20 C 95/2025-49 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se proti žalované domáhal zaplacení částky 18 121,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení 12,75 % ročně z 8 489,19 Kč od 2. 7. 2024 do zaplacení a smluvní pokutu 249,57 Kč. Tvrdil, že mezi účastníky došlo dne 2. 3. 2024 distančním způsobem k uzavření smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr do výše 42 200 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit v pravidelným denních splátkách dle čl. V odst. 1 smlouvy, první splátka byla splatná 1. 4. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat 22. 8. 2025. Při sjednávání smlouvy si zvolila i následující služby za uvedené poplatky „presto“ 330 Kč. Žalobce ověřoval úvěruschopnost žalované, když zjišťoval počet osob žijících ve společné domácnosti žalované, jejich společný příjem, výdaje, příjmy, které ověřoval, žalobce zjišťoval, zda se žalovaná nachází v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku apod., vycházel i z interní metodiky schválené ČNB a informací získaných od žalované, náhledem na jeho bankovní účet, výplatní pásky aj. Zjistil tak výši čistého měsíčního příjmu žalované 23 900 Kč, umožňující bezproblémové splácení úvěru. Žalovaná vyčerpal 2. 3. 2024 částku 1 000 Kč a 7 000 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobce smlouvu vypověděl, o čemž žalovanou informoval emailem z 1. 7. 2024. S úhradou celého úvěru se do prodlení žalovaná dostala dne 2. 7. 2024. Nesplacená pohledávka za žalovanou se skládá z jistiny 8 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 159,19 Kč, poplatku za službu „presto“ 330 Kč a smluvního úroku 9 632,33 Kč. Žalovaná dostala do prodlení se splacením denní splátky splatné 1. 4. 2024 a žalobce je tak oprávněn požadovat po něm smluvním pokutu 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu, avšak požaduje smluvní pokutu pouze za prvních 90 dnů prodlení, tj. 249,57 Kč. Předžalobní výzva byla žalované odeslána 27. 11. 2024. V případě, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadoval žalobce úhradu části jistiny z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Žalovaná ničeho neuhradila.2. Usnesením č. j. , spisová značka, ze dne 6. 6. 2025 vyzval soud žalovanou, aby se do 7 dnů vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání a současně ji poučil, že pokud ve stanovené lhůtě vyjádření neobdrží, bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo doručeno žalované dne 23. 6. 2025 postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. na adresu jejího trvalého bydliště. Na výzvu soudu žalovaná nereagovala, k věci ani k žalobě se vůbec nevyjádřila, proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání postupem dle § 115a) o.s.ř. Žalobce svůj souhlas s tímto postupem vyjádřil již v žalobním návrhu.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ničeho nesporovala, celé řízení byla pasivní.4. Soud měl prokázáno smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , informacemi pro spotřebitele, metodikou posuzování úvěruschopnosti, předpisem denních splátek, autorizací ověření totožnosti, přehledem bankovních transakcí, výpisem o posouzení úvěruschopnosti, listinou – identifikované příjmy, všeobecnými podmínkami, sazebníkem, údaji o poskytovateli úvěru, souhlasem o zpracování údajů, že žalobce uzavřel se žalovanou uvedenou smlouvu, v níž se zavázal poskytnout a poskytl žalované úvěr až do výše 42 200 Kč. Žalovaná vyčerpala tento v celkové výši 8 000 Kč dne 2. 3. 2024. Žalovaná se zavázala splácet úvěr tak, že splatnost první denní splátky byla k 3. 3. 2024, poslední den trvání smlouvy byl 23. 8. 2025, úroková sazba byla sjednána na 1,016 % denně. Poplatek za vyplacení tranše úvěru činil 1,99 % z čerpané částky, poplatek „presto“ 165 Kč denně. Při posuzování úvěruschopnosti žalované bylo vycházeno z jejího tvrzeného čistého příjmu 23 500 Kč měsíčně (ověřen měl být ve výši 23 900 Kč), z tvrzených výdajů na půjčky 2 700 Kč měsíčně, na bydlení 10 000 Kč měsíčně, dále bylo vycházeno z výdajů nezbytných 1 000 Kč a zbytných 3 000 Kč. V domácnosti žalované měli žít 2 výdělečné osoby a 1 osoba nepracující. Při výpočtech byla ponechána rezerva 600 Kč, minimální výdaje byly stanoveny na 10 430 Kč a počítáno tak bylo s disponibilním příjmem 13 000 Kč. Dle žalobce byla žalovaná úvěruschopná. Trvalé bydliště žalované bylo uvedeno ve smlouvě v , adresa, a číslo účtu , IBAN, .5. Výzvou k úhradě ze dne 1. 7. 2024 byla žalovaná na email uvedený ve smlouvě (, e-mail, ) vyzvána k úhradě dlužné částky 18 651,09 Kč celkem.6. Dopisem zástupce žalobce ze dne 27. 11. 2024 bylo prokázáno, že žalovaná byla na adresu , adresa, vyzvána úhradě 18 651,09 Kč do tří dnů a k úhradě nákladů právního zastoupení 7 840 Kč do tří dnů s upozorněním na možné soudní řízení. Dle podacího lístku tato byla žalované zaslána téhož dne.7. Dle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že poskytne úvěrovanému na jeho požádání finanční prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí úroky.8. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.9. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Dle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Dle § 588 věta prvá Obč.Z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Dle § 2993 věty prvé Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.12. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které žalovaná vyčerpala z poskytnutého rámce peněžité prostředky ve výši 8 000 Kč celkem, které se zavázala splácet je spolu se sjednanými poplatky v denních splátkách.13. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská, v níž žalobce vystupuje v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího s