23 C 106/2025-63 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 22. 11. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 47 210 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi účastníky byla dne 19. 3. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Celková výše úvěru činila 4 000 Kč a na základě dodatku ke smlouvě ze dne 19. 3. 2024 byl úvěr navýšen na částku 40 000 Kč. Úvěr se žalovaná zavázala splatit tak, že smluvní úrok bude hrazen v pravidelných měsíčních splátkách a zbytek celkové částky k úhradě splatí nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Žalovaná za období od 19. 3. 2024 do 20. 3. 2024 postupně čerpala úvěr, avšak neuhradila ničeho. Proto žalobkyně úvěr ke dni 21. 6. 2024 zesplatnila. Dlužná částka pak sestávala z jistiny ve výši 40 000 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 40 000 Kč za období od 22. 6. 2024 do 12. 11. 2024, tj. ve výši 5 760 Kč. K výzvě soudu ohledně prokázání posouzení schopnosti žalované jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti vycházela z dat získaných prostřednictvím aplikace Kontomatik. Před poskytnutím úvěru žalobkyně získala přístup k transakční historii, informaci o účtu žalované, jejích příjmech a výdajích a dalším informacím o finanční situaci žalované. Po vyhodnocení dat byly zjištěny příjmy žalované ve výši 23 500 Kč a výdaje ve výši 4 000 Kč. Další potřebné informace byly získány z dostupných databází (CRIF, SOLUS, TELCO SCORE, CEE, insolvenční rejstřík, databáze neplatných OP). Žalobkyně tak došla k závěru, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr řádně splácet.2. Na den 7. 10. 2025 bylo soudem nařízeno jednání ve věci, když účastníci byli řádně předvoláni. Žalované byla dne 18. 9. 2025 řádně tzv. fikcí doručena žaloba, vyjádření, předvolání k jednání (vz. 18 o.s.ř.) a výzva k vyjádření (usn. č.l. 53). Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila. Zástupkyně žalobkyně svoji neúčast písemně omluvila a souhlasila s rozhodnutím věci v její nepřítomnosti.3. Věc byla rozhodnuta v nepřítomnosti řádně předvolaných účastníků v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“).4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru uzavřenou dne 19. 3. 2024 mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovanou, jako klientem, vzal soud za prokázané, že touto se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr na dobu neurčitou do limitu 4 000 Kč; úrok byl sjednán ve výši 40 % měsíčně. Dodatkem ke smlouvě byl úvěrový limit navýšen na 40 000 Kč s tím, že klient splácí 1x měsíčně úrok z úvěru přirostlý za uplynulé období (období od poslední platby úroku), a s tím, že jistinu úvěru klient splatí nejpozději při ukončení smlouvy. Dopisem ze dne 21. 6. 2024 žalobkyně žalované sdělila, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek došlo dne 21. 6. 2024 k zesplatnění úvěru; celková dlužná částka k tomuto datu činila 93 699,95 Kč. Poskytnutí úvěru žalobkyně doložila potvrzeními o provedené platbě za předmětné období, podle kterých poukázala na účet žalované specifikovaný ve smlouvě celkem částku 40 000 Kč.5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník – dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.6. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněném z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Dle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Dle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Dle ust. § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.12. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.13. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila dokumenty, ze kterých však nebylo možno jednoznačně ověřit měsíční příjmy a výdaje žalované a bilanci účtů v jednotlivých měsících předcházejících poskytnutí úvěru. Předložena nebyla např. pracovní smlouvu, výplatní lístky, nájemní smlouva, SIPO apod. Ověřeny nebyly ani osobní poměry žalované, když nebylo zjištěno, zda má event. nějakou vyživovací povinnost. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra