20 C 210/2025-49 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se domáhala návrhem doručeným soudu dne 2. 9. 2025 po žalované zaplacení částky 53 970 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 ročně z částky 42 000 Kč od 11. 5. 2024 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že prostřednictvím webové stránky www.rerum.cz uzavřela se žalovanou kroky ze dne 7. 12. 2023 a 11. 1. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . V uvedených dnech žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet č. , č. účtu, , který odpovídá bankovnímu účtu, z něhož byla provedena ověřovací platba, a to pod VS , var. symbol, , který odpovídá rodnému číslu žalované. Kromě jistiny se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni i smluvní úrok ve výši 40 % p.m. z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná byla povinna splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 5. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu mohla splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaná se se splácením dostala do prodlení, žalobkyně ji o úhradu opakovaně upomínala. Dopisem ze dne 7. 5. 2024 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni 10. 5. 2024 a byla vyzvána k jeho úhradě. Žalovaná se dostala do prodlení dne 11. 5. 2024. Žalobkyně požadovala uhrazení celkové pohledávky 42 000 Kč, která sestávala z nesplacené jistiny 30 000 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 12 000 Kč. Dále požadovala úhradu sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1 % p.d. z dlužné částky v prodlení za období od 11. 5. 2024 do 14. 6. 2025 (odeslání předžalobní výzvy) v kapitalizované výši 11 960 Kč. Žalovaná k ověření příjmů poskytla žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či i výplatní pásky, žalobkyně provedla její lustraci ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI a neměla tak pochybnosti ohledně úvěruschopnosti žalované. Původní věřitel porovnal doložitelné příjmy a výdaje žalované a ponechal rezervu 10 % rozdílu mezi uvedenými částkami. Pokud by soud dospěl k závěru, že nárok na zaplacení dlužné částky není důvodný z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhovala, aby byl nárok posouzen jako bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované, na jejíž účet byla dlužná částka převedena. Ke dni sepisu žaloby byla žalovanou zaplacena částka 12 292 Kč, která byla započtena na příslušenství.2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v návrhu na zahájení řízení. Žalovanou soud usnesením č. j. , spisová značka, ze dne 19. 11. 2025 vyzval ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byla žalovaná poučena podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaná soudu ve stanovené lhůtě nezaslala své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného žalované předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobkyně a žalované. Žalobní návrh spolu s usnesením výše byly žalované doručeny oproti podpisu dne 1. 12. 2025.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celé řízení zůstala pasivní.4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, vč. všeobecných obchodních podmínek, potvrzeními o platbě – výpisy z účtu, bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 6. 12. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěr do výše 30 000 Kč, následujícího dne zaslala žalované na účet uvedený ve smlouvě č. , č. účtu, částku 20 000 Kč, 11. 1. 2024 pak 10 000 Kč, vždy pod VS , var. symbol, což odpovídá rodnému číslu žalované uvedenému v jeho občanském průkazu, kterým prokázala žalobkyni svou totožnost i trvalé bydliště v té době (, adresa, ). Ve smlouvě byla uvedena mj. adresa žalované, její telefonní číslo , tel. číslo, emailový kontakt. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, smluvní úrok byl sjednán ve výši 40 % p.m.. Žalovaná se zavázala splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 5. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu mohla splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. V případě prodlení žalované byla žalobkyně oprávněna přistoupit k zesplatnění úvěru. Osobní údaje žalované (jméno, datum narození, bydliště, rodinný stav) byly ověřeny z jejího občanského průkazu, jehož kopii žalobkyně doložila.5. Dopisem žalobkyně ze 7. 5. 2024 zaslaným žalované na adresu uvedenou ve smlouvě bylo prokázáno, že žalované žalobkyně sdělila zesplatnění úvěru k uvedenému datu a žalovaná byla vyzvána ke splacení 80 795 Kč nejpozději do tří dnů od doručení tohoto dopisu.6. Předžalobní výzvou vč. podacího lístku bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého tehdejšího zástupce vyzvala žalovanou dopisem ze 14. 6. 2025 odeslaným téhož dne k úhradě dlužné částky již narostlé na 96 866,96 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 19 166 Kč s upozorněním na možné soudní řízení.7. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.9. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Dle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.13. Žalobkyně byla soudem vyzvána k doplnění tvrzení, na základě jakých informací a jakých listin byla posouzena úvěruschopnost žalované s tím, aby tyto také doložila. K tomuto žalobkyně ničeho doplnila, ani nedoložila.14. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti, pouze co do částky 17 708 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, na základě této smlouvy žalovaná obdržela převodem na účet částku v celkové výši 30 000 Kč, a to postupně – 20 000 Kč a 10 000 Kč. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.). V případě úvěru posouzení schopnosti žalované splácet úvěr zjevně nebylo provedeno v souladu s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016.15. Posouzení schopnosti žalované splácet úvěr tedy zjevně nebylo provedeno v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Primárním cílem zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana individuálního spotřebitele "před přijetím neuvážených a nezod