18 C 96/2026-64 – Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 16. 1. 2026 zaplacení celkem částky 295 584,83 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 11. 9. 2024 s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . smlouvu o půjčce (správně zápůjčce) č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Před uzavřením smlouvy splnila právní předchůdkyně žalobkyně svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 a násl. zák. č. 257/2016 Sb., posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr. Podle ní poskytla původní věřitelka žalovanému peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit věřitelce poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem ve výši 13,9 % p.a. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas, došlo tak k zesplatnění ke dni10. 7. 2025. Žalovaný uhradil pouze částku 7 266,18 Kč. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení: jistiny ve výši 294 586,83 Kč kapitalizovaného úroku ve výši 16 738,80 Kč kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 435,47 Kč dlužných poplatků ve výši 998 Kč.Přes upomínky žalovaný žalobkyni spornou částku doposud dluží.K výzvě soudu žalobkyně opětovně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku dle § 84–89 zák. č. 257/2016 Sb., žalovaný byl dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly uvedeny v souhrnném přehledu „identifikace žádosti“ a v protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta. Dále pak provedla lustraci v databázích SOLUS, bankovních a nebankovních registrech, žádné jiné důkazy k dispozici neměla.2. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 10. 2025 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávek na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem.3. Žalovaný v odporu proti platebnímu rozkazu žádal o povolení splátek dlužné částky, a to až do října 2030 s tím, že by splácel částku 3 500 Kč měsíčně od června 2026 dok prosince 2027, následující měsíce pak po 4 500 Kč měsíčně.4. K jednání nařízenému na 11. 6. 2026 se žalovaný nedostavil, neomluvil se, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání doručeno dne 11. 5. 2026, proto soud projednal věc v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř.5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.6. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Návrhem na uzavření smlouvy o půjčce ze dne 11. 9. 2024, Akceptací návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, , Návrhem na uzavření Smlouvy o zřízení Služeb přímého bankovnictví ze dne 11. 9. 2024, Akceptací návrhu na uzavření smlouvy o zřízení služeb přímého bankovnictví ze dne 11. 9. 2024, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 13. 10. 2025, předžalobní výzvou, bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli dne 11. 9. 2024 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 300 000 Kč, kterou žalovaný čerpal bezhotovostně, zavázal se splatit zápůjčku v pravidelných měsíčních splátkách po 6 166 Kč, s tím, že datum pravidelné splátky je ten den v měsíci, který má stejné pořadové číslo jako den, kdy byla půjčka (správně zápůjčka) převedena na účet žalovaného. Smlouva obsahuje i zápůjční úrokovou sazbu, a to ve výši 13,9 % p.a. Žalovaný v rozporu se smlouvou zápůjčku řádně nesplácel, právní předchůdkyně žalobkyně tedy přistoupila k zesplatnění, a to dopisem ze dne 10. 7. 2025 a dluh byl k touto datu vyčíslen na částku 312 759,10 Kč. Žalovaný byl vyzván ke splacení celé pohledávky, což bylo prokázáno prohlášením o okamžité splatnosti a výzvou k uhrazení dluhu.12. Z identifikace žádosti bylo zjištěno, že žalovaný je ženatý, má vlastní bydlení, je zaměstnancem a uvedl příjem 40 000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení včetně hypotéky uvedl 15 000 Kč, na živobytí 5 000 Kč a na rodinné náklady a ostatní 3 000 Kč. Jedná se o tabulku vytvořenou právní předchůdkyní žalobkyně, která není žalovaným podepsána.13. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:14. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o zápůjčce. Soud zde pouze uvádí, že mnozí poskytovatelé finančních prostředků označují uzavírané smlouvy jako smlouvy o zápůjčce, peněžní ústavy, zejm. pak banky, tyto smlouvy označují jako smlouvy o úvěru. Zatímco předmětem smlouvy o úvěru může být pouze půjčení peněžních prostředků, předmětem smlouvy o zápůjčce může být půjčení nejen peněžních prostředků, ale i jakýchkoliv jiných zastupitelných věcí. Úvěr je vždy úročený, zápůjčka může být jak bezúročná, tak úročená. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou a vzniká již uzavřením, zatímco smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou a vzniká až přenecháním, resp. odevzdáním zapůjčené věci vydlužiteli. Čistě z právního hlediska je rozdíl především v tom, že předmětem úvěru jsou výhradně finanční prostředky, zatímco předmětem půjčky – přesněji zápůjčky – může být jakákoliv hmotná věc. Přesto má soud zato, že i v případě smlouvy o zápůjčce, je nutné aplikovat jako občanský zákoník, tak i zákon o spotřebitelském úvěru za situace, kdy je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně je předně poskytovatelem finančních prostředků.17. Soud se nejprve zabýval platností smlouvy. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nutno aplikovat vedle občanského zákoníku i zákon o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru byl povinen jednat s odbornou péčí, čestně a transparentně, nezneužít své odborné ani hospodářské postavení (§ 433 o. z.; § 75 a 76 zákona o spotřebitelském úvěru) a před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých a přiměřených informací (§ 86 a 87 cit. zákona). Spotřebitelský úvěr lze poskytnout pouze tehdy, nevyplývajíli z posouzení důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet; porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy, přičemž spotřebitel je povinen vrátit jen poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem.18. Zákon č. 257/2016 Sb. vychází ze zásady ochrany slabší strany, neboť spotřebitel je ve vztahu k poskytovateli fakticky znevýhodněn. Povinnost posoudit úvěru