18 C 232/2025-34 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 8. 8. 2025 zaplacení celkem částky 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . (dříve , Anonymizováno, nebo , právnická osoba, ) smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou však žalobkyně není schopna předložit. Podle ní poskytla původní věřitelka žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč a to dne 19. 11. 2023 částku 4 000 Kč, dne 19. 11. 2023 částku 9 000 Kč a dne 19. 11. 2023 částku 7 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně požaduje vrácení pouze částky 20 000 Kč představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 1. 7. 2025. Přes upomínky žalovaný žalobkyni spornou částku doposud dluží.2. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 5. 2025 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávek na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, zástupce žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdal, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek.5. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.7. Potvrzením o provedené platbě bylo zjištěno, že z účtu společnosti , právnická osoba, . byla na účet č. , č. účtu, dne 19. 11. 2023 provedena platba 4 000 Kč, téhož dne platba 9 000 Kč a 7 000 Kč. Variabilní symbol, pod kterým byly platby uskutečněny, je 9407153954. Zprávou , právnická osoba, . bylo prokázáno, že se jedná o účet žalovaného, která byl jedinou osobou s dispozičním právem k tomuto účtu a na tento účet byly připsány uvedené platby.8. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je částečně důvodný. V dané věci požaduje žalobkyně plnění z titulu bezdůvodného obohacení, když sice tvrdí, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, avšak tuto k důkazu nepředložila. Za této situace, kdy žalobkyně prokázala, že žalovanému byla poskytnuta na jeho účet celkem částka 20 000 Kč a žalovaný ji doposud žalobkyni nevrátil, žalobkyni tak vznikl nárok pouze na vrácení bezdůvodného obohacení. Soud tedy uložil žalovanému zaplatit pouze částku 50 000 Kč (výrok I.).9. Ve zbývající části nárok žalobkyně zamítl (výrok II.). Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).10. O nákladech řízení rozhodoval soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Věcí se rozumí předmět řízení, jak byl vymezen žalobou, a to v té její části, v níž žalobce uvádí, čeho se svým návrhem domáhá (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 31. 5. 1967, sp. zn. 6 Cz 74/67, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 116/1967).11. Příslušenství pohledávky má akcesorickou povahu, avšak jde o samostatné hmotněprávní nároky, které lze samostatně uplatnit a o nichž musí soud rozhodnout, jsouli žalobou uplatněny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2421/2009; § 152 odst. 2 o. s. ř.). Při posuzování úspěchu ve věci nelze vycházet pouze z jistiny, nýbrž je nutno hodnotit celý předmět řízení včetně příslušenství (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1792/2015; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015; nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Jeli předmětem řízení více samostatných nároků, je třeba míru úspěchu posuzovat u každého z nich samostatně (srov. Drápal, Bureš a kol., Občanský soudní řád I. Komentář, C. H. Beck, 2009, s. 979–980).12. Výše nákladů řízení je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem v částce 800 Kč odměnou advokáta za 2,5 úkony právní služby po 400 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby) odměnou advokáta ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění ve výši 200 Kč dle § 11 odst. 2 písm. h), § 14b odst. 1 písm. a) vyhl č. 177/96 Sb. ve spojení s § 142a o.s.ř., náhradou jeho hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.,Celkem tedy účelně vynaložené náklady představují částku 2 100 Kč.13. S ohledem na shora citovanou judikaturu Nejvyššího soudu soud posuzoval míru úspěchu ve věci jednak podle výše přiznané jistiny, ale současně i podle výše přiznaného úroku. Původně se žalobkyně domáhala zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím, tj. jistina + úrok z prodlení při pětiletém plnění. Předmětem sporu byla tedy částka 31 500Kč (50 000 + 11 500 Kč), úspěch žalobkyně v řízení byl tedy jen ve výši 63,4 % a podle zásad výpočtu úspěchu účastníka ve věci (§ 142 odst. 2 o.s.ř.) pak žalobkyni náleží náklady řízení v rozsahu 26,8 %, což odpovídá částce 562,80 Kč. Soud tedy uložil žalovanému tuto částku na nákladech řízení nahradit žalobkyni (výrok III.).14. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.