15 C 316/2025-37 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce se proti žalovanému domáhal zaplacení částky 3 000 Kč představující nesplacenou jistinu vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , uzavřené dne 24. 6. 2024 mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., a žalovaným. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku 3 000 Kč, která měla být splacena ve lhůtě 25 dní od poskytnutí. Žalovaný úvěr čerpal, avšak nesplnil svou povinnost úvěr ve sjednané lhůtě uhradit. Ke dni prodlení vznikl žalovanému dluh ve výši 3 000 Kč, na který navazuje zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 20. 7. 2024 do zaplacení. Vedle jistiny požadoval žalobce rovněž úhradu příslušenství vyplývajícího z této smlouvy, a to řádného úroku ve výši 37,50 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 450 Kč, poplatku za administraci prodlení ve výši 700 Kč, nákladů upomínání ve výši 800 Kč za upomínky formou SMS/emailu a 1 000 Kč za písemné výzvy, a dále smluvní pokuty ve výši 1 407 Kč. Celková výše příslušenství činí 4 394,50 Kč.2 Dále se žalobce domáhal zaplacení částky 2 000 Kč představující nesplacenou jistinu vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , uzavřené dne 24. 6. 2024 mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., a žalovaným. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 2 000 Kč, která měla být uhrazena ve lhůtě 30 dní od poskytnutí. Žalovaný úvěr čerpal, avšak neuhradil jej ve sjednaném termínu. V důsledku prodlení je žalovaný povinen zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 25. 7. 2024 do zaplacení. Vedle jistiny požadoval žalobce úhradu příslušenství, a to řádného úroku ve výši 30 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 360 Kč, poplatku za administraci prodlení ve výši 700 Kč, nákladů upomínání ve výši 800 Kč za upomínky realizované formou SMS/emailu a 1 000 Kč za písemné výzvy, jakož i smluvní pokuty ve výši 928 Kč. Celkové příslušenství k této smlouvě činí 3 818 Kč.3 Ohledně obou smluv tvrdil, že původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalovaného, žalovaný byl prověřen v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí a že byl povinen sdělit výši svých měsíčních příjmů a výdajů. Dále tvrdil, že původní věřitel veškeré informace získané od žalovaného vyhodnotil, porovnal je s informacemi, které si obstaral samostatně, a dospěl k závěru, že žalovaný je schopen své závazky z obou smluv řádně a včas plnit. Současně uváděl, že pokud by na základě posouzení úvěruschopnosti dospěl k opačnému závěru, úvěry by žalovanému neposkytl.4 Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.5 Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), neboť žalobce se z jednání omluvil a žalovaný se k jednání nedostavil bez omluvy, ač byl řádně předvolán. Následně bylo jednání odročeno na 23. 3. 2026, a to jen za účelem vyhlášení rozhodnutí.6 Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7 Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.8 Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, jeli to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.9 Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10 Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11 Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytneli poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12 Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru datované 24. 6. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., jako úvěrující poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč (jistina). Úvěr měl být splacen ve lhůtě 25 dní od poskytnutí.13 Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru datované 24. 6. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč (jistina). Úvěr měl být splacen ve lhůtě 30 dní od jeho poskytnutí.14 Závěr soudu je následující.15 Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí odpovídat požadavku odborné péče. Poskytovatel úvěru sice vychází z informací poskytnutých spotřebitelem, nemůže se však spoléhat pouze na jeho ničím neověřená tvrzení či na tvrzení neúplná. Je naopak povinen sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění a ověření skutečností rozhodných pro závěr, zda bude spotřebitel schopen poskytnutý úvěr v budoucnu splácet. Nestačí tedy toliko formální zaznamenání údajů sdělených spotřebitelem, aniž by tyto údaje byly doloženy či jinak ověřeny.16 Samotné zjištění, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti nepostupoval řádně, však bez dalšího nevede k závěru o neplatnosti smluv. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, dovodil, že smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí totiž být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet, resp. že mu úvěr neměl být poskytnut. Na tento závěr následně navázal i Nejvyšší soud v usneseních ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. 33 Cdo 2105/2024, a ze dne 24. 6. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1586/2024, nově též v rozsudku ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. 33 Cdo 1056/2025.17 V projednávané věci soud dospěl k závěru, že poskytovatel této povinnosti nedostál, neboť nezískal, a tedy ani nemohl ověřit, informace potřebné pro zhodnocení situace žalovaného jako spotřebitele obou úvěrů splácet. Nejde jen o formální pochybení při procesu prověřování úvěruschopnosti, nýbrž o situaci, kdy by při řádném a odborně pečlivém posouzení musely důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného oba úvěry splácet vyjít najevo.18 Soud proto uzavírá, že poskytovatel poskytl žalovanému oba spotřebitelské úvěry v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť je poskytl za situace, kdy zde musely být důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného tyto úvěry splácet. Smlouvy o úvěru jsou proto neplatné podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 588 o. z.; k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu.19 Podle neplatných smluv jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (§ 2993 občanského zákoníku); na ostatní sjednaná plnění nemá věřitel z neplatných smluv nárok. Při vypořádání bezdůvodného obohacení z neplatných smluv o úvěru však je třeba přihlédnout i k rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, upravujícím soukromoprávní sankci v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky