23 C 153/2023-26 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se žalobou podanou dne 21. 4. 2023 domáhal po žalované vyklizení nemovitých věcí specifikovaných ve výroku tohoto rozsudku (dále také„ byt“). Tvrdil, že je výlučným vlastníkem bytu, dne 28. 2. 2014 byla mezi žalovanou jako nájemcem a žalobcem jako pronajímatelem uzavřena nájemní smlouva [číslo] jejímž předmětem byl pronájem předmětného bytu. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 28. 2. 2015 s možností automatického obnovení vždy na dobu 12 měsíců, pokud si strany nejpozději ke dni ukončení nájemní smlouvy písemně neoznámí, že trvají na ukončení smlouvy ke sjednanému datu. Žalovaná užívá byt bez právního důvodu. Dopisem doručeným dne 21. 3. 2016 vyzval žalobce žalovanou, aby vyklidila byt. Dopisem doručeným dne 12. 9. 2022 vyzval žalobce žalovanou, aby uhradila dluh za užívání bytu ve výši 44 453 Kč a současně ji upozornil, že byt užívá od 1. 3. 2016 bez platné nájemní smlouvy. Před podáním žaloby, dopisem vypraveným dne 3. 3. 2023, vyzval žalobce žalovanou, aby vyklidila byt, současně jí upozornil, že v opačném případě se bude vyklizení domáhat soudní cestou. Žalovaná však nadále odmítá byt vyklidit. Žalovaná pravidelně nehradí nájemné a úhrady za služby, její dluh činí 68 721 Kč s úroky z prodlení ve výši 11 821 Kč. K dotazu soudu uvedl, že doručenka k výzvě k vyklizení bytu ze dne 17. 3. 2016 nebyla dohledána, žalobce má k dispozici pouze přehled odeslaných zásilek. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Potvrdila, že má vůči žalobci dluh na nájemném a poplatcích za služby z důvodu existenčních problémů. Uvedla, že měla vážné osobní i finanční těžkosti, řešila i insolvenci, do problémů se dostala díky bývalému partnerovi, snažila se dluh postupně hradit, avšak někdy upřednostnila náklady na stravu pro dceru, otec dcery neplatí výživné. Žalovaná popřela, že by od žalobce obdržela výzvu k vyklizení bytu. 3. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobce je vlastníkem budovy na adrese [adresa] (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí ČR). Žalobce jako pronajímatel a žalovaná jako nájemce sjednali dne 28. 2. 2014 nájem předmětného bytu na dobu určitou do 28. 2. 2015 s možností automatického prodloužení nájemní smlouvy vždy o dalších 12 měsíců, pokud si smluvní strany neoznámí nejpozději ke dni ukončení nájemní smlouvy, že trvají na ukončení této smlouvy ke sjednanému datu. Nájemné bylo sjednáno částkou 72,69 Kč 1 m2 podlahové plochy bytu měsíčně, dále byla ujednána úhrada za plnění spojená s užíváním bytu (prokázáno smlouvou o nájmu bytu [číslo]). Dne 17. 3. 2016 žalobce vyhotovil výzvu žalované k vyklizení bytu, v níž uvedl, že dne 28. 2. 2016 skončila platnost předmětné nájemné smlouvy uplynutím doby (prokázáno listinou výzva k vyklizení bytu), do interního systému žalobce pak zadal zásilku k odeslání (prokázáno výpisem ze systému GINIS). Dne 12. 9. 2022 byla žalované doručena výzva žalobce k zaplacení dluhu 44 453 Kč, ve výzvě bylo konstatováno, že nájemní smlouva nebyla v únoru 2016 obnovena z důvodu dluhu na nájmu (prokázáno listinou výzva k zaplacení dluhu a přiloženou dodejkou). Žalovaná ke dni 31. 3. 2023 dlužila žalobci na nájemném 68 721 Kč, úroky z prodlení 11 821 Kč, celkem 80 542 Kč (vyplývá z tabulky dlužné nájemné). Dne 7. 3. 2023 byla žalované odeslána předžalobní výzva k vyklizení bytu, žalovaná si ji nepřevzala a obálka se vrátila žalobci (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 2. 3. 2023 a vrácenou obálkou). K poučení soudu žalobce uvedl, že nemá další důkazní návrhy. <i>4. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.) se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (tj. od 1. 1. 2014).</i> <i>5. Podle § 1 odst. 2 o.z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.</i> <i>6. Podle § 1040 odst. 1, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.</i> 7. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh není důvodný, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. Je nepochybné, že mezi stranami trval od 28. 2. 2014 nájemní vztah, na základě něhož žalovaná užívala předmětný byt. Navzdory označení v záhlaví smlouvy (cit:„ ve smyslu ustanovení § 685 a násl. zákona č. 40/1964 Sb.“) daná smlouva o nájmu bytu v souladu s § 3028 odst. 1 o.z. jako celek podléhá § 2201, resp. § 2235 a násl. o.z. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť práva a povinnosti ze smlouvy vznikly dnem podpisu smlouvy, tj. 28. 2. 2014. Jak vyplývá ze smlouvy, bylo mezi stranami sjednáno automatické obnovení smlouvy vždy o dalších 12 měsíců, pokud si strany nejpozději ke dni ukončení nájemní smlouvy písemně neoznámí, že trvají na ukončení smlouvy ke sjednanému datu. Toto dispoziční ujednání ve smyslu § 1 odst. 2 o.z. soud vyhodnotil jako platné. Předmětem tohoto řízení je vyklizení bytu, není proto významné, zda má žalovaná vůči žalobci dluh z nájemní smlouvy (což sama připouští), nýbrž pouze to, zda žalovaná užívá byt oprávněně či bez právního důvodu, tedy zda byl nájemní vztah řádně ukončen. Žalobci se přitom nepodařilo prokázat ani to, že žalované odeslal výzvu k vyklizení bytu ze dne 17. 3. 2016, ani to, že by předtím (jak je ve výzvě k vyklizení tvrzeno) dnem 28. 2. 2016 skončila platnost předmětné nájemní smlouvy uplynutím doby, což se v souladu s nájemní smlouvou mohlo stát jedině tím způsobem, že by žalobce žalované do dne 28. 2. 2016 písemně oznámil, že trvá na ukončení smlouvy. Pokud jde o předložený výpis ze systému GINIS, tento nenahrazuje podací lístek či podací arch, neobsahuje dokonce ani podací číslo zásilky, podle nějž by bylo možné trasu zásilky dohledat. Jelikož žalobce neoznámil žalované písemně nejpozději ke dni 28. 2. 2016, že trvá na ukončení nájemní smlouvy, jak bylo sjednáno v čl. III. 2 smlouvy, nedošlo k ukončení nájemního vztahu. Ostatně, neukončil-li žalobce nájemní smlouvu řádně ani později, lze předpokládat, že nájemní smlouva trvá dodnes, když např. konstatování ve výzvě ze dne 8. 9. 2022 o ukončení nájemní smlouvy nemůže nahradit postup sjednaný v čl. III. 2 smlouvy, dle kterého musí být zjevné, ke kterému datu má být smlouva ukončena. Jelikož nebylo prokázáno tvrzení žalobce, že žalovaná užívá předmětný byt neoprávněně ve smyslu § 1040 odst. 1 o.z., soud jeho žalobu zamítl. 8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Žalovaná byla ve věci úspěšná, když soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, žádné náklady však nepožadovala.