118 C 39/2019-402 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 13. 11. 2019 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 281 957 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Tvrdila, že má právo hospodařit s majetkem státu, mimo jiné i s lesním pozemkem p.č. , Anonymizováno, zapsaným na LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště , adresa, . Část předmětného pozemku o výměře 177 214 m2 užívá žalovaná, má zde umístěné sklady, přístřešky, asfaltové nebo jinak zpevněné plochy a komunikace, a to v rámci zaploceného areálu , adresa, . Tento pozemek žalovaná užívá bez sjednaného nájmu, byla vyzvána k úhradě bezesmluvního užívání za období uplynulých tří let, a to v žalované částce, která vychází ze znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalobkyně uvedla tvrzení k charakteru pozemku, ze kterých vyplývá, že jde o areál muničního skladu , adresa, , který naplňuje znaky uzavřeného objektu, do nějž nelze vstoupit, aniž by nebyla překonána překážka zamezující vstup do areálu a zákaz vstupu. V areálu byly budované vnitrozávodní asfaltové komunikace užívané pro účely fungování areálu muničního skladu, jak vyplývá ze stavebního povolení z 26. 5. 1986. Žalovaná užívá pozemky ve vlastnictví státu v plně zaploceném areálu muničního skladu s plnou ostrahou pro svoji podnikatelskou činnost. Tento areál muničního skladu se stavěl tzv. „na zelené louce“ a právě v kolaudačním a stavebním povolení bylo uvedeno, co pro výstavbu bude potřeba. Areál má specifickou funkci, zaplocením tohoto areálu je žalobkyni znemožněno užívání pozemku k jeho účelu. Žalovaná lesy potřebuje i ke svému krytí skladového materiálu, k výrobě, proto vyžaduje od žalobkyně nadstandardní službu, např. zkracování větví pro řádnou činnost fotobuněk zajišťující hlídání pohybu a vniku do areálu. Jde o les zvláštního určení, jinak by nemohl být ani oplocen, les je zde, aby zde plnil i funkci valu proti tlakové vlně při výbuchu. Žalobkyně požaduje náhradu za užívání 177 214 m2, přestože zaploceno je 42 ha a vychází při tom ze stavebního povolení, z rozhodnutí Ministerstva lesů a vodního hospodářství o vynětí pozemků z lesního půdního fondu (č.l. 33,34), přičemž odečetla malé plochy pod budovami žalované.2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, tvrdila, že majetek žalované zabírá svou výměrou pouze malou část žalobkyní tvrzené plochy. Na části předmětného pozemku má žalovaná zemní sklady výbušnin, zbývající plochy jsou lesní pozemky a bezlesí, na nichž žalobkyně dlouhodobě hospodaří. Cesty na pozemku rovněž užívá žalobkyně ke své činnosti a není jakkoli rušena, s výhradou dodržení bezpečnostních pravidel plynoucích z předpisů upravujících skladování výbušnin. Nelze tedy při kalkulaci bezdůvodného obohacení zahrnout i další plochu v areálu vč. případného ochranného pásma. Stavby, které žalovaná užívá, jsou zapuštěny v zemi a zavaleny zemním valem, tj. lesní hospodaření omezují minimálně a z takto zastavěné plochy náhrada žalobkyni nenáleží. Náhrada za bezesmluvní užívání by měla být nulová, neboť odpovídá rozsahu výměry části pozemků žalobkyně, který skutečně nemůže v důsledku umístění staveb žalované užívat. Sporovala i znalecký posudek znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , pokud jde o jednotkovou výši náhrady za bezesmluvní užívání, neboť znalec nezohlednil skutečný stav nemovitosti, ani jeho specifické podmínky. Oceňoval veškeré pozemky jako zastavěnou plochu bez ohledu na reálný stav. V areálu , adresa, se jedná o les zvláštního určení, neboť se zde nacházejí sklady vojenského materiálu a munice, což vyžaduje odlišný způsob hospodaření. Dále namítala rozpor s dobrými mravy, neboť část předmětného pozemku měla být v minulosti vyňata z lesního půdního fondu na základě rozhodnutí o trvalém vynětí lesních pozemků z lesního půdního fondu vydaného Ministerstvem lesního a vodního hospodářství ČSR ze dne 7. 2. 