18 C 22/2026-52 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 20. 1. 2026 domáhá podle § 1003 občanského zákoníku a § 176 a násl. o. s. ř. ochrany proti svémocnému rušení své pokojné držby areálu nemovitostí v katastrálním území , adresa, , specifikovaných ve výroku shora, který je v jeho výlučném vlastnictví a které podle jeho tvrzení od 3. 10. 2025 fakticky a pokojně drží. Tvrdil, že žalovaní od 12. 1. 2026 opakovaně a bez právního důvodu zasahovali do výkonu jeho držby tím, že motorovým vozidlem a dalšími prostředky blokovali přístupovou cestu a vstupní bránu do areálu, čímž bránili průchodu a průjezdu osob a vozidel, a že k těmto zásahům docházelo opakovaně v následujících dnech. Tvrdí a předloženými důkazy prokazuje, že zásahy žalovaných do jeho pokojné držby nemovitostí neměly povahu ojedinělého či nahodilého jednání, nýbrž šlo o opakované, cílené a časově soustavné rušení držby, k němuž docházelo po několik po sobě jdoucích dní. Již dne 12. 1. 2026 žalovaní svým vozidlem zablokovali vstupní bránu do areálu a fyzicky bránili vjezdu a výjezdu vozidel i průchodu osob; toto jednání se v následujících dnech opakovalo několikrát denně, a to dne 13. 1. 2026, dne 14. 1. 2026 ve více časových okamžicích i dne 15. 1. 2026, kdy žalovaní opětovně přijížděli k areálu, parkovali své vozidlo bezprostředně před vstupní bránou a tímto způsobem úmyslně znemožňovali řádný přístup do nemovitostí. Dne 16. 1. 2026 došlo k dalšímu eskalujícímu zásahu do držby, když žalovaní nejen opět blokovali vstup do areálu, ale zároveň slovně napadali zástupce žalobce i třetí osoby, setrvávali u vstupní brány po delší dobu, opakovaně se na místo vraceli a svým jednáním způsobili i poškození vstupní brány, které si vyžádalo odbornou opravu. Dne 18. 1. 2026 žalovaní podle tvrzení žalobce v rušení pokračovali, když se záměrně vyhýbali kamerovému systému a manipulací s ním usilovali o zabránění záznamu svého jednání. Žalobce tak doložil, že zásahy žalovaných představovaly kontinuální sled úkonů směřujících k omezování výkonu jeho držby, vykazující znaky svévole, systematičnosti a vědomého rušení, nikoliv pouhého jednorázového konfliktu. Žalobce navrhl, aby soud žalovaným uložil povinnost zdržet se dalšího svémocného rušení držby, zejména vstupů a vjezdů na dotčené nemovitosti, blokování vstupní brány a přístupové cesty a fyzického bránění průchodu či průjezdu, a dále povinnost odstranit překážky, které před bránu či na přístupovou cestu umístili, a uvést tak vše do předešlého stavu.2. Žalovaní navrhovali žalobu zamítnout, tvrdili, že žádným svým jednáním nerušili pokojnou držbu žalobce a že žaloba nesplňuje hmotněprávní ani procesní předpoklady držební ochrany. Žalobní petit je podle jejich názoru neurčitý a fakticky nevykonatelný, neboť nevymezuje konkrétní jednání ani místní či časové limity, a navrhují, aby soud žalobu jako celek zamítl. Tvrdili, že se v prostoru před bránou areálu pohybovali z legitimních a dlouhodobých důvodů, zejména z důvodu krmení kočky, která se má v místě zdržovat již od roku 2015, kdy byla nalezena v areálu, a o kterou se měli žalovaní dlouhodobě starat. Podle žalovaných se ve většině případů jednalo o prostor pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , jenž je ve vlastnictví České republiky, a nikoli o pozemky ve vlastnictví nebo držbě žalobce, a žaloba proto podle jejich názoru postrádá aktivní legitimaci v rozsahu, v němž je rušení držby tvrzeno mimo areál žalobce. Namítali, že žalobce měl o jejich přítomnosti u areálu vědět již od října 2025, a žaloba je proto podle nich opožděná. Tvrdili, že , Jméno žalované A, se dostavoval k areálu žalobce také v souvislosti s řešením majetkových záležitostí, zejména ohledně kontejneru ve vlastnictví společnosti , právnická osoba, . či dalších věcí, které podle jeho tvrzení nebylo možné z areálu dříve odvézt po skončení pachtu. Podle žalovaných šlo o legitimní komunikaci týkající se vydání movitých věcí, přičemž popírají, že jejich jednání mělo sloužit k blokování vjezdu či jakémukoli zásahu do držby žalobce. Současně žalovaní uvedli, že žalovaná , Jméno žalované B, se do areálu žalobce nijak nedostávala a nepohybovala se na pozemcích ve vlastnictví žalobce, a proto podle nich nemohla do výkonu držby jakýmkoli způsobem zasahovat. Zpochybňovali interpretaci incidentů uvedenou žalobcem, který popisuje skutečný průběh událostí odlišně a tvrdili, že z kamerových záznamů není patrné ani blokování výjezdu, ani poškození branky či kamerového systému jejich jednáním. Z vyjádření žalovaných dále plyne, že incidentu ze dne 18. 1. 2026 nepřikládají povahu rušení držby, protože podle jejich tvrzení není z kamerových záznamů prokazatelné, že by kdokoli z nich překryl kameru nebo do její funkce zasahoval, přičemž textilie měla být podle nich zachycena pouze na ostnatém drátu nad kamerou. Poškození brány žalovaní rovněž popírají s tím, že k jakémukoli omezení její funkčnosti mělo dojít výhradně v důsledku nesprávné manipulace osob z okruhu žalobce, nikoliv v důsledku jejich jednání. Kamerové záznamy byly pořizovány v rozporu s předpisy na ochranu osobních údajů, převážně nesnímaly pozemky žalobce a některé záznamy jsou dle nich neúplné či střihané. Tvrdili, že se před bránou nezdržovali proto, aby bránili v průjezdu, a že žádnému vozidlu fakticky v odjezdu nezabránili.3. Podle § 176 o.s.ř. se ustanovení § 177 až 180 použijí, je-li z žaloby zřejmé, že se žalobce domáhá ochrany vypuzené držby.4. Podle § 177 odst. 1 o.s.ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat. Podle § 178 o.s.ř. se v řízení soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.5. Podle § 988 odst. 1 o. z. držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon. Dle § 989 odst. 2 o. z. jiné právo (než vlastnické) drží ten, kdo je počal vykonávat jako osoba, jíž takové právo podle zákona náleží, a komu jiné osoby ve shodě s ním plní.6. Podle § 991 o. z. držba je řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu. Kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, nebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci, je řádným držitelem.7. Podle § 992 odst. 1 o. z. kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.8. Podle § 993 o. z. neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.9. Podle § 994 o. z. má se za to, že držba je řádná, poctivá a pravá.10. Podle § 1003 o. z. držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.11. Podle § 1007 odst. 1 o. z. byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil. Podle odst. 2 cit ustanovení vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva, nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání.12. Podle § 1008 o. z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.13. Z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že členem představenstva žalobce je , jméno FO, , nar. , datum, .14. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalobce je vlastníkem předmětných nemovitých věcí uvedených ve výroku I. tohoto usnesení, a to na základě smlouvy o prodeji podniku ze dne 30. 9. 2024 s právními účinky vkladu práva ke dni 1. 10. 2004. Dále pak bylo zjištěno, že pozemek č. , Anonymizováno, v k.ú. a obci , adresa, je ve vlastnictví České republiky.15. Ze snímku katastrální mapy a výpisu z katastru nemovitostí soud z úřední činnosti zjistil, že k nemovitostem ve vlastnictví žalobce se přijíždí po hlavní silnici ze , Anonymizováno, směr , adresa, , odtud se po uježděné cestě přijíždí po pozemcích č. , Anonymizováno, (vlastník , adresa, ), dále po pozemku č. , Anonymizováno, (vlastník společnost , právnická osoba, .) , po pozemku č. , Anonymizováno, (vlastník společnost , právnická osoba, .), po pozemku č. , Anonymizováno, (vlastníkem Obec , Anonymizováno, ) a pozemku č. , Anonymizováno, (vlastník , Anonymizováno, ) až k budovám na pozemcích č. , hodnota, (vlastník Obec , adresa, ) a k pozemku č. , Anonymizováno, (vlastník žalobce). Mezi budovou na pozemku č. , hodnota, a pozemkem č. , Anonymizováno, je dle sní