5 C 153/2025-95 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 2.5.2025 ve znění doplnění a částečného zpětvzetí domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 24 839,04 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení). Návrh odůvodnila tím, že na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené s žalovaným dne 1.8.2024 distančním způsobem, poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 34 900 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se kromě jistiny zavázal zaplatit žalobkyni i smluvní úroky za poskytnuté peněžení prostředky ve výši 0,88 % denně, při sjednání smlouvy žalovaný dále zvolil službu „Presto“ za poplatek 330 Kč Žalobkyně žalovanému poskytla dne 1.8.2024 finanční prostředky v částce 10 000 Kč a dne 19.8.2024 v částce 13 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru, vypověděla žalobkyně smlouvu k 2.12.2024. Žalobkyně tak požadovala (před částečným zpětvzetím) uhrazení jistiny 22 999,90 Kč, poplatku za vyplacení tranší 457,41 Kč, smluvního úroku 22 019,03 Kč a poplatku za službu Presto 330 Kč. Vedle uvedených částek dále žalobkyně nárokuje zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 051,73 Kč za období od 1.9.2024 do 30.11.2024 počítané z dlužné jistiny v sazbě 0,1% denně. K ověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla jeho lustraci ve veřejně dostupných databázích NRKI a BRKI, ověřila jeho příjmy přímo z jeho bankovního účtu (k němuž získala od žalovaného přístup) - neměla tak pochybnosti ohledně úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně dále uvedla, že pro případ, že by soud dospěl k závěru, že nárok na zaplacení dlužné částky není důvodný z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, nechť je nárok posouzen jako bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného, na jehož účet byla dlužná částka převedena.2. Žalobkyně podáním ze dne 14.7.2025 vzala žalobu částečně zpět co do požadovaného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 22 019,03 Kč – soud proto usnesením ze dne 24.7.2025, č.j. , spisová značka, řízení v této části zastavil.3. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.4. Soud rozhodl věc bez nařízení jednání, v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť byly splněny veškeré zákonem předpokládané podmínky pro tento postup.5. Smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 1.8.2024 bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným distančním způsobem smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázala žalovanému poskytnout úvěr až do výše 34 900 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr do 8.11.2025, a to v pravidelných splátkách, přičemž splatnost první splátky byla stanovena 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru, přičemž každá další denní splátka je splatná 29. den následující po dni výpočtu dané denní splátky (výše denní splátky dle rozpisu splátek činila 90,60 Kč). Konec platnosti úvěrového rámce byl stanoven na den 8.11.2025, přičemž posledním dnem trvání smlouvy je 29. den ode dne následujícího po posledním dni platnosti kreditního rámce, ovšem pouze za podmínky, že klient řádně úvěr splatil. Pokud by byl klient v dané době v prodlení, je posledním dnem trvání smlouvy den splacení úvěru. Úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 0,883% denně, celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru činila 1,99% z čerpané částky, poplatek za expresní vyplacení tranše byl sjednán v částce 165 Kč. Pro případ prodlení klienta strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je klient v prodlení, dále pak možnost věřitele přistoupit k zesplatnění celého úvěru při prodlení klienta se splácením delším než 91 dnů.6. Z výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, . bylo zjištěno, že v srpnu 2024 byly žalovanému na účet přispány platby od žalobce v částkách 10 000 Kč a 13 000 Kč, mzda ve výši 47 098 Kč, žalovaný splácel pojištění ve výši 500 Kč, 1 469 Kč a 111 Kč, dále hradil úvěry v částkách 13 000 Kč, 988 Kč, 1 500 Kč, 2 200 Kč a 1 892 Kč. V září 2024 byla na účet žalovaného připsána mzda 45 448 Kč , hradil pojištění jako v srpnu 2024, splácel úvěry v částce 1 892 Kč a 2 200 Kč. Od října 2024 je na účet žalovaného poskytována nemocenská, od listopadu 2024 z účtu pro nedostatek zůstatku neodchází trvalé platby úvěrů.7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že výše ověřeného měsíčního příjmu činila 33 384 Kč, výdaje na bydlení 7 600 Kč, výdaje na půjčky 20 000 Kč, další nezbytné výdaje 0 Kč, ostatní zbytné výdaje 0 Kč, počet nepracujících členů ve společně hospodařící domácnosti byl 2, disponibilní příjem určila žalobkyně částkou 9 500 Kč.8. Z oznámení o zesplatnění ze dne 2.12.2024 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného informovala o zesplatnění celého úvěru z důvodu prodlení žalovaného se splátkou v délce 91 dnů po splatnosti. Zároveň žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 47 751,15 Kč.9. Z předžalobní upomínky ze dne 16.4.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 48 461,98 Kč ve lhůtě do 3 dnů, zároveň byl žalovaný upozorněn na navyšování dluhu o náklady spojené s vymáháním pohledávky.10. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.11. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.15. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.16. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.18. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a