23 C 255/2023-44 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 19. 4. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 50 664,01 Kč s příslušenstvím (úrokem, zákonným úrokem z prodlení vč. kapitalizovaného). Tvrdila, že žalovaný jako dlužník (úvěrovaný) uzavřel s ním jako věřitelem (úvěrujícím) dne 10. 11. 2019 Smlouvu o úvěru pod č. [spisová značka] (dále i jen„ úvěr“), na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 173 846 Kč za účelem zaplacení kupní ceny předmětu financování – motorového vozidla, když částka úvěru byla v souladu se Smlouvou vyplacena na účet prodejce. Ve Smlouvě byla stanovena roční úroková sazba, přičemž úvěr měl být hrazen v 84 měsíčních splátkách po 3 118 Kč, splatnost poslední splátky byla stanovena na 8. 11. 2026. Žalovaný se zavázal celkem uhradit částku 261 912 Kč. Před uzavřením Smlouvy žalobkyně ze všech dostupných zdrojů prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze Smlouvy však neplnil řádně, věřitel proto úvěr zesplatnil ke dni 24. 2. 2022. K tomuto datu zaplatil žalovaný částku 71 190 Kč. Ke dni zesplatnění dlužil žalovaný částku 147 364 Kč zahrnující dlužné splátky 8 442 Kč, úrokové vyrovnání 195 Kč, nesplacenou jistinu 130 107 Kč, smluvní sankci 1 000 Kč, účelně vynaložené náklady na vymáhání vč. poplatků 7 620 Kč. Přes výzvu dluh žalovaný neuhradil, když byl rovněž vyzván k odevzdání vozidla, kterým byl úvěr zajištěn. Následně byl automobil přes obchodního partnera žalobkyně zpeněžen dne 11. 4. 2022. Částka získaná prodejem byla po odečtení nákladů zpeněžení odečtena od celkového dluhu žalovaného. Pohledávka tak sestávala z nesplacené jistiny 50 534,01 Kč a nákladů na vymáhání 130 Kč. Žalovaný dluh přes písemnou upomínku neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, přičemž žaloba mu byla řádně doručena postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na adresu místa trvalého pobytu dle registru obyvatel (CEO). 3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili. 4. Smlouvou o úvěru ze dne 10. 11. 2019 má soud za prokázané, že žalobkyně jako úvěrující poskytla žalovanému jako úvěrovanému úvěr ve výši 173 846 Kč za účelem zaplacení kupní ceny motorového vozidla. Ze Smlouvy o úvěru bylo dále zjištěno, že se žalovaný zavázal čerpaný úvěr splácet spolu se sjednaným úrokem. Dále byly ujednány i příslušné poplatky za případné vymáhání. Úvěr byl čerpán v částce 173 846 Kč, v návaznosti na zesplatnění ke dni 24. 2. 2022 dlužil žalovaný částku 147 364 Kč, když na úvěr zaplatil 71 190 Kč. Výzvou ke splacení celého úvěru měl soud za prokázané, že věřitel (úvěrující) zesplatnil a neúspěšně vyzval žalovaného k jeho úhradě. Předmět financování - automobil byl zpeněžen dne 11. 4. 2022, když částka získaná prodejem byla po odečtení nákladů zpeněžení odečtena od celkového dluhu žalovaného. 5. Dle § 2395 občanského zákoníku (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. Po zhodnocení všech důkazů dospěl soud k následujícímu závěru. 10. Žalobkyně v řízení prokázala, že mezi ní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena výše popsaná úvěrová smlouva (soud ji posoudil jako platnou), prokázáno bylo i čerpání úvěru a ujednaní o poplatcích. 11. Úvěrovou smlouvu soud posoudil jako platnou. Při posuzování platnosti se soud zabýval vedle podstatných náležitostí smlouvy o úvěru tím, zda poskytovatel úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet. Má za to, že poskytovatel se nespokojil jen s informacemi od žalovaného, ale sám vyvinul potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele přitom nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen zápůjčku splácet, jinak je smlouva neplatná (absolutně, i když je podřízena zákonu č. 257/2016 Sb., k tomu viz závěry vyslovené Soudním dvorem Evropské unie v rozhodnutí z 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18). V souzené věci z předložených listin vyplývá, že poskytovatel se před podpisem smlouvy zabýval otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát závazkům ze smlouvy dostatečným způsobem, vyžádal si od něj nejen potřebné informace, ale i listiny, na základě nichž jeho schopnost splácet posoudil. 12. Věřitel úvěr zesplatnil dle Smlouvy po právu. Žalovaný totiž v průběhu trvání smluvního vztahu přestal plnit řádně své smluvní povinnosti, tedy platit řádně splátky a sjednaný úrok. Po právu, v souladu se Smlouvou a v návaznosti na shora citovaná zákonná ustanovení, je i požadavek na poplatky a úroky. V souladu s ust. § 1970 o.z. náleží žalobkyni i právo na úroky z prodlení. V období, za něž jsou požadovány, je žalovaný v prodlení se splněním svých povinností. Ze všech těchto důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 13. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni, která žalovanému zaslala předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o.s.ř., přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 14 514,20 Kč. Podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za jeden úkon právní služby činí 3 140 Kč. Žalobkyni náleží náhrada odměny advokáta za požadované 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky podání žaloby) po 3 140 Kč, tj. 9 420 Kč, 3x paušální náhrada podle § 13 odst. 4 vyhlášky po 300 Kč, tj. 900 Kč. Podle § 137 odst. 3 o.s.ř. činí náhrada DPH ve výši 21 %, celkem 2 167,20 Kč, když zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Dále žalobkyni náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 027 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady nahradit k rukám advokáta. Náhrada nákladů řízení žalobkyni náleží, neboť vyhověla požadavkům ust. § 142a o.s.ř. tím, že žalovanému před podáním žaloby zaslala na zákonem požadovanou adresu výzvu k plnění (tj. předžalobní upomínku). 14. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.