dne 22. 6. 2023, neboť nešlo o úkon právní služby a za podání ze dne 24. 7. 2023, neboť toto bylo duplicitní, jako vyjádření z 9. 5. 2023. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 10 044,40Kč (výrok II.). 12. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.