9 C 24/2022-188 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobci se domáhali žalobním návrhem podaným dne 25. 1. 2021 určení, že jsou dědici po zemřelé [jméno] [příjmení]. Uvedli, že u Okresního soudu v Pardubicích je vedeno řízení pod sp. zn. 32 D 1222/2021 pověřeným soudním komisařem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] o pozůstalosti po zemřelé [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelé [datum], posledně bytem [obec a číslo]. Účastníky tohoto řízení jsou žalobci i žalovaná. Žalobkyně [celé jméno žalobkyně] a žalobce [celé jméno žalobce] jsou potomky po zemřelé sestře zůstavitelky (tj. neteř a synovec) a žalobkyně [příjmení] [celé jméno žalobkyně] je jediným potomkem zemřelého bratra zůstavitelky (tj. neteř). V řízení bylo zjištěno, že zůstavitelka zanechala pořízení pro případ smrti, a to vlastnoruční závěť ze dne 1. 8. 2012, která dle pověřeného notáře splňuje zákonem kladené požadavky na závěť po formální i obsahové stránce (§ 1494, § 1535 občanského zákoníku (dále jen o.z.) Touto závětí povolala zůstavitelka za jedinou dědičku celé pozůstalosti žalovanou [celé jméno žalované]. Pokud by nebylo toto pořízení pro případ smrti, nastoupili by žalobci jako dědicové III. zákonné třídy dle § 1637 odst. 2 o.z. V dědickém řízení napadli žalobci uvedenou závěť s tím, že zůstavitelka trpěla duševní poruchou, proto nebyla způsobilá učinit platné pořízení pro případ smrti. Žalovaná s uvedeným nesouhlasila, trvala na platnosti a pravosti závěti, když nebylo zjištěno, že by zůstavitelka byla soudem omezena ve svéprávnosti. Z tohoto důvodu vyvstal spor o dědické právo, proto pověřený notář odkázal žalobce podat ve stanovené dvouměsíční lhůtě u soudu žalobu na určení, že jsou dědici po zůstavitelce. Za stěžejní otázku žalobci považují zjištění, zda zůstavitelka v době pořízení závěti trpěla duševní poruchou, která by způsobovala neplatnost závěti. Mají za to, že takovouto duševní chorobou v rozhodné době zůstavitelka trpěla, neboť se řadu let chovala velmi nestandardně. Po smrti svého manžela v roce 2003 zůstala bydlet sama v zahradním domku v [obec] s vodou ze studně, bez koupelny, se suchým WC a plynovým vytápěním. Postupně se u ní naplno projevily její osobnostní rysy. Chovala se k žalobcům velmi rozporuplně, podle své potřeby. Celou řadu informací, byť nepodstatných, si zaznamenávala do diáře, i různé bludy, které později vydávala za pravdivé. Lidi ze svého okolí podezřívala, že ji chtějí okrást, či zabít. K tlumení bolesti používala lék Tramal, který patří do skupiny opiátů, mají proto za to, že pokud takovýto lék nadužívala, mohlo to vést k nežádoucímu účinku odpovídajícímu užití heroinu. Je tak riziko, že závěť mohla sepsat pod vlivem těchto nežádoucích účinků, aniž by projevila svou skutečnou, pravou a vážnou vůli. Také, ač si v diáři poznamenávala celou řadu událostí a užívání léků, žádná zmínka o sepsání závěti v diáři nebyla zjištěna a je tak silně nepravděpodobné, že by si takovou zásadní věc nepoznamenala, pokud by zaávěťnapsala a byla si toho vědoma. Dále uvedli, že o zůstavitelku společnými silami pečovali od doby smrti jejího manžela, až do smrti její. Naopak žalovaná se v posledních letech života o zůstavitelku nestarala, maximálně ji sporadicky navštívila. Zůstavitelka se jim také o existenci závěti nikdy nezmínila a dověděli se o ní až po její smrti, a to od žalované. Na podporu svých tvrzení navrhli vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie a psychiatrie, k posouzení, zda zůstavitelka v době pořízení závěti, tj. 1. 8. 2022 trpěla takovou duševní poruchou, která mohla mít za následek to, že si nemusela vůbec být vědoma toho, že sepsala závěť nebo si nemusela být vědoma toho, co závěť je a jaké má následky. Zároveň se vyjádřit k tomu, zda při užívané dávce léku Tramal mohla být pod vlivem negativních účinků tohoto léku. 2. Poukazovali dále na to, že špatný psychický stav zůstavitelky se projevoval i náhlými změnami jejího chování, které jim nedávalo vůbec smysl. Na jednu stranu s nimi normálně komunikovala, půjčovala si od nich peníze a nechala se od nich navštěvovat, ale na druhou stranu si údajně přála, aby v případě jejího úmrtí nezískali její příbuzní jakýkoliv majetek. Její rozporuplné, protichůdné či dvojaké chování dává důkaz či alespoň indicie k tomu, že trpěla duševním onemocněním. Mají také za to, že žalovaná celkově o nemovitost zůstavitelky neprojevovala žádný bližší zájem a během pozůstalostního řízení tuto nemovitost ani nenavštívila. V době úmrtí zůstavitelky se také nepodílela na uspořádání pohřbu a navíc se v průběhu pozůstalostního řízení ústně dědictví zřekla. Rovněž si stojí za svým tvrzením, že žalovaná v době sepsání závěti vyvíjela psychický nátlak na zůstavitelku a snažila se využít jejího špatného psychického stavu ve svůj prospěch, když zneužívala jejího uvažování a naopak využívala její paranoidní chování vůči vlastní rodině. Zdůraznili, že o existenci závěti a žalované neměli sami ani nejmenší tušení. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žalobního návrhu. Poukázala na to, že se zůstavitelkou se znala dlouhé roky, navštěvovala ji a stýkala se s ní i za dobu života jejího manžela. Po dlouhé roky nikoho z žalobců u zůstavitelky paní [příjmení] nepotkala a tato se o svých příbuzných zmiňovala jen okrajově a většinou se o nich nevyjadřovala příznivě. Sama zůstavitelce kupovala běžné potřeby do domácnosti, jídlo a nákupy, pomáhala jí s běžnou údržbou domu a zahrady a v posledních letech za ní jezdila i spolu se svým přítelem. Pomáhala jí i při vyřizování osobních záležitostí na úřadech, např. vyřízení příspěvku na poskytování péče, hrazení odvozu komunálního odpadu apod. Uvedla, že zůstavitelka se nikdy na psychiatrii neléčila, nikdy před ní nebrala žádné léky, např. Tramal. O žalovanou se starala, měla a má dosud klíče od domu, které jí sama zůstavitelka předala. Kupovaly spolu různé věci do domu, jak pračku, televizor, mikrovlnou troubu, varnou konvici a další a jezdila s ní se psem k veterinárnímu lékaři. I v době nouzového stavu jí zajišťovala nákupy. V té době však i sama onemocněla. Poukázala na to, že zůstavitelka byla v základních věcech soběstačná a až týden před úmrtím si jí do telefonu stěžovala, že jí není dobře, že má zřejmě covid, a proto, že nemohla přijet, řekla jí, že nemůže přijet, ať si proto zavolá sanitu. Po odvozu zůstavitelky do nemocnice, kde následně zemřela, žalobkyně paní [celé jméno žalobkyně] vyměnila zámky u domu zůstavitelky a sdělila jí, že se o všechno potřebné postará, protože ona je tzv. vypravitelkou pohřbu a má k dispozici úmrtní list a je tedy jen ona, kdo na úřadech za zůstavitelku může jednat. Má za to, že zůstavitelka se nikdy nechovala tak, že by zapomínala, či se chovala nenormálně, nebo že by dokonce vykazovala známky nenormálního chování způsobeného poruchou duševního stavu, proto tvrzení žalobců považuje za účelové a nepravdivé. 4. Z výpovědi žalobkyně [celé jméno žalobkyně] bylo zjištěno, že byla neteří zůstavitelky [jméno] [příjmení] zemřelé [datum]. Má za to, že po roce 2002, kdy manžel zůstavitelky spáchal sebevraždu, nebylo její chování standardní, bylo těžké s ní hovořit a její chování bylo velmi podezřívavé. V roce 2012, kdy měla být závěť sepsána, zůstavitelku několikrát navštívila, přibližně 4x až 5x, i si s ní telefonovala. V té době byl zdravotní stav zůstavitelky v relativně dobré fyzické kondici, chodila s berlí či s kolem, na kterém měla nákupní tašku, stranila se však rodiny i společnosti, neakceptovala jejich návrhy na přestěhování se, na prodej domu a zakoupení bytu, aby se dostala z hrozného prostředí, kde žila. Na psychiatrii se zcela určitě neléčila, domnívá se, že toto léčení odmítala, jako odmítala všechny lékaře. Nikdy se také nezmínila, že by jí někdo jiný ještě pomáhal. Osobně o závěti se zůstavitelkou nikdy nehovořila, podle ní byla majetnická, i když nebyla chamtivá. Domnívala se, že majetek napíše na ni, měla to za samozřejmé, nebo majetek napíše na někoho z rodiny či na charitu. Zůstavitelku považovala za poctivou ženu, nevěděla proto, proč by rodinu vystrnadila, když jí pomáhali. Nikdy jí neudělali nic špatného, proč by tedy měla v závěti odkázat majetek někomu jinému. Nevěděli o nikom, s kým by se také stýkala. V domě, kde žila, měla velký nepořádek, ale od ní jakoukoliv pomoc odmítala. Poukazovala také na to, že zůstavitelka brala velké množství léků, zejména Tramal a Tralgit, což zjistila z jejího diáře, který si přečetla až po její smrti, dříve k diářům neměla přístup. Sama jí občas také některé léky dovezla, nebylo to však často. 5. Z výpovědi žalobce [celé jméno žalobce] bylo zjištěno, že byl jejím synovcem. Zůstavitelku znal zřejmě více, jak jeho sestra paní [celé jméno žalobkyně], neboť k ní často jezdil, když poblíž vozil děti na klavír. Ví, že brala tišící prášky na bolest a byl veliký problém, aby navštívila lékaře. Není mu však známo, zda jí byly léky předepisovány, aniž by byla lékařsky vyšetřena. Má za to, že poté co v roce 1981 nastoupila do diagnostického ústavu se její chování změnilo, nebyla schopna sebekontroly a sebeovládání, proto ta