15 C 313/2023-74 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce se domáhal po žalovaném následujícího plnění: částky 2 017 Kč, představující neuhrazený zůstatek na běžném účtu, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 0,11 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 017 Kč od 13. 7. 2023 do zaplacení. Dále se domáhal částky 11 000 Kč, představující nepovolený debet, kapitalizovaného úroku ve výši 1 258,45 Kč, úroku ve výši 21,9 % ročně z částky 11 000 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 000 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, , právnická osoba, ., poskytl žalovanému jako úvěrovanému na základě smlouvy o povoleném debetu ze dne 9. 8. 2017 úvěr ve formě možnosti přečerpání běžného účtu do limitu 11 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej splatit spolu s úroky a sjednanými poplatky. Své povinnosti však neplnil, proto úvěrující úvěr k 12. 5. 2023 zesplatnil. Dne 3. 8. 2023 byla pohledávka postoupena žalobci.2 Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.3 Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání, neboť k tomu byly splněny předpoklady dle § 115a občanského soudního řádu.4 Žalobce prokázal smlouvou shora uvedenou skutkovou verzi ohledně sjednání úvěru, ujednání o úrocích, poplatcích a vrácení úvěru ve splátkách.5 Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6 Dle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.7 Dle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.8 Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.9 Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr; vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.10 V souzené věci z předložených listin vyplývá, že úvěrující se před podpisem smlouvy o úvěru zabýval otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát závazkům ze smlouvy o úvěru dostatečným způsobem.11 Smlouvu o úvěru soud posoudil jako platnou.12 Po provedeném dokazování soud žalobě vyhověl, pokud jde o požadavek na zaplacení úvěrové jistiny, úroku z jistiny, poplatků. Požadovaná plnění jsou po právu dle smlouvy a dle § 2395 občanského zákoníku (vrácení úvěru, zaplacení poplatků, úroku) a § 1970 občanského zákoníku (zaplacení úroku z prodlení), v návaznosti na prodlení žalované se splácením sjednaných splátek v rozsahu převyšujícím zákonný rámec pro odstoupení od smlouvy a zesplatnění dle § 2394 občanského zákoníku.13 Úroky byly ve smlouvě sjednány ve výši, kterou soud považuje za úplatu přiměřenou vzhledem k výši úvěru a délce poskytnutí peněz (přiměřeně k tomu i viz § 1802 občanského zákoníku).14 Právo na úroky z prodlení je vedle úroků dáno, neboť úrok z prodlení je zákonnou sankcí pro případ prodlení dlužníka s placením peněžitého plnění a úrok vyjadřuje cenu zapůjčených peněz placenou i v případě řádného dodržování smlouvy.15 Výpisy z účtu dále žalobce prokázal, že předmětný úvěrový účet vykazuje i záporný zůstatek nad rámec úvěrového limitu-debet ve shora uvedené výši. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci v souladu s § 2991 občanského zákoníku dluh na nepovoleném debetu, kdy žalovanému, který se bez právního důvodu na úkor banky obohatila, vznikl povinnost vydat žalobci jako současnému věřiteli bezdůvodné obohacení spočívající ve vzniklém nepovoleném debetu, který na účtu vznikl a nebyl ve stanovené době přes výzvu vyrovnán). Pokud jde o nepovolený debet a jeho vznik, třeba uvést, že debet vzniká nejen výběry z účtu, na němž není dostatek prostředků, ale i tím, že nejsou placeny smluvně sjednané poplatky za poskytované služby.16 Soudem přiznané požadavky nejsou v rozporu s § 168 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.17 Přiznaná plnění pak náleží žalobci jako aktuálnímu věřiteli (§ 1879 a násl. občanského zákoníku), který nabyl pohledávku na základě výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávky.18 O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Úspěšnému žalobci náleží právo na náhradu nákladů účelně vynaložených19 Za účelně vynaložené pokládá soud u žalobce následující náklady: zaplacený soudní poplatek 1 000 Kč, odměnu advokáta dle § 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. (dále i jen vyhláška) v rozsahu 3x 1 600 Kč za převzetí zastoupení advokátem, sepis předžalobní výzvy (tu soud v rozhodované věci nepovažoval za typizovanou jednoduchou výzvu, neboť součástí žalobního žádání bylo žádání ohledně debetu na účtu a ve výzvě to bylo podrobně specifikováno) a sepis žaloby. Dále paušální náhradu hotových výdajů advokáta dle § 14 vyhlášky, za výše specifikované úkony, tedy 3x 300 Kč (přiznána nebyla odměna za podání, v němž se žalobce na základě výzvy soudu vyjadřoval k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neb ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru měly být skutečnosti v podání obsažené již součástí žaloby, posouzení úvěruschopnosti je zákonnou povinnosti úvěrujícího).20 Dle § 137 odst. 3 písm. a) občanského soudního řádu pak žalobci náleží i náklady představované daní z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrad. Zástupce žalobce je totiž plátcem této daně.21 Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu).22 Náhrada nákladů řízení žalobci náleží, neboť vyhověl požadavkům ustanovení § 142a občanského soudního řádu tím, že žalovanému před podáním žaloby odeslal na zákonem požadovanou adresu výzvu k plnění (tj. předžalobní upomínku).23 Lhůty k plnění vycházejí z § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.