5 C 224/2025-44 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se žalobou podanou dne 14.7.2025 domáhal po žalovaném zaplacení částky celkem 11 597 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení). Žalobce návrh odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce spol. , Anonymizováno, ´, Anonymizováno, , právnická osoba, . uzavřel s žalovaným distančním způsobem dne 30.3.2024 Smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž poskytl žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl být splacen do 29.4.2024. Před poskytnutím úvěru právní předchůdce žalobce s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného, když si vyžádal informace z databází , Anonymizováno, a neměl tak pochybnosti ohledně platební schopnosti žalovaného. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením úvěru, požaduje žalobce, na kterého byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvami ze dne 7.5.2025, zaplacení nesplacené jistiny 8 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 3 360,29 Kč a úroku ve výši 236,71 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 30.4.2024 do zaplacení. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhl, aby soud jeho nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný ani přes výzvu žalobce dlužnou částku neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud rozhodl věc bez nařízení jednání, v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť byly splněny veškeré zákonem předpokládané podmínky pro tento postup.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 30.3.2024, č. , spisová značka, bylo zjištěno, že ji uzavřel právní předchůdce žalobce spol. , Anonymizováno, s žalovaným jako dlužníkem. Na základě uzavřené smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit spolu s úrokem ve výši 236,71 Kč (při úrokové sazbě 36 % p.a.) a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 3 360,29 Kč do 30 dnů od odeslání finančních prostředků žalovanému.5. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného Air bank a.s. za měsíc březen 2024 bylo zjištěno, že dne 30.3.2024 byla na účet přispána platba od původního věřitele v částce 8 000 Kč. V daném měsíci byly na účet žalovaného před poskytnutím úvěru právním předchůdcem žalobce dále připsány částky 492 Kč a 1 000 Kč od , právnická osoba, . , částka 20 000 Kč jako úvěr od , právnická osoba, ., částka 2 000 Kč jako půjčka od , Anonymizováno, , Anonymizováno, částka 15 000 Kč od , právnická osoba, . Jako příjem byla v daný měsíc připsána částka 5 951 Kč od ÚSSZ , adresa, .6. Z předžalobní upomínky ze dne 7.6.2025 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky v celkové výši 35 434,99 Kč, a to nejpozději do 3 dnů.7. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána postupními smlouvami ze dne 7.5.2025 ve spojení se seznamem postoupných pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 7.6.2025.8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.9. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Dle ust. § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ust. § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.15. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.16. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.18. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, ). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.19. Soud s ohledem na výše uvedená zjištění učinil závěr, že žalobce úvěruschopnost žalovaného neprověřil řádně, jeho přístup byl ryze formální. Žalobce, ač byl soudem vyzván k prokázání tvrzení o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, k těmto tvrzením žádné důkazy, z nichž by bylo zřejmé, jakého pravidelného příjmu žalovaný dosahoval a v jaké výši byly jeho výdaje (jak na bydlení a živobytí, tak na splátky dalších úvěrů), nepředložil ani neoznačil. Přitom jen z částečného výpisu z běžného účtu žalovaného je zřejmé, že nedosahoval ani minimálního pravidelného příjmu, na straně druhé svoji tíživou finanční situaci řešil větším množstvím spotřebitelských úvěrů, a to poskytnutých ještě předtím, než mu spotřebitelský úvěr poskytl právní předchůdce žalobce. Nelze tak uzavřít, že by žalobce řádně ověřil úvěruschopnost žalovaného, resp. že by na základě provedeného ověření mohl dospět k závěru, že žalovaný je schopen dostát svým závazkům ze smlouvy vyplývajících. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem pak vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a nárok žalobce vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru tj. 8 000 Kč, kd