20 C 265/2025-49 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 1. 7. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 851 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 81,87 Kč za období 14. 6. 2025 – 1. 7. 2025 a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 851 Kč za období od 2. 7. 2025 do zaplacení. Tvrdila, že dne 15. 12. 2024 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Totožnost žadatele o úvěr byla ověřována žalobkyní prostřednictvím kopie dokladu totožnosti, bylo ověřeno vlastnictví účtu žadatele o úvěr, když na účet poskytovatele úvěru musela být žalovaným odeslána 1 Kč, případně musí být zaslán výpis z účtu, aby bylo patrné, kdo je majitelem účtu, na který má být úvěr