15 C 133/2025-31 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce se proti žalované domáhal následujícího plnění: částky 27 816,80 Kč jakožto dlužné jistiny, smluvního úroku ve výši 26 756,23 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 28 690,81 Kč za dobu od 21. 11. 2024 do zaplacení. Tvrdil, že dne 6. 11. 2023 uzavřela žalovaná jako dlužnice se společností , Jméno žalobce A, . (dále i jen „věřitel“) smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázala splatit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 6. 12. 2023 a konec kreditového rámce měl nastat dne 28. 4. 2025. Žalovaná však své závazky řádně neplnila. Dále tvrdil, že žalovaná si při sjednávání smlouvy zvolila volitelné služby „Presto“ za poplatek ve výši 1 484,99 Kč a „Informační SMS servis“ za poplatek ve výši 92,16 Kč. Z těchto částek zůstává k dnešnímu dni neuhrazeno 321,19 Kč za službu „Presto“ a 12,48 Kč za službu „Informační SMS servis“. Dále žalobce požaduje poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 540,34 Kč, který se odvíjí od sazby 1,99 % z vyplacené tranše. Uplatnil i nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 913,05 Kč, která byla stanovena dle čl. VIII odst. 1 smlouvy jako 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, ohledně které se žalovaný dostal do prodlení, a to za období od 2. 9. 2024 do 1. 12. 2024. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti, tak žalobce tvrdil, že věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , kde si žalovaná zvolila parametry úvěru, seznámila se s podmínkami, vyplnila registrační formulář, uvedla osobní údaje, a následně byla obeznámena s obsahem smlouvy. Úvěr byl žalované poskytnut celkem v částce 74 900 Kč, žalovaná vrátila toliko 47 084,52 Kč.2 Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila.3 Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř. ), neboť žalobce se z jednání omluvil a žalovaná se k jednání nedostavila bez omluvy, ač byla řádně předvolána.4 Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z. “) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5 Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.6 Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.7 Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8 Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9 Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10 Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru datované 6. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalobce jako úvěrující poskytl žalované úvěr s revolvingovým rámcem.11 Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované bylo zjištěno, že výše ověřeného měsíčního příjmu žalované činila 22 052 Kč, nezbytné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem byly uvedeny částkou 0 Kč, zbytné výdaje částkou 5 000 Kč počet členů ve společně hospodařící domácnosti byl uveden 3, z toho s příjmem 2.12 Soud se při posuzování platnosti úvěrové smlouvy zabýval vedle podstatných zákonných náležitostí smlouvy o úvěru tím, zda poskytovatel s odbornou péčí posoudil ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované jako spotřebitelky tento úvěr splácet.13 Průběh posuzování úvěruschopnosti spotřebitele musí být takový, že poskytovatel úvěru je povinen postupovat s odbornou péčí; vychází z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření jeho tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).14 Při neposouzení úvěruschopnosti je úvěrová smlouva stižena absolutní neplatností (kdy platnost soud zkoumá z úřední povinnosti bez ohledu na uplatněnou námitku, viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a výslovné znění v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022).15 Ze strany věřitele nedošlo ke splnění povinnosti objektivně získat všechny informace potřebné pro zhodnocení finanční situace dlužnice jako spotřebitelky a s odbornou péčí tak posoudit, zda je schopna řádně úvěr splácet bez negativních zásahů do jejích majetkových poměrů. Ačkoliv žalobce deklaruje prověření příjmových poměrů žalované (prostřednictvím výpisů z účtu), zcela rezignoval na řádné posouzení jejích výdajů, neboť sice vychází z výdajů žalované na bydlení v částce 5 000 Kč (aniž by dokládal, z čeho je ověřil), ale zejména je v posouzení uvedena výše nezbytných výdajů 0 Kč (sic!). Soud uzavírá, že postup věřitele, který při posouzení úvěruschopnosti vycházel toliko z tvrzení dlužnice o jejích výdajích a z informací z registrů SOLUS a NRKI, aniž by tyto informace ověřoval, aby byl schopen získat objektivní obraz o aktuální finanční situaci dlužnice, nemůže soud považovat za postup splňující kritéria odborné péče.16 Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 86 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. , jelikož poskytovatel úvěru při sjednávání smlouvy řádně neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet.17 Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (§ 2993 občanského zákoníku); na ostatní sjednaná plnění nemá věřitel z neplatné smlouvy nárok. Při vypořádání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o úvěru však je třeba přihlédnout i k rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravujícím soukromoprávní sankci v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy nelze v tuto chvíli úrok z prodlení přiznat.18 Žalované byla (podle neplatné smlouvy) poskytnuta částka 74 900 Kč a zaplatila 47 048,52 Kč, tedy je povinna vrátit rozdíl mezi těmito dvěma částkami.19 Lhůta k plnění byla