7 C 158/2025-30 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se proti žalovanému domáhal zaplacení částky 24 969 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 12 000 Kč od 8.12.2024 do zaplacení. Uvedl, že dne 18.3.2024 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému na jeho běžný účet téhož dne poskytnuta bezhotovostně finanční částka ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru uhradit smluvní úrok a poplatky. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, které přes upomínání neuhradil, právní předchůdce žalobce proto přistoupil k zesplatnění úvěru dnem 7.12.2024. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.kimbi.cz. Žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry – výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Dále žalovaný vyplnil registrační formulář, kde napsal své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Poté byl žalovaný obeznámen s obsahem, podmínkami, právy, závazky a sankčními ujednáními, plynoucími z uzavření Smlouvy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní Smlouvy vůči původnímu věřiteli. Následně byl žalovanému právním předchůdcem žalobce odeslán na jeho telefonní číslo verifikační SMS kód nezbytný k podpisu Smlouvy. Zadáním kódu do příslušného pole v zákaznickém účtu vyjádřil žalovaný souhlas s návrhem Smlouvy. Po odsouhlasení návrhu Smlouvy žalovaným ji odsouhlasil právní předchůdce žalobce a zaslal žalovanému na jeho telefonní číslo nebo na e-mailovou adresu zprávu potvrzující podepsání Smlouvy, čímž došlo k jejímu uzavření. Úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobce nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla právním předchůdcem předmětná částka převedena. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024 postoupena žalobci. Přes upomínání nebylo na dluh žalovaným ničeho uhrazeno.2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalobce výslovně souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl usnesením soudu ze dne 18.8.2025 vyzván ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nezaslal své vyjádření, jeho souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníkům předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti žalobce a žalovaného.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud měl prokázáno smlouvou o úvěru č. , hodnota, , Obchodními podmínkami právního předchůdce žalobce, výpisem z běžného účtu právního předchůdce žalobce, že společnost , právnická osoba, uzavřela dne 18.3.2024 s žalovaným smlouvu, v níž se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr ve výši 12 000 Kč, který bude žalovanému poskytnut na žalovaným označený bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal splatit úvěr v pravidelných minimálních měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 150 % ročně. Žalovanému byl úvěr právním předchůdcem na účet č. , č. účtu, vyplacen dne 18.3.2024. Žalovaný úvěr nesplácel, právní předchůdce proto dopisem ze dne 7.12.2024 přistoupil k okamžitému zesplatnění úvěru. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024. Listinou ze dne 15.1.2025 vyrozuměla společnost , právnická osoba, žalovaného, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024 byla pohledávka ze smlouvy o úvěru, a to včetně příslušenství této pohledávky postoupena žalující společnosti. Dopisem ze dne 15.1.2025 spolu s podacím lístkem bylo prokázáno zaslání předžalobní výzvy žalovanému téhož dne, přičemž žalovanému byla poskytnuta lhůta k zaplacení do tří dnů.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je co do částky 12 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. od 19.1.2025 do zaplacení – důvodná, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.), na základě, níž žalovaný obdržel úvěr ve výši 12 000 Kč, který se s úroky zavázal s úroky zaplatit. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdce žalobce vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Žalovaný své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnil a úvěr nevrátil. Vzhledem k tomu, že žalobce neposkytl žádné důkazy o tom, že posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr bylo právním předchůdcem žalobce provedeno v souladu s ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru – je důsledkem sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru, což si je žalobce zřejmě vědom, když alternativně uvádí možnost posouzení nároku z titulu bezdůvodného obohacení. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C679/1