18 C 86/2025-70 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 7. 3. 2025 zaplacení celkem částky 133 422,93 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 27. 6. 2023 s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . (dále jen „banka“) Smlouvu o Repůjčce č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Podle ní poskytla banka žalovanému peněžní prostředky ve výši 180 000 Kč za účelem konsolidace ve smlouvě specifikovaných závazků žalovaného a žalovaný se zavázal vrátit bance poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem 11,3 % p.a. a to v 24měsíčních splátkách po 8 415 Kč. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas, proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky. Banka přistoupila dne 11. 7. 2024 k zesplatnění dluhu. Žalovaný za dobu trvání smlouvy uhradil částku 49 034,40 Kč. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 132 424,93 Kč kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 9 079,29 Kč kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 026,87 Kč dlužných poplatků ve výši 998 KčDále pak žalobkyně požaduje úrok ve výši 11,3 % p.a. z částky 132 424,93 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z částky 132 424,93 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení. Přes upomínky žalovaný žalobkyni spornou částku doposud dluží.K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že banka s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku dle § 84–89 zák. č. 257/2016 Sb., provedla lustraci žalovaného v interních i externích databázích, zohlednila příjmy žalovaného s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě osobních předpokladů klientů. Předložila protokol o ověření úvěruschopnosti, z kterého soud zjistil, že deklarovaný příjem 24 773 Kč byl ověřen podle příjmů připisovaných na účet klienta, banka zohlednila výdaje ve výši 15 830 Kč, z toho splátky stávajících úvěrů 4 834 Kč, výdaje na bydlení vč. hypotéky a st.spoř. ve výši 5 040 Kč, výdaje na živobytí 5 256 Kč a ostatní výdaje ve výši 700 Kč. Z identifikace žádosti bylo dále zjištěno, že žalovaný požadoval produkt na refinancování spotřebitelského úvěru, uvedl, že je ženatý, bydlí v pronajatém bytě/domě, uvedl IČO zaměstnavatele a příjem 24 773Kč, výdaje na bydlení uvedl 2 000 Kč, na živobytí 1 200 Kč a na rodinné náklady a ostatní 700 Kč. Banka tak uzavřela, že nemá pochybnosti o schopnosti klienta úvěr splácet a odpovídá to jejich úvěrové politice.2. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 10-. 2024 mezi společností , Anonymizováno, a bankou došlo k postoupení pohledávek na společnost , Anonymizováno, a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 11. 2024 uzavřenou mezi žalobkyní a společností , Anonymizováno, došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, zástupkyně žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdala, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek.5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.6. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Návrhem na uzavření smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 8. 12. 2022, Návrhem na uzavření smlouvy o Repůjčce a Akceptací návrhu na uzavření smlouvy o Repůjčce č. , hodnota, ze dne 27. 6. 2023, Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou, výpisem z úvěrového účtu bylo prokázáno, že banka a žalovaný uzavřeli dne 27. 6. 2023 smlouvu o půjčce (správně zápůjčce), na jejímž základě poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 180 000 Kč, kterou žalovaný čerpal tak, že částka 130 000 Kč měla být použila na předčasné splácení převáděných závazků a částka 50 000 Kč byla neúčelovou repůjčkou (správně zápůjčkou) k volnému použití ihned po načerpání. Žalovaný se zavázal splatit zápůjčku v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 8 415 Kč, první splátka měla být splatná ten den v měsíci, který má stejné pořadové číslo jako den, kdy půjčka byla převedena na účet. Smlouva obsahuje i zápůjční úrokovou sazbu, a to ve výši 11,3 % p.a. Žalovaný v rozporu se smlouvou zápůjčku řádně nesplácel, byl opakovaně vyzván k splacení celé pohledávky, což bylo prokázáno předloženými upomínkami. Banka tedy přistoupila k zesplatnění a vyzvala žalovaného k okamžité splatnosti dluhu dopisem ze dne 11.7. 2024, když k tomuto datu vyčíslila dluh na částku 144 5259,09 Kč.12. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:13. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o zápůjčce. Soud zde pouze uvádí, že mnozí poskytovatelé finančních prostředků označují uzavírané smlouvy jako smlouvy o zápůjčce, peněžní ústavy, zejm. pak banky, tyto smlouvy označují jako smlouvy o úvěru. Zatímco předmětem smlouvy o úvěru může být pouze půjčení peněžních prostředků, předmětem smlouvy o zápůjčce může být půjčení nejen peněžních prostředků, ale i jakýchkoliv jiných zastupitelných věcí. Úvěr je vždy úročený, zápůjčka může být jak bezúročná, tak úročená. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou a vzniká již uzavřením, zatímco smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou a vzniká až přenecháním, resp. odevzdáním zapůjčené věci vydlužiteli. Čistě z právního hlediska je rozdíl především v tom, že předmětem úvěru jsou výhradně finanční prostředky, zatímco předmětem půjčky – přesněji zápůjčky – může být jakákoliv hmotná věc. Přesto má soud zato, že i v případě smlouvy o zápůjčce, je nutné aplikovat jako občanský zákoník, tak i zákon o spotřebitelském úvěru za situace, kdy je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně je předně poskytovatelem finančních prostředků.14. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi bankou a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytn