18 C 198/2025-59 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne 28. 3. 2025 zaplacení celkem částky 15 182,92 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela dne 29. 2. 2024 s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . smlouvu o půjčce (správně zápůjčce) č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Před uzavřením smlouvy splnila právní předchůdkyně žalobkyně svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 a násl. zák. č. 257/2016 Sb., posoudila s odbornou péčí schopnost žalované splácet úvěr. Podle ní poskytla původní věřitelka žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a žalovaná se zavázala vrátit věřitelce poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem ve výši 21,4 % p.a. Žalovaná však své závazky nehradila řádně a včas, došlo tak k zesplatnění ke dni 14. 10. 2024. Žalovaná uhradila pouze částku 1 177,08 Kč. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení:- jistiny ve výši 13 822,92 Kč- kapitalizovaného úroku ve výši 1 280,51 Kč- kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 472,54 Kč- dlužných poplatků ve výši 1 360 Kč.Přes upomínky žalovaná žalobkyni spornou částku doposud dluží.K výzvě soudu žalobkyně opětovně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku dle § 84–89 zák. č. 257/2016 Sb., žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly uvedeny v souhrnném přehledu „identifikace žádosti“ a v protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta. Dále pak provedla lustraci v databázích SOLUS, bankovních a nebankovních registrech.2. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2025 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávek na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, zástupce žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdal, žalovaná se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek.5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.6. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Návrhem na uzavření smlouvy o půjčce ze dne 29. 2. 2024, Akceptací návrhu na uzavření smlouvy o půjčce, Rámcovou smlouvou o poskytování bankovních a platebních služeb , právnická osoba, . ze dne 19. 3. 2018, Vyrozuměním o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou, bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . a žalovaná uzavřely dne smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalované zápůjčku ve výši 15000 Kč, kterou žalovaná čerpala bezhotovostně, zavázala se splatit zápůjčku v pravidelných měsíčních splátkách po 1 400 Kč, s tím, že datum pravidelné splátky je ten den v měsíci, který má stejné pořadové číslo jako den, kdy byla půjčka (správně zápůjčka) převedena na účet žalované. Smlouva obsahuje i zápůjční úrokovou sazbu, a to ve výši 21,4 % p.a. Žalovaná v rozporu se smlouvou zápůjčku řádně nesplácela, právní předchůdkyně žalobkyně tedy přistoupila k zesplatnění, a to dopisem ze dne 14. 10. 2024 a dluž byl k touto datu vyčíslen na částku 16 935,97 Kč. byla vyzvána ke splacení celé pohledávky, což bylo prokázáno prohlášením o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvou k uhrazení dluhu.12. Z identifikace žádosti bylo zjištěno, že žalovaná je svobodná, má vlastní bydlení, je zaměstnancem a uvedla příjem 35 000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení uvedla 4 000 Kč, na živobytí 5 000 Kč a na rodinné náklady a ostatní 5 000 Kč.13. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:14. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o zápůjčce. Soud zde pouze uvádí, že mnozí poskytovatelé finančních prostředků označují uzavírané smlouvy jako smlouvy o zápůjčce, peněžní ústavy, zejm. pak banky, tyto smlouvy označují jako smlouvy o úvěru. Zatímco předmětem smlouvy o úvěru může být pouze půjčení peněžních prostředků, předmětem smlouvy o zápůjčce může být půjčení nejen peněžních prostředků, ale i jakýchkoliv jiných zastupitelných věcí. Úvěr je vždy úročený, zápůjčka může být jak bezúročná, tak úročená. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou a vzniká již uzavřením, zatímco smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou a vzniká až přenecháním, resp. odevzdáním zapůjčené věci vydlužiteli. Čistě z právního hlediska je rozdíl především v tom, že předmětem úvěru jsou výhradně finanční prostředky, zatímco předmětem půjčky – přesněji zápůjčky – může být jakákoliv hmotná věc. Přesto má soud zato, že i v případě smlouvy o zápůjčce, je nutné aplikovat jako občanský zákoník, tak i zákon o spotřebitelském úvěru za situace, kdy je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně je předně poskytovatelem finančních prostředků.17. Soud se nejprve zabýval platností jednotlivých smluv. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nutno aplikovat vedle občanského zákoníku i zákon o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru byl povinen jednat s odbornou péčí, čestně a transparentně, nezneužít své odborné ani hospodářské postavení (§ 433 o. z.; § 75 a 76 zákona o spotřebitelském úvěru) a před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých a přiměřených informací (§ 86 a 87 cit. zákona). Spotřebitelský úvěr lze poskytnout pouze tehdy, nevyplývají-li z posouzení důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet; porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy, přičemž spotřebitel je povinen vrátit jen poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem.18. Zákon č. 257/2016 Sb. vychází ze zásady ochrany slabší strany, neboť spotřebitel je ve vztahu k poskytovateli fakticky znevýhodněn. Povinnost posoudit úvěruschopnost je proto uložena poskytovateli úvěru, od něhož se očekává profesionální, objektivní a obezřetné posouzení schopnosti spotřebitele úvěr splácet.19. Povinnost soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru tuto povinnost splnil, vyplývá z ustále