20 C 9/2022-150 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se žalobou podanou dne 22. 12. 2021ve znění jejího rozšíření domáhal po žalované zaplacení částky 194 000 Kč s příslušenstvím (zákonný úrok z prodlení a paušální částka nákladů spojených s uplatněním pohledávky), jak je uvedeno ve výroku rozsudku (původně 72 500 Kč s příslušenstvím, rozšíření žaloby soud připustil dne 23. 8. 2022). Tvrdil, že se žalovanou uzavřeli dne 9. 5. 2020 smlouvu o užívání přístupové cesty (dále také „předmětná smlouva“), jejímž předmětem bylo právo stezky a cesty přes pozemek žalobce parc. č. 129/5 (dále také „předmětný pozemek“), v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, . Žalovaná se smlouvou zavázala žalobci platit úplatu 3 000 Kč ročně, vždy do 30. 6. daného kalendářního roku. Žalovaná neuhradila úplatu za rok 2021, a to ani po písemných výzvách žalobce ve dnech 16. 7. 2021 a 21. 10. 2021. Dále žalobci podle smlouvy náležela smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každý den prodlení, pokud k nápravě nedojde ani ve lhůtě 15 kalendářních dní od písemné výzvy. Současně žalobce požadoval paušální částku nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Výzva byla žalované doručena dne 19. 7. 2021, žalobkyně tudíž požadovala smluvní pokutu ode dne 4. 8. 2021 do 21. 12. 2021; rozšířením žaloby se pak žalobce domáhal smluvní pokuty za období do 22. 8. 2022, v celkové výši 191 000 Kč. Žalobce uvedl, že předmětná cesta nenaplňuje znaky veřejně přístupné účelové komunikace, neboť 1/ slouží pouze vlastníkům nemovitostí v chatové osadě, na základě smluv o užívání přístupové cesty, příp. na základě ústní dohody nebo konkludentního souhlasu; 2/ žalobce nikdy s jejím veřejným užíváním nesouhlasil, a to ani konkludentně, naopak při vjezdu na cestu umístil ceduli zakazující veřejné užití cesty; 3/ zde není nutná a nenahraditelná komunikační potřeba, neboť k nemovitosti žalované je možný přístup i přes pozemky p.č. 666/1 (vlastník Statutární město , adresa, ) a p.č. 127/1 (vlastník , právnická osoba, .). Ke stejnému závěru v nepravomocném rozhodnutí dospěl i silniční správní úřad. Žalovaná nebyla uvedena v omyl ohledně charakteru cesty, bylo to naopak žalovaná, kdo naléhal, aby žalobce uzavřel předmětnou smlouvu. I ostatní vlastníci chat měli se žalobcem uzavřeny smlouvy o užívání přístupové cesty bezúplatně, u žalované se jednalo o symbolickou částku, žalobce tak chtěl regulovat využívání daného území. Jednatelka žalované v oblasti dlouhodobě hospodaří, zná místní obyvatele a rekreanty, místní poměry jí proto byly dobře známy. Smlouva byla úplatná, neboť žalobce měl obavy z toho, co žalovaná bude chtít na své nemovitosti zbudovat.2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že žalobce považuje předmětnou přístupovou cestu neprávem za součást svého pozemku p.č. 129/5; nicméně již v době uzavření smlouvy žalobce věděl, že cesta na jeho pozemku je veřejně přístupnou účelovou komunikací. Žalobce tedy požaduje úplatu za něco, co je bezplatné. K uzavření předmětné smlouvy byla žalovaná donucena tím, že stavebnímu úřadu musela předložit smlouvu o zajištění přístupové cesty ke své nemovitosti při podání žádosti o stavební povolení na její úpravy. Navrhla vyčkat na skončení řízení u stavebního úřadu, z něhož mělo vyplynout potvrzen existence veřejně přístupné účelové komunikace. Dále uvedla, že cesta reálně existuje již cca 100 let od počátku existence chatové osady , adresa, , její užívání nikdy nebylo zpoplatněno a sloužilo nejen majitelům nemovitostí v osadě, ale celé veřejnosti. Cesta je nezbytnou komunikační potřebou pro 24 rekreačních objektů, jejichž uživatelé cestu dlouhodobě užívali bezplatně v přesvědčení, že se jednalo o veřejně přístupnou cestu. Měla za to, že tito uživatelé obdobnou smlouvu o užívání cesty uzavřenou neměli. Na údržbě cesty se podílí vlastníci nemovitostí a spolek , právnická osoba, . vybíral od svých členů poplatek na materiál na opravu cesty. O veřejné povaze cesty svědčilo i to, že v době dělení pozemku v roce 1995 na základě žádosti , tituly před jménem, , jméno FO, byl pozemek oddělen ve tvaru cesty. , adresa, požádalo dne 26. 11. 1997 o zápis pozemků do svého vlastnictví, avšak nikoliv předmětného pozemku, neboť ten již byl zapsán dle žádosti , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalobce pak předmětný pozemek nabyl v roce 2013, přičemž musel zřetelně v terénu vidět desítky let užívanou cestu. Statutární město , adresa, převedlo v roce 2015 na , právnická osoba, . sousedící pozemky p.č. 129/6 a 129/9 taktéž využívané jako cesta; to svědčilo o veřejné povaze cesty. Nelze si reálně představit, že by město převádělo pozemky bez přístupové cesty a že by nereflektovalo skutečnost, že cesta k osadě musela vždy existovat jako veřejně přístupná. Předmětná cesta je znatelná v terénu, užitelná dopravními vozidly, spojuje vlastníky sousedních nemovitostí a její vlastník konkludentně souhlasil s jejím veřejným užíváním tím, že předchozí vlastníci aktivně nebránili užívání komunikace, byly tak naplněny všechny definiční znaky veřejně přístupné účelové komunikace., právnická osoba, ohledem na shodná tvrzení účastníků považoval soud za nesporné, že vlastníkem předmětného pozemku je žalobce, žalovaná pak cestu na předmětném pozemku využívala v souvislosti s užíváním rekreačního objektu v chatové osadě. Dále bylo nesporné, že obě strany uzavřely smlouvu o užívání přístupové cesty.4. Za sporné soud považoval, zda byl předmětný pozemek soukromou cestou či veřejně přístupnou účelovou komunikací, tedy zda zde byl právní důvod požadovat po žalované úplatu za využívání cesty na předmětném pozemku.5. Ze smlouvy o užívání přístupové cesty ze dne 9. 5. 2020 vyplývá, že žalobce jako povinný se zavázal umožnit žalované jako oprávněné procházet (právo stezky) nebo projíždět (právo cesty) přes soukromou (citováno) cestu na předmětném pozemku za částku 3 000 Kč za každý rok trvání smlouvy, se splatností vždy do 30. 6. kalendářního roku. Bylo sjednáno, že pokud žalovaná poruší jakoukoli svoji povinnost ze smlouvy (zejména povinnost hradit úplatu, ale i povinnost jezdit po cestě vozidly s maximální hmotností 3,5 t), a k výzvě žalobce do 15 dní od doručení výzvy neučiní nápravu, je povinna uhradit smluvní pokutu 500 Kč za každý den trvání jednotlivého porušení povinnosti.6. Výpisem z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že jediným společníkem a jednatelem žalované je , jméno FO, .7. Magistrátem města , adresa, , odborem dopravně správních agend, bylo vedeno správní řízení ohledně určení a potvrzení existence veřejně přístupné účelové komunikace na pozemcích v chatové osadě , adresa, , včetně předmětného pozemku.Rozhodnutím č. j. MMHK/, č. účtu, ze dne 20. září 2021 silniční správní úřad rozhodl, že se mj. na předmětném pozemku nenacházela veřejně přístupná účelová komunikace. Z odůvodnění vyplývá, že úřad posuzoval naplnění znaků účelové komunikace: 1/ plnění účelu dle zákona o pozemních komunikacích, 2/ stálost a patrnost v terénu, 3/ souhlas vlastníka s obecným užíváním cesty veřejností a 4/ nutná komunikační potřeba, přičemž k bodu 1/ zjistil, že pro zajištění přístupu k nemovitostem bylo využito soukromoprávního institutu (smluv o užívání přístupové cesty a smluv o zřízení věcného břemene), k bodu 2/ zjistil, že cesta je stálá a patrná v terénu, k bodu 3/ zjistil, že dotčené pozemky jsou využívány jako nutná cesta, byly uzavřeny uvedené smlouvy; souhlas s veřejným užíváním nebyl vydán a vlastníci se mu aktivně brání a k bodu 4/ zjistil, že se jedná o soukromou cestu užívanou dle občanského zákoníku.Shora uvedené rozhodnutí bylo dne 29. listopadu 2021 zrušeno krajským úřadem a vráceno správnímu orgánu prvního stupně k projednání.Usnesením č. j. MMHK , č. účtu, ze dne 20. dubna 2022 silniční správní úřad zastavil správní řízení, neboť žalovaná převedla pozemky p.č. 666/13 a st. 546, na němž leží rekreační chata, na třetí osobu, čímž odpadla nezbytnost vydání správního rozhodnutí pro účely uplatnění práv žalované.8. Z katastrální mapy a letecké mapy (ortofoto) je patrná dispozice řešeného území. K pozemku, na němž leží bývalá chata žalované a přilehlého pozemku (p.č. 666/13 a st. 546), vede přes předmětný pozemek žalobce p.č. 129/5 přístupová cesta od jihovýchodu. Další přístupová cesta mimo pozemky žalobce vede od severovýchodu přes pozemky p.č. 666/1 (vlastník Statutární město , adresa, ) a p.č. 127/1 (vlastník , právnická osoba, .).9. Ze sdělení , právnická osoba, . bylo zjištěno, že spolek nevybírá žádné příspěvky na materiál k údržbě cesty v chatové osadě. Šerif osady , jméno FO, vybírá dobrovolné příspěvky na údržbu cest, zejména na pozemcích p.č. 666/1, 125/2 a 127/1 ve vlastnictví spolku, na základě iniciativy všech chatařů v osadě, nikoliv pouze členů spolku.10. , adresa, šetřením a z fotografií bylo zjištěno, že na kraji cesty nacházející se na předmětném pozemku je umístěna svislá značka „Zákaz vjezdu“ s textem: Soukromý pozemek. Zákaz vjezdu s výjimkou vlastníků chat a dopravní obsluhy. Zákaz volného pobíhání psů. Zákaz skládky. Max. rychlost 20 km/h. Byly změřeny šířky cest a zjištěno