18 C 107/2024-49 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne 3. 1. 2024 zaplacení celkem částky 121 140,22 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru Expres půjčka (dále jen smlouva), na jejímž základě poskytla žalované částku 150 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit formou měsíčních splátek ve výši 2 770,50 Kč splatných vždy k příslušnému dni uvedenému ve smlouvě s uvedením konkrétního data splatnosti první a poslední ze splátek. ´/věr byl načerpán převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná však své závazky nehradila řádně a včas, proto byl úvěr ke dni 30. 6. 2023 zesplatněn. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení : neuhrazené jistiny ve výši 103 474,51 Kč kapitalizovaný úrok ke dni zesplatnění ve výši 7 085,06 Kč úrok z prodlení ke dni 29. 11. 2023 ve výši 5 928,56 Kč úrok z prodlení z dlužného obchodního úroku kapitalizovaného ke dni 29. 11. 2023 ve výši 577, 09 Kč dílčích poplatků ve výši 1 375 Kč + 2 700 Kč (poplatek za upomínky)Žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splácet, a to v souladu s požadavky zák. č. 257/2016 Sb., posuzovala její žádost individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi její společnosti a s principy obezřetného úvěrování. Vycházela ze zaměstnaneckého poměru žalované, která doložila potvrzení o příjmu, výpis z běžného účtu, porovnávala její příjmy a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, zástupce žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdala, žalovaná se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek.4. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 86 odst. 1 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 ZSU. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, Expres půjčka ze dne 27. 5. 2019, Oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 2. 7. 2023, předžalobní upomínkou ze dne 4. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 27. 5. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 150 000 Kč, který byl čerpán bezhotovostně. Žalovaná se zavázala splatit úvěr v pravidelných 96měsíčních splátkách po 3 045,50 Kč (což zahrnovalo i pojištění ve výši 275 Kč), první splátka byla splatná do 25. dne v měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15,9 % p.a. a celkem měla žalovaná splatit částku 266 801,05 Kč. Účastnice sjednaly i výši jednotlivých poplatků, smlouva obsahovala mimo jiné i výčet oprávnění banky v případě prodlení žalované s úhradou pohledávek. Žalovaná v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácela, byla vyzvána dopisem ze dne 9. 8. 2019 k splacení celé pohledávky, úvěr byl prohlášen za splatný a dlužná částka činila k tomuto dni ke dni 115 045,78 Kč.10. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že její měsíční příjem činí 13 600 Kč, celkový měsíční příjem domácnosti činí 20 000 Kč, nemá žádnou vyživovací povinnost, nemá žádné srážky ze mzdy ani jiné měsíční splátky, žije v pronajatém bytě, je svobodná. Výše příjmu byla ověřena potvrzením o příjmu od společnosti , právnická osoba, , adresa, .11. K výzvě soudu dále pak žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalované uvedla, že žalovaná v žádosti deklarovala příjem domácnosti ve výši 20 000 Kč, z Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 8. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela z příjmu žalované 13 600 Kč, žalovaná neměla žádné interní ani externí splátky, životní náklady byly stanoveny částkou 8 940,40 Kč .27. 5. 201912. Z výpisu z běžného účtu žalované za měsíc květen 2019 bylo zjištěno, že žalované byl poskytnut dne 27. 5. 2019 úvěr ve výši 150 000 Kč.13. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:14. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.15. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.16. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované odkázala na již předložené listiny (žádost o úvěr, potvrzení o výši příjmu), z kterých sice lze ověřit údaje o zaměstnavateli žalované a její příjem měsíční, žádné jiné listiny, kterými by prokázala samotné prověřování poskytnutých údajů, které by prokazovaly, že by provedla ověření dalších příjm