15 C 215/2023-29 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce tvrdil, že žalovaná jako úvěrovaná uzavřela s ním jako úvěrujícím dne 17. 7. 2022 smlouvu o úvěru (dále i jen„ úvěr“), na základě níž byla žalované poskytnuta možnost čerpat úvěr s rámcem ve výši 10 000 Kč. Žalovaná úvěr čerpala. Své povinnosti vyplývající ze smlouvy však neplnila řádně. K datu sepisu žaloby dlužila na jistině částku 9 986,78 Kč, na dlužném pojistném 84,90 Kč, na poplatcích za vymáhání 600 Kč, na smluvní pokutě 818 Kč Smluvní pokuta byla požadována dle úvěrové smlouvy (odst. 7. 1. úvěrové smlouvy). 2 Vedle těchto nároků požadoval žalobce i zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši za dobu od 30. 3. 2023 do zaplacení (za dobu do 19. 6. 2023 vyčíslených částkou 380,53 Kč) a úrok 1 650,94 Kč za dobu do 19. 6. 2023 a dále od 20. 6. 2023 do zaplacení z dlužné jistiny ve smlouvou sjednané částce 15 % ročně. 3 Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila. 4 Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání, neboť k tomu byly splněny veškeré předpoklady dle § 115a občanského soudního řádu. 5 Smlouvou o úvěru z 12. 7. 2022 má soud za prokázané, že žalobce jako úvěrující se zavázal poskytnout žalované jako úvěrované úvěr. Ze smlouvy o úvěru bylo dále zjištěno, že se žalovaná zavázala čerpaný úvěr splácet spolu se sjednaným úrokem, sjednána byla smluvní pokuta pro případ prodlení se splátkou. Dále byly ujednány poplatky za vedení a výpisy z účtu a pojištění, ze smlouvy vyplývá i sjednání poplatků za případné vymáhání. 6 Výpisem z úvěrového účtu bylo prokázáno, že úvěr byl čerpán, prokázány byly i úhrady a aktuální dlužná částka tak jak je popsána v bodech 1 a 2 odůvodnění. 7 Výzvou ke splacení celého úvěru měl soud za prokázané, že úvěrující zesplatnil úvěr k 15. 3. 2023 a vyzval žalovanou k neprodlené úhradě dluhu. 8 Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9 Dle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10 Dle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 11 Dle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 12 Po zhodnocení všech důkazů dospěl soud k následujícímu závěru. 13 Žalobce v řízení prokázal, že mezi ním jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou byla uzavřena výše popsaná úvěrová smlouva, prokázáno bylo i čerpání úvěru, ujednaní o smluvní pokutě, poplatcích, úroku. 14 Úvěrovou smlouvu soud posoudil jako platnou. 15 Při posuzování platnosti se soud zabýval vedle podstatných náležitostí smlouvy o úvěru tím, zda poskytovatel úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost žalované jako spotřebitelky úvěr splácet. Má za to, že poskytovatel se nespokojil jen s informacemi od žalované, ale sám vyvinul potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele přitom nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná (absolutně, i když je podřízena zákonu č. 257/2016 Sb., k tomu viz závěry vyslovené Soudním dvorem Evropské unie v rozhodnutí z 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18). V souzené věci z předložených listin vyplývá, že poskytovatel se před podpisem smlouvy zabýval otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát závazkům ze smlouvy dostatečným způsobem, vyžádal si od ní nejen potřebné informace, ale i listiny, na základě nichž její schopnost splácet posoudil. 16 Žalovaná v průběhu trvání smluvního vztahu přestala plnit řádně své smluvní povinnosti, tedy platit řádně splátky a sjednaný úrok. 17 Po právu, v souladu se smlouvou a v návaznosti na shora citovaná zákonná ustanovení, je vedle požadavku na zaplacení dlužné jistiny i požadavek na smluvní pokutu (žalovaná porušila povinnost, která byla smluvní pokutou zajištěna), poplatky. V souladu s § 1970 občanského zákoníku náleží žalobci i právo na úroky z prodlení. V období, za něž jsou požadovány, je žalovaná v prodlení se splněním svých povinností. 18 Ze všech těchto důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 19 O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. l občanského soudního řádu. Soud ve věci aplikoval § 14b odst. 1 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., ve znění platném ke dni zahájení řízení (dále jen„ vyhláška“). Jde totiž o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Přiznal žalobci, který měl v řízení plný úspěch, proti žalované právo na náhradu nákladů, představovaných soudním poplatkem 800 Kč, odměnou advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky v rozsahu 3 x 200 Kč za převzetí zastoupení advokátem a sepis žaloby, odeslanou upomínku, paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 14b odst. 5 vyhlášky, za výše specifikované úkony, 3x po 100 Kč a dle § 137 odst. 3 písm. a) občanského soudního řádu daní z přidané hodnoty z odměny advokáta a paušálních náhrad. Zástupce žalobce je totiž plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu). 20 Přiznána nebyla odměna za doplnění žaloby spočívající v dovylíčení procesu posouzení úvěruschopnosti. Pokud totiž žalovaná je spotřebitelkou, je nezbytnou součástí žaloby (s ohledem na posuzování samotné platnosti úvěrové smlouvy) to, jak tento proces proběhl. Pokud na to žalobce v žalobě zcela rezignoval a potřebná tvrzení doplnil až následně na výzvu soudu, nejde o účelně vynaložený náklad. 21 Náhrada nákladů řízení žalobci náleží, neboť vyhověl požadavkům ustanovení § 142a občanského soudního řádu tím, že žalované před podáním žaloby odeslal na zákonem požadovanou adresu výzvu k plnění (tj. předžalobní upomínku). 22 Lhůty k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.