1986 č j. , Anonymizováno, . Toto rozhodnutí však nebylo zapsáno do tehdejší evidence nemovitostí a stav v katastru tak neodpovídá skutečnosti. Tato okolnost zabránila zahrnutí pozemku do privatizačního projektu k majetku , Anonymizováno, Žalobkyně získala oprávnění k hospodaření k předmětnému pozemku zápisem do katastru nemovitostí v roce 2004 a po celou dobu, tj. více jak 15 let, nevznesla jakýkoli majetkový nárok vůči žalované.3. Žalovaná dále vznesla námitku vydržení práva k předmětné části pozemku, jež odpovídá právu z věcného břemene, jehož obsahem je na straně žalované právo mít na uvedeném pozemku stavby a užívat je, udržovat je a právo na nerušený přístup a příjezd k nim a na straně žalobkyně povinnost výkon tohoto práva strpět, to vše bezúplatně. Předmětný pozemek pod stavbami zemních skladů a areálovou komunikací byl bezplatně užíván právními předchůdci žalované (, Anonymizováno, a do roku 2002 společností , Anonymizováno, ). Žalovaná nabyla vlastnictví pozemků v areálu , adresa, v dobré víře, že jí k části pozemku pod stavbami zemních skladů a areálové komunikace, svědčí právo užívání, a toto vykonávala po celou dobu bezúplatně. Nabyla oprávnění z věcného břemene nejpozději k 7. 6. 2012, tj. 10 let od okamžiku, kdy se na základě smlouvy o vkladu části podniku uzavřené mezi spol. , Anonymizováno, a žalovanou ze dne 7. 6. 2002, stala žalovaná vlastníkem zemních skladů a areálové komunikace. Pokud by se soud neztotožnil se závěrem o vydržení práva v dobré víře, namítla žalovaná, že jsou splněny podmínky mimořádného vydržení dle § 1260 odst. 1 o.z. Tvrdí, že právo odpovídající věcnému břemeni tak žalovaná vydržela k 1. 1. 2019 v souladu s § 1095 o.z. Žalovaná upřesnila, že neuplatňuje námitku vydržení vlastnického práva, nýbrž právo odpovídající věcnému břemeni (č.l. 148), což dovozuje z dlouholeté praxe stran, kdy předmětný pozemek pod stavbami zemních skladů a areálovou komunikací je bezplatně užíván způsobem, který odpovídá právu věcného břemene pozemku.4. Žalobkyně nesouhlasila se vznesenou námitkou vydržení práva odpovídajícího bezúplatnému věcnému břemeni. Žalovaná, coby provozovatelka skladu munice, si je vědoma toho, že právě z důvodu zalesnění areálu (charakteristický znak pro všechny areály vojenských i civilních muničních skladů) není pozemek zahrnut do privatizovaného majetku. V případě pozemku zastavěného stavbou ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku platí, že povinnosti vlastníka pozemku strpět jeho užívání koresponduje s povinností vlastníka stavby poskytnout za užívání pozemku jeho vlastníku náhradu. Celý pozemek je zcela znepřístupněn existencí uzavřeného přísně střeženého areálu a tvrzenou dobrou víru v oprávnění k údržbě a užívání pozemku prostřednictvím titulu nabytí vlastnictví ke stavbám považuje žalobkyně za pouhé subjektivní přesvědčení žalované o právu užívat pozemek, když jsou na něm vybudované stavby v jejím vlastnictví. Privatizace státního majetku nemohla znamenat a neznamenala, že spolu s privatizovaným nemovitým majetkem typu staveb vzniká právo bezplatného užívání pozemku, na kterém se stavby nacházejí. Poctivý úmysl, který je však podmínku mimořádného vydržení, na straně žalované chybí.5. Žalovaná uplatnila procesní obranu v řízení oproti požadavku na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 10 281 957 Kč a požadovala vydání bezdůvodného obohacení po žalobkyni ve výši 220 740 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % od 4. 6. 2020 (ode dne uplatnění procesní obrany), a to za bezesmluvní užívání areálové komunikace umístěné na pozemku č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, a to v obvyklé výši nájmu části daného pozemku ve výměře 28 300 m2 za dobu tří let zpět, při částce 2,60 Kč/m2/rok.6. Pokud jde o procesní obranu žalované ve formě nároku na náhradu za údajné bezesmluvní užívání komunikace ve vlastnictví žalované, pak ani s tímto nárokem žalobkyně nesouhlasila, neboť celý pozemek je obehnaný plotem, plně střežený, komunikace není veřejně přístupná. Tuto komunikaci využívá žalobkyně pouze při těžbě nebo jiném zásahu na lesním porostu, což provádí za použití běžné dopravní a těžební technologie, kdy do areálu vjede osobním automobilem pouze místně příslušný revírník – zaměstnanec žalobkyně, který rozhoduje o způsobu péče o porost a také v případech, kdy se se svými požadavky na práce v porostu na žalobkyni obrátí žalovaná.7. Podle § 498 odst. 1 o.z. nemovité věci jsou pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Stanoví-li zákon, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá.8. Podle § 1091 odst.. 2 o.z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.9. Podle § 1095 o.z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.10. Podle § 1260 odst. 1 o.z. služebnost se nabývá