20 C 28/2023-41 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 2. 11. 2022 zaplacení částky shora s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne 30. 6. 2017 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti jejích tvrzení. Majetkovou situaci žalovaného ověřil zejména pracovní smlouvou, výplatními páskami, nájemní smlouvou. Žalobkyni ani její právní předchůdce nemají k dispozici kopie dokladů žalovaného, kterými byla prokazována jeho úvěruschopnost. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit úroky ve výši 1 540 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč, dále se zavázal žalovaný uhradit i životní pojištění za 290 Kč. Celkovou částku úvěru a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 335 Kč počínaje dnem 7. 7. 2017, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 10. 8. 2018. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Jelikož nebyla dlužná částka ke dni 10. 8. 2018 v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 11 000 Kč od 11. 8. 2018 do zaplacení úrokem 23,66 % ročně sjednaným v čl. 1 smlouvy. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána. Žalovaný do postopuení pohledávky uhradil pouze 2 913 Kč, poté uhradil ještě 9 508,50 Kč. 2. Žalovaný shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovanému byla žaloba a výzva k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. na adresu jeho trvalého bydliště dne 3. 4. 2023. Žalovaný se k věci ani k výzvě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, proto soud jednal dle § 115a o.s.ř. a věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Žalovaný k věci ničeho neuvedl, po celé řízení byl pasivní. 4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ([anonymizováno]) [číslo] ze dne 30. 6. 2017, kartou zákazníka z téhož dne bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], se žalovaným v uvedený den uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému prostředky ve výši 11 000 Kč, které žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti. Žalovaný se zavázal splatit je v 58 pravidelných týdenních splátkách po 335 Kč společně s úroky 1 540 Kč, poplatkem za administrativní činnost 2 200 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso 4 400 Kč a pojištění 290 Kč, celkem tedy 19 430 Kč. V čl. 1 smluvních podmínek byla ujednána zápůjční úroková sazba 23,72 % ročně (p.a.). Při jednání s poskytovatelem úvěru tvrdil žalovaný, že zaměstnán a čistý příjem má 21 000 Kč, další příjem má 6 000 Kč, uvedl své měsíční výdaje na bydlení (nájemné) 4 000 Kč, osobní výdaje (telefon, jídlo, doprava, léky, oblečení) 4 000 Kč, půjčky 2 500 Kč. V době sjednávání úvěru neměl nezaopatřené děti, domácnost vedl sám, žalovaný byl uživatelem mobilního telefonu. Uvedené mělo být ověřeno jeho občanským průkazem, pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní smlouvou. Žalovaný však v rozporu se smlouvou poskytnuté prostředky řádně nesplácel. K úhradě dlužné částky vč. úroků a úroků z prodlení byl vyzván minimálně předžalobní výzvou ze dne 10. 10. 2022 odeslané mu dle podacího lístku téhož dne. Ve výzvě uvedených 22 177,90 Kč měl uhradit do 25. 10. 2022. 5. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem postupitele (poskytovatelem úvěru) ze dne 29. 11. 2019 odeslaným dle podacího lístku 13. 12. 2019. 6. Žalovaný neprokázal, ba ani netvrdil, že by na svůj dluh něčeho uhradil či že by její závazek již zanikl. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ Obč.Z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 1879 Obč.Z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Dle § 588 věta první Obč.Z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 15. Dle § 2993 věty prvé Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 16. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 17. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které žalovaný obdržel peněžité prostředky ve výši 11 000 Kč, které se zaváz335 600 Kč. Žalovaný uhradil na splátkách celkem 12 421,50 Kč, jak žalobkyně tvrdila. Žalobkyně nabyla pohledávku postoupením. 18. Soud se nejprve zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Jelikož jednou ze smluvních stran (úvěrovaný žalovaný) byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j.