15 C 189/2025-91 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 35 523 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Tvrdil, že uzavřel dne 2. 4. 2024 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že částka 27 500 Kč byla převedena na účet žalovaného a částka 2 500 Kč byla převedena na účet zprostředkovatele jako provize. K uzavření smlouvy došlo distančně, prostřednictvím verifikační platby 1 Kč, kterou učinil žalovaný ze svého účtu a tím smlouvu podepsal. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 36 měsíčních splátkách po 1 234 Kč počínaje dnem 20. 5. 2024. Byl sjednán smluvní úrok 27,57 % ročně, celková cena úvěru tak činila 44 424 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě informací od žalovaného, potvrzení o jeho příjmu, zákonem stanovenou výší životního minima, nahlédnutím do centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku a vlastní databáze. Žalovaný za trvání smlouvy neuhradil ničeho. Jelikož žalovaný řádně a včas úvěr nesplácel po dobu delší 2 měsíců, žalobce mu odeslal oznámení o zesplatnění, k zesplatnění úvěru dle smlouvy došlo odesláním, tj. dnem 27. 7. 2024. Součástí oznámení byla i předžalobní výzva, žalovaný však přesto do dne podání žaloby již více neuhradil. Žalobce po žalovaném požadoval nesplacenou jistinu ve výši 30 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z této částky, smluvní úrok ve výši 27,57 % ročně z této částky za období od 28. 7. 2024 do 26. 10. 2024, smluvní úrok ve výši 12,75 % ročně z této částky od 27. 10. 2024 do zaplacení, smluvní úrok kapitalizovaný ve výši 2 029 Kč za období do zesplatnění smlouvy, náhradu účelně vynaložených nákladů za 3 odeslané upomínky ve výši 3x po 100 Kč, celkem 300 Kč, smluvní pokutu dle čl. IV bod 2 písm. c) smlouvy za 3 měsíce prodlení se splácením úvěru do jeho zesplatnění ve výši 3x po 499 Kč, celkem 1 497 Kč, a smluvní pokutu dle čl. IV bod 2 písm. a) smlouvy ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, celkem 1 697 Kč.2 Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.3 Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), neboť žalobce se z jednání omluvil a žalovaný se k jednání nedostavil bez omluvy, ač byl řádně předvolán.4 Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5 Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.6 Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7 Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „z.s.ú.“), ve znění účinném od 1. 1. 2024, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8 Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je v plném rozsahu důvodný, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru.9 Žalobce a žalovaný uzavřeli platnou úvěrovou smlouvu ve smyslu § 2395 a násl. o.z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč.10 Žalobce totiž dostál svým povinnostem podle § 86 z.s.ú., neboť skutečně pečlivě a podrobně zkoumal úvěruschopnost žalovaného tím, že si důvěryhodně (pracoval se skutečnými údaji z výplatních pásek a běžného účtu žalovaného) ověřil jeho příjem v dostatečné výši (nejméně v průměru 26 150 Kč čistého měsíčně), stanovil přiměřeně vysokou hladinu běžných výdajů žalovaného (6 950 Kč dle částky životního minima stanovené § 2 a 3 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve spojení s nařízením vlády č. 436/2022 Sb.), zjistil výši nákladů žalovaného na bydlení (bydlení u rodičů) a ověřil, že žalovaný měl 3 jiné úvěrové produkty, které svým rozsahem nemohly způsobit takové splátkové zatížení, které by ohrozilo jeho schopnost úvěr splácet. Za daného stavu tudíž poskytovatel úvěru postupoval s odbornou péčí, když po opatření nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací o ekonomických poměrech žalovaného neměl důvod pochybovat o jeho schopnosti splácet úvěr. Z údajů ČNB soud zjistil, že sjednaný úrok byl u daného typu úvěru přiměřený (ohledně přiměřenosti smluvních úroků závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007). Žalovaný úvěr načerpal, avšak neuhradil řádně ani jednu splátku a dostal se do prodlení. V důsledku toho žalobce v souladu s § 1931 o.z. a smluvními podmínkami žalobce (čl. IV bod 1 písm. d) smlouvy) úvěr zesplatnil a vznikl mu nárok na zaplacení nesplacené jistiny úvěru 30 000 Kč, zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z této částky, smluvního úroku ve výši 27,57 % ročně z této částky, resp. následně smluvního úroku ve výši 12,75 % ročně z této částky, dále náhrady účelně vynaložených nákladů za odeslanou upomínku ve výši 300 Kč, smluvní pokuty platně sjednané podle § 2048 o.z. za 3 měsíce prodlení se splácením úvěru do jeho zesplatnění celkem ve výši 1 497 Kč a smluvní pokuty platně sjednané podle § 2048 o.z. ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, celkem 1 697 Kč. Jelikož žalovaný dále již ničeho neuhradil, ani neuvedl ničeho, co by nárok žalobce jakkoliv oslabilo, žalobci byl nárok přiznán v plném rozsahu.11 O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšnému žalobci, který žalovanému zaslal předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o.s.ř., přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady právního zastoupení se řídí vyhláškou č. 177/1996 Sb., advokátním tarifem, ve znění účinném od 1. 1. 2025. Žaloba byla podána na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (viz řízení u zdejšího soudu sp. zn. 7 C 196/2025, 15 C 234/2025, 15 C 239/2025 či 5 C 318/2025, 27 C 194/2025), proto odměna advokáta podle § 14b odst. 1 vyhlášky činí 700 Kč za jeden úkon právní služby do podání žaloby. Žalobci náleží náhrada odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 700 Kč, 3x paušální náhrada podle § 14b odst. 6 vyhlášky po 100 Kč a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. náhrada DPH ve výši 21 %, neboť zástupce žalobce je plátcem této daně. Dále žalobci náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 422 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady nahradit k rukám advokáta.12 Lhůty k plnění byly žalovanému stanoveny podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.