10 C 388/2023-21 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobou doručenou soudu dne 13. 9. 2023 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 864 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z žalované částky jdoucím od 1. 11. 2017 do zaplacení. Tvrdil, že účastníci řízení spolu v letech 2014 - 2017 uzavřeli smlouvy o poskytnutí zápůjček, na základě kterých se žalobce žalovanému zavázal poskytnout finanční prostředky, jež se žalovaný zavázal uhradit. Žalobce postupně formou několika dílčích plateb poskytl žalovanému zápůjčky v celkové výši 864 000 Kč. Dluh ve výši 864 000 Kč žalovaný dne 29. 6. 2017 co do důvodu a výše uznal a zavázal se žalobci uznaný dluh po vzájemné dohodě nejpozději do 31. 10. 2017 uhradit. Vzhledem k tomu, že žalovaný z uvedeného dluhu do určeného data pro zaplacení, ani později ničeho neuhradil, dostal se dnem 1. 11. 2017 s částkou 864 000 Kč do prodlení. Žalobce proto vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce, a to předžalobní výzvou k úhradě pohledávky ze dne 24. 8. 2023. Do dne podání žaloby však žalovaný ničeho ani částečně neuhradil. 2. Usnesením č.j. 10 C 388/2023-18 ze dne 8. 12. 2023 soud žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a zároveň ho poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalovanému včetně žaloby doručeno dne 21. 12. 2023 v souladu s ust. § 46b a ust. § 49 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), a to na adresu evidovanou jako bydliště žalovaného v informačním systému evidence obyvatel. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil ani neprokázal, že by dlužnou částku uhradil. S ohledem na skutečnost, že žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu dle ust. § 115a o. s. ř. nevyjádřil (soud má za to, že souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání), rozhodl soud bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Listinou označenou jako Uznání dluhu a dohoda o jeho zaplacení ze dne 29. 6. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný jako dlužník uznal dluh vůči věřiteli – [celé jméno žalobce], [datum narození], ve výši 864 000 Kč vyplývající ze smluv o poskytnutí zápůjček uzavřených v letech 2014 2017 co do důvodu a výše a zavázal se jej uhradit nejpozději do 31. 10. 2017. Podpis žalovaného byl úředně ověřen. 5. Předžalobní výzvou ze dne 24. 8. 2023 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky 864 000 Kč. 6. Podle ust. § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 7. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 8. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Po provedeném dokazování má soud za to, že žaloba je v plném rozsahu důvodná, a proto jí vyhověl. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný dne 29. 6. 2017 uzavřel s žalobcem Dohodu o uznání dluhu a jeho zaplacení, v rámci které z titulu poskytnutých zápůjček v letech 2014 2017 uznal dlužnou částku 864 000 Kč co do důvodu a výše (§ 2053 o. z.) a zavázal se ji žalobci uhradit nejpozději do 31. 10. 2017. Žalovaný se ale s placením dostal do prodlení, z tohoto důvodu žalobce po žalovaném požaduje uhradit dlužnou částku včetně zákonných úroků z prodlení. Protože žalovaný neprokázal, že by dlužnou částku ve výši 864 000 Kč žalobci uhradil, zavázal ho k této povinnosti soud, tak jak je uvedeno pod výrokem I. tohoto rozsudku, a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení (dle § 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení vyplývá z ustanovení § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. 10. Jelikož žalobce měl ve věci plný úspěch, postupoval soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ust. § 142a o. s. ř. a přiznal žalobci proti žalovanému právo na náhradu nákladů představovaných zaplaceným soudním poplatkem ve výši 34 560 Kč, odměnou advokáta 2,5 x 11 780 Kč určenou dle § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., za převzetí zastoupení, jednoduchou předžalobní výzvu a sepis žaloby, dále pak paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. za úkony shora (3 x po 300 Kč) a 21 % DPH z odměny a náhrad. Náklady řízení tak celkem přestavují částku 71 283,50 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř). 11. Lhůty k plnění povinností v obou výrocích rozsudku byly stanoveny v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť nebyly shledány důvody pro stanovení lhůty delší či ve splátkách.