15 C 151/2024-34 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce se proti žalované domáhal původně následujícího plnění: částky 15 000 Kč jakožto dlužné jistiny, úroku, úroku z prodlení v zákonné výši, smluvní pokuty a nákladů na vymáhací proces. Tvrdil, že dne 24. 10. 2022 uzavřela žalovaná se společností , právnická osoba, smlouvu o úvěru na částku 16 000 Kč, kterou se zavázala splatit do 22. 4. 2023, avšak neučinila tak. Dále žalobce tvrdil, že výše specifikované pohledávky za žalovanou nabyl smlouvou o postoupení pohledávek.2 Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila.3 Ze smlouvy o úvěru datované 24. 10. 2022 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, poskytla žalované úvěr ve výši 16 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit do 22. 4. 2023. Žalovaná však úvěr ve sjednané lhůtě nevrátila řádně.4 Soud se při posuzování platnosti smlouvy zabýval vedle podstatných zákonných náležitostí úvěru tím, zda poskytovatel s odbornou péčí posoudil schopnost žalované jako spotřebitelky tento splácet.5 Průběh posuzování úvěruschopnosti spotřebitele musí být takový, že poskytovatel úvěru je povinen postupovat s odbornou péčí; vychází i z informací poskytnutých spotřebitelkou. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitelky. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitelka bude v budoucnu schopna poskytnutý úvěr splácet, a k prověření jejích tvrzení.6 Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitelky nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39).7 Žalobce v žalobě uvedl, že nedisponuje listinami prokazujícími proces posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Vzal na základě toho zpět žalobu právě o částky uvedené ve výroku. V souladu s § 96 odst. 2 občanského soudního řádu soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.8 Otázku platnosti úvěrové smlouvy soud posuzoval z úřední povinnosti.9 Na smlouvu o úvěru je třeba na základě závěrů vyslovených Soudním dvorem Evropské unie z 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18, hledět jako na neplatnou, neboť původní věřitel neposoudil úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitelky. V tomto ohledu soud žalobce poučil a poskytl mu lhůtu, aby tvrzení a důkazy ohledně posouzení úvěruschopnosti byly doplněny.10 Žalobě bylo vyhověno toliko částečně, pokud jde o jistinu a úrok z prodlení, za použití § 2991 občanského zákoníku (vydání jistiny z titulu bezdůvodného obohacení) a § 1970 občanského zákoníku (zaplacení úroku z prodlení z dlužné jistiny).11 Pokud jde o požadavek na úrok z prodlení, vyšel soud z toho, že ač je smlouva o úvěru posouzena jako absolutně neplatná, bylo zde dohody stran v tom směru, že zapůjčená jistina bude vrácena do dne předcházejícího dni, od nějž je požadován úrok z prodlení. Tedy v období, za něž je úrok z prodlení požadován, je žalovaná v prodlení se zaplacením jistiny.12 Ve zbytku byla žaloba zamítnuta s ohledem na závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy.13 O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu.14 Úspěch žalobce možno vyjádřit následovně: 85,21 % (měl neúspěch v té části, kde vzal žalobu zpět a kde byla žaloba zamítnuta).15 Žalobci náleží právo na poměrnou část nákladů představovanou odečtením míry jeho neúspěchu od poměru jeho úspěchu (tj. 70,42 % nákladů účelně vynaložených).16 Ve věci bylo aplikováno ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., ve znění platném ke dni zahájení řízení. Jde totiž o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech.17 Za účelně vynaložené pokládá soud u žalobce následující náklady: zaplacený soudní poplatek 800 Kč, odměnu advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky v rozsahu 3 x 300 Kč za převzetí zastoupení advokátem a sepis žaloby, odeslanou upomínku, paušální náhradu hotových výdajů advokáta dle § 14b odst. 5 vyhlášky, za výše specifikované úkony, tedy 3 x 100 Kč. Soud s ohledem na obsah žalobního návrhu a další žaloby podané žalobcem považuje návrh za podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech.18 Dle § 137 odst. 3 písm. a) občanského soudního řádu pak žalobci náleží i náklady představované daní z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrad. Zástupce žalobce je totiž plátcem této daně.19 Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu).20 Náhrada nákladů řízení žalobci náleží, neboť vyhověl požadavkům ustanovení § 142a občanského soudního řádu tím, že žalované před podáním žaloby odeslal na zákonem požadovanou adresu výzvu k plnění (tj. předžalobní upomínku).21 Lhůty k plnění vycházejí z § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.