15 C 183/2025-48 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce se proti žalovanému domáhal následujícího plnění: částky 205 190,48 Kč představující neuhrazený zůstatek úvěru (dále v odůvodnění i jen „jistina“), částky 4 230 Kč představující poplatky a smluvní pokutu, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 7 231,54 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 11 096,25 Kč, úroku ve výši sjednané ve smlouvě (8,40 % ročně z jistiny od 26. 4. 2024 do zaplacení), úroku z prodlení v zákonné výši (14,75 % ročně z částky 209 420,48 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení). Tvrdil, že jeho právní předchůdce, , právnická osoba, ., poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka ze dne 17. 9. 2020 úvěr ve výši 300 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej zaplatit spolu s úrokem a sjednanými poplatky. Své povinnosti však neplnil, proto úvěrující úvěr k 25. 4. 2024 zesplatnil. Dlužná částka včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty činila 217 189,95 Kč a nebyla uhrazena. Pohledávka byla následně postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek.2 Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.3 Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.), neboť žalobce se z jednání omluvil a žalovaný se k jednání nedostavil bez omluvy, ač byl řádně předvolán.4 Žalobce prokázal smlouvou shora uvedenou skutkovou verzi ohledně sjednání úvěru, ujednání o úrocích, vrácení úvěru ve splátkách.5 Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6 Dle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.7 Dle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.8 Dle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.9 Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.10 Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr; vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V souzené věci z předložených listin vyplývá, že úvěrující před podpisem smlouvy o úvěru se zabýval otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát závazkům ze smlouvy o úvěru dostatečným způsobem.11 Smlouvu o úvěru soud posoudil jako platnou.12 Po provedeném dokazování soud žalobě vyhověl, pokud jde o požadavek na zaplacení jistiny, úroku z jistiny, poplatků. Požadovaná plnění jsou po právu dle smlouvy a dle § 2395 občanského zákoníku (vrácení úvěru, zaplacení poplatků, úroku) a § 1970 občanského zákoníku (zaplacení úroku z prodlení), v návaznosti na prodlení žalovaného se splácením sjednaných splátek v rozsahu převyšujícím zákonný rámec pro odstoupení od smlouvy a zesplatnění dle § 2394 občanského zákoníku.13 Úroky byly ve smlouvě sjednány ve výši, kterou soud považuje za úplatu přiměřenou vzhledem k výši úvěru a délce poskytnutí peněz (přiměřeně k tomu i viz § 1802 občanského zákoníku).14 Právo na úroky z prodlení je vedle úroků dáno, neboť úrok z prodlení je zákonnou sankcí pro případ prodlení dlužníka s placením peněžitého plnění a úrok vyjadřuje cenu zapůjčených peněz placenou i v případě řádného dodržování smlouvy.15 Soudem přiznané požadavky nejsou v rozporu s § 168 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.16 Přiznaná plnění pak náleží žalobci jako aktuálnímu věřiteli (§ 1879 a násl.), který nabyl pohledávku na základě výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávky.17 O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Účelně vynaložené náklady jsou u zcela úspěšného žalobce představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 8 378 Kč. Dále odměnou advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“) v rozsahu 3 úkonů po 9 140 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání soudu). Vedle toho odměnou advokáta dle § 7 vyhlášky v částce 4 570 Kč (jednoduchá výzva k plnění). Žalobci náleží i paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 vyhlášky za výše uvedené úkony v celkové výši 1 800 Kč (4x 450 Kč) a jako plátci daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 písm. a) občanského soudního řádu i náhrada DPH z odměny a náhrad. Odměna za reakci soudu na výzvu ohledně doplnění tvrzení k posouzení úvěruschopnosti je součástí odměny za sepis žaloby, neboť tato tvrzení měla být již součástí žaloby.18 Náhrada nákladů řízení žalobci náleží, neboť vyhověl požadavkům ustanovení § 142a občanského soudního řádu tím, že žalovanému před podáním žaloby odeslal na zákonem požadovanou adresu výzvu k plnění (tj. předžalobní upomínku).19 Lhůty k plnění vycházejí z § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.