15 C 154/2023-194 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobci se domáhali, aby žalovanému bylo uloženo zdržet se zásahů do vlastnického práva žalobců k pozemku parcelní číslo (dále v odůvodnění i jen p. č.) , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , a to zdržet se přechodu a přejezdu přes tento pozemek. Tvrdili, že jsou mimo jiné spoluvlastníky pozemku p. č. , Anonymizováno, (v katastrálním území , adresa, , kde jsou i další v odůvodnění označované pozemky) o výměře 790 m², druhu pozemku orná půda. Dále byli spoluvlastníky sousedního pozemku parcela č. St. , Anonymizováno, a , Jméno žalobce B, byla vlastnicí pozemku p. č. , Anonymizováno, Tvrdili, že pozemek p. č. , Anonymizováno, , dříve o výměře 960 m², nabyli do spoluvlastnictví od , jméno FO, , otce , jméno FO, . Ten byl původně spoluvlastníkem pozemku, tehdy označeného jako p. č. , Anonymizováno, o výměře 2457 m². Na základě dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví se v roce 2006 stal výlučným vlastníkem odděleného pozemku p. č. , Anonymizováno, výměře 960 m² (který následně převedl celý na , jméno FO, , ta následně polovinu převedla na svého manžela , Jméno žalobce A, ). Žalovaný a Ing. , jméno FO, se stali spoluvlastníky pozemku p. č. , Anonymizováno, o nové výměře 1497 m², později 1411 m². V současnosti je žalovaný výlučným vlastníkem pozemku p. č. , Anonymizováno, (dále jen „pozemek žalovaného“). Tvrdili dále, že dohoda o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví byla uzavřena proto, že otec , jméno FO, zamýšlel pozemek darovat žalobcům pro účely výstavby rodinného domu. Dohoda neobsahovala žádná ujednání o možnosti chůze či jízdy přes pozemek, který tehdy patřil panu , jméno FO, , na pozemek ve spoluvlastnictví , jméno FO, a , Jméno žalovaného A, . Pozemek žalovaného byl vždy fakticky využíván pouze žalovaným za účelem chovu krav. Žalovaný měl ke svému pozemku přístup z veřejné komunikace nacházející se na pozemku p. č. , Anonymizováno, (komunikace , Anonymizováno, , ulice , Jméno žalovaného B, ) a dále ze svých pozemků p. č. , Anonymizováno, , přičemž jej fakticky obhospodařoval příjezdem z ulice , Jméno žalovaného B, . Na leteckých snímcích byly na části pozemku žalovaného patrné koleje směřující západním směrem, nikoli směrem k neoplocenému pozemku. Spor s žalovaným započal v roce 2021, kdy na hranici svého pozemku p. č. , Anonymizováno, s pozemkem žalovaného postavili oplocení vedle stávajícího oplocení žalovaného. Na určitou dobu existovala dvě oplocení vedle sebe, tento krok učinili zejména z důvodu ochrany svého majetku před skotem chovaným žalovaným na sousedním pozemku, neboť stávající plot se již rozpadal. Na základě návrhu žalovaného na ochranu pokojné držby soudní rozhodnutí (usnesení Okresního soudu v Pardubicích č. j. 18 C 173/2021-32 ze dne 2. 7. 2021 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích č. j. 27 Co 221/2021-90 ze dne 26. 10. 2021) žalobcům mimo jiné uložilo, aby se zdrželi umisťování překážek bránících průchodu a průjezdu na hranici pozemků p. č. , Anonymizováno, p. č. , Anonymizováno, a aby se zdrželi umisťování překážek bránících průchodu části jejich pozemku p. č. , Anonymizováno, na pozemek p. č. , Anonymizováno, . Dále jim bylo uloženo odstranit prefabrikované oplocení na hranicích pozemků , Anonymizováno, . Odstranění tohoto oplocení proběhlo exekučně. Argumentovali, že uvedená rozhodnutí byla určena pouze k prozatímní ochraně držby. Poukázali na to, že žalovaný neoplocený pozemek k chůzi a jízdě prakticky nikdy nevyužíval. Na hranici pozemku žalovaného a neoploceného pozemku byl dlouhodobě umístěn drátěný plot. Ten žalovaný postavil již v roce 2006, tedy předtím, než měli žalobci začít stavět svůj rodinný dům. V té době byl pozemek žalovaného celý oplocen – část ohradníkem a část drátěným plotem, který žalovaný později nahradil elektrickým ohradníkem. Plot neměl branku ani bránu, a tudíž jejich pozemek nemohl žalovaný užívat za účelem přístupu ke svému pozemku. Neoplocený pozemek užívali nerušeně až do léta 2023, parkovali na něm od roku 2007 denně vozidla. Žalovaný v rámci žaloby o ochranu držby nikdy neprokázal, že by právo průchodu a průjezdu přes neoplocený pozemek skutečně vykonával, bylo toliko prokázáno, že neexistoval plot postavený žalobci. Soud v řízení o prozatímní ochraně držby vycházel z předpokladu, že část jejich pozemku na hranici s veřejnou komunikací – konkrétně s pozemkem p. č. , Anonymizováno, – byla přístupná komukoliv a tvořila veřejnou komunikaci, což sporovali. Soud v předchozím řízení vycházel z nesprávného závěru, že na jejich pozemku byla umístěna veřejná komunikace a že konec jejich zpevněné plochy sousedil s pozemkem žalovaného. Žalovaný poprvé učinil přístup přes jejich pozemek dne , datum, , kdy traktorem vozil balíky slámy. Přitom poškodil jejich asfaltovou plochu, do které vyjel koleje. Jejich pozemek představoval toliko zpevněnou asfaltovou plochu, nikoli technicky specifikovanou veřejnou komunikaci. Žalovaný neměl žádný soukromoprávní titul k užívání neoploceného pozemku ani celého pozemku p. č. , Anonymizováno, , neboť mu ho neudělil ani jejich právní předchůdce , jméno FO, , ani nikdo z žalobců. Žalovaný ani nemohl vydržet právo stezky a cesty (či právo chůze a jízdy), protože nikdy nedisponoval žádným právním důvodem k užívání pozemku a neuplynula lhůta pro mimořádné vydržení. V rámci žalobní argumentace odkazovali na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2887/2004, sp. zn. 22 Cdo 595/2001, sp. zn. 22 Cdo 1472/2020 a 22 Cdo 2378/2016 a nález Ústavního soudu Pl. ÚS 21/02.2 Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Tvrdil, že od roku 2001 byl spoluvlastníkem pozemku p. č. , Anonymizováno, . Ten využívá, avšak nikoliv výhradně, k pastvě dobytka a drobné zemědělské činnosti. K přístupu na něj využívá veřejnou pozemní komunikaci, jež se nachází na pozemcích obce , adresa, , konkrétně na parcelách č. , Anonymizováno, , přičemž tato komunikace se napojuje na krajskou komunikaci č. , Anonymizováno, Pro přístup rovněž využívá část pozemku žalobců p. č. , Anonymizováno, , která tvoří přirozené vyústění obecní komunikace a z pohledu žalovaného představuje veřejné prostranství, tedy prostor přístupný každému bez omezení. Byl přesvědčen, že část pozemku p. č. , Anonymizováno, s asfaltovým povrchem tvoří přirozeně navazující součást veřejné účelové komunikace. Toto bylo ze strany silničního správního orgánu vyvráceno. Rozhodnutí však nevylučuje možnost, že předmětná část pozemku naplňuje znaky veřejného prostranství. Důležitým argumentem je skutečnost, že aktivní přístup na pozemek p. č. , Anonymizováno, prostřednictvím vymezených komunikací byl prokázán nejméně od roku 2011, a to na základě leteckých snímků. Žalobci více než deset let neučinili žádné kroky omezující přístup na pozemek, což naznačuje, že konkludentním chováním dali souhlas s volným užíváním prostoru p. č. , Anonymizováno, . První zásah ze strany žalobců se objevil až v roce 2021, což jen posiluje závěr o dlouhodobě ustálené praxi volného užívání této části pozemku. Právní kvalifikace veřejného prostranství není vázána pouze na rozhodnutí silničního správního orgánu, nýbrž vychází z obecně platné definice obsažené v zákoně o obcích. Soudní rozhodovací praxe jasně uvádí, že klíčovým znakem veřejného prostranství je existence prostoru, který je volně přístupný komukoli. Skutečnost, že je prostor vlastněn soukromou osobou, neznamená jeho vyloučení z této kategorie. Důkazem pro takový přístup je také nově pořizovaná změna č. 2 Územního plánu obce , adresa, , která nabyla účinnosti dne 7. 3. 2025. Tato změna vymezuje předmětnou část pozemku p. č. , Anonymizováno, jako funkční plochu veřejného prostranství a dokládá, že samospráva a dotčené orgány již delší dobu považují tento prostor za vyhovující znakům veřejného prostranství. Vyhovění žalobě by vedlo k absurdním důsledkům, kdy by uživatelé museli sledovat stav katastru a formální deklaraci veřejné komunikace, což by bylo v rozporu s obvyklým vnímáním a chápáním užívání prostoru. Výklad právních norem by měl vycházet z toho, jak se prostor subjektivně jeví obyčejnému člověku, nikoliv pouze z jeho formálního zápisu v katastru nemovitostí. Námitky žalobců týkající se neudělení výslovného souhlasu s veřejným užíváním pozemku p. č. , Anonymizováno, nemají oporu ve skutkovém stavu. Judikatura správních soudů opakovaně konstatovala, že souhlas s užíváním prostoru může být udělen i konkludentně tím, že vlastníci tohoto prostoru užívání strpí, což je v souladu s dlouhodobou praxí u daného pozemku. Veškeré uvedené skutečnosti – dlouhodobé nezasahování žalobců, potvrzení ze strany územního plánování a soulad s právní definicí veřejného prostranství – vedou k závěru, že jak pozemek p. č. , Anonymizováno, , tak i část pozemku p. č. , Anonymizováno, volně přístupné a naplňují všechny zákonné znaky veřejného prostranství.3 Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem mimo jiné pozemku p. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, . Žalobci jso