20 C 448/2022-42 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se svým žalobním návrhem ze dne 2. 8. 2022 domáhala, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit jí částku 21 300 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 6. 5. 2021 do zaplacení a částku 6 615 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Tvrdila, že mezi účastníky byla dne 26. 2. 2021 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byly žalovanému téhož dne zaslány na účet č. ú.: [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Za poskytnutí zápůjčky se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit poplatek ve výši 6 300 Kč. Jistina i poplatek byly splatné ve třech splátkách, poslední splátka byla splatná dne 5. 5. 2021. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, ničeho dosud neuhradil a z tohoto důvodu žalobkyni vznikl dále nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení (dle čl. 2 smlouvy), kterou však žalobkyně požaduje ve výši 6 615 Kč za období 6. 5. 2021 – 21. 7. 2022. Úhrada nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením žalovaného za písemné výzvy odeslané dne 1. 4. 2021, 12. 4. 2021, 1. 5. 2021, 10. 5. 2021 a 23. 5. 2021) představuje 2 500 Kč. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně ověřila totožnost žalovaného, vyžádala od něho informace a jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů od žalovaného vyžádaných. Poskytnuté informace byly vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Žalobkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z jeho příjmu 24 161 Kč a z jím tvrzených výdajů 11 000 Kč, když žalovaný byl bezdětným svobodný, měl bydlet v podnájmu. 2. Žalovaný shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručeny dne 27. 2. 2023 postupem dle § 49 odst. 2, 4 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.) na adresu jeho evidenčního pobytu. 3. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ Obč.Z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 5. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Dle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Dle § [číslo] odst. 1 Obč.Z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. V řízení bylo prokázáno smlouvou o zápůjčce vč. všeobecných obchodních podmínek, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít dne 26. 2. 2021 k uzavření smlouvy o zápůjčce, na základě které žalovaný obdržel bezhotovostně prostředky ve výši 15 000 Kč na účet č. [bankovní účet], které se žalovaný zavázal splatit se sjednaným poplatkem 6 300 Kč ve 3 splátkách po 7 100 Kč splatných 31., 62. a 93. Den od poskytnutí zápůjčky. V bodě 2.4. smlouvy bylo ujednáno, že v případě prodlení klienta (žalovaného) se tento zavazuje uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a zákonný úrok z prodlení a dle čl. 2 také nahradit účelně vynaložené náklady, které vznikly žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného, a to dle druhu úkonu od 30 do 1 800 Kč, jak je podrobněji ve smlouvě rozepsáno, přičemž každá písemná (listinná) upomínka byla zpoplatněna částkou 500 Kč. 11. Výpisem z centrální evidence exekucí bylo prokázáno, že pod rodným číslem žalovaného nebyla vedena od 20. 11. 2019 do 26. 2. 2021 žádná exekuce, přičemž v tomto období bylo činěno celkem šest náhledů do evidence. 12. Z výplatních pásek soud zjistil, že čistý měsíční příjem žalovaného v období 2-3/2020 činil 24 160,50 Kč. 13. Upomínkami z 1. 4. 2021, 12. 4. 2021, 1. 5. 2021, 10. 5. 2021 a 23. 5. 2021 a předžalobní výzvou vč. podacího lístku ze dne 3. 6. 2022 bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky vzniklé mu na základě smlouvy shora. V dlužných částkách byla zahrnuta smluvní pokuta, náklady upomínek i úroky z prodlení. Postupně byl vyzýván k úhradě jednotlivých splátek a poté i konečné částky. Předžalobní výzvou z 2. 6. 2022 byla žalovanému určena lhůta k zaplacení do 5. 5. 2021. 14. Soud danou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru a nikoli jako smlouvu o zápůjčce (ač je tak nazvána). 15. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská, v níž žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele. Soud se proto zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1As 30/2015-39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 16. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení př