5 C 242/2025-43 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 12 194 Kč s příslušenstvím sestávající z přirážky za jízdné ve výši 8 x 1 500 Kč a jízdného 2 x 22 Kč a 6 x 25 Kč s tvrzením, že žalovaný cestoval ve dnech 20.2.2024, 21.3.2024, 30.5.2024, 31.5.2024, 26.6.2024, 16.7.2024, 19.11.2024 a 6.12.2024 veřejným dopravním prostředkem , právnická osoba, ., který žalobkyni předmětnou pohledávku smlouvou ze dne 21.5.2025 postoupil. Dále tvrdila, že se žalovaný při přepravních kontrolách ve shora uvedené dny nevykázal platným jízdním dokladem, ani nezaplatil v plném rozsahu jízdné a požadovanou přirážku. Jako příslušenství požadovala úrok z prodlení v zákonné výši.2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud rozhodl věc bez nařízení jednání, v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť byly splněny veškeré zákonem předpokládané podmínky pro tento postup.4. Zápisy o provedených přepravních kontrolách předloženými žalobkyní bylo prokázáno, že žalovaný cestoval dne 20.2.2024, 21.3.2024, 30.5.2024, 31.5.2024, 26.6.2024, 16.7.2024, 19.11.2024 a 6.12.2024 městkou hromadnou dopravou provozovanou právním předchůdcem žalobkyně, přičemž v uvedené dny se neprokázal při přepravní kontrole platným jízdním dokladem. Žalobkyně rovněž prokázala smluvními přepravními podmínkami svého právního předchůdce, že v době porušení přepravních podmínek žalovaným byla výše přirážky 1 500 Kč a cena jízdného dne 20.2.2024 a 21.3.2024 ve výši 22 Kč, v ostatní dny ve výši 25 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně ve sporu byla prokázána postupní smlouvou ze dne 21.5.2025.5. Žalobě bylo za použití § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a § 18a odst. 2 písm. c) a odst. 3 zákona číslo 111/1994 Sb. o silniční dopravě, ve znění platném ke dni skutku, za současného užití smluvních přepravních podmínek právního předchůdce žalobkyně v plném rozsahu vyhověno, neboť nárok žalobkyně byl prokázán předloženými listinami, zároveň žalovaný nárok žalobkyně nijak nesporoval, po celou dobu řízení zůstal zcela pasivní. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni jako současnému věřiteli (na základě předložené postupní smlouvy uzavřené dle § 1879 občanského zákoníku) jízdné s požadovanou přirážkou (jejíž výše nepřekračuje zákonný rámec v době jízdy) a úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 1970 občanského zákoníku a § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. V období, za něž je úrok z prodlení požadován, je žalovaný v prodlení.6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. l občanského soudního řádu. Soud tak přiznal žalobkyni, která měla v řízení plný úspěch, proti žalovanému právo na náhradu nákladů, představovaných soudním poplatkem ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměnou za 3 úkony právní služby po 400 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby, předžalobní výzva), a náhradou hotových výdajů advokáta za 3 úkony x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. V součtu tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 2 300 Kč, která je splatná k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř. Náhrada nákladů řízení žalobkyni náleží, neboť vyhověla požadavkům ustanovení § 142a občanského soudního řádu tím, že žalovanému před podáním žaloby odeslala na zákonem požadovanou adresu výzvu k plnění (tj. předžalobní upomínku).7. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako lhůty 3 denní, když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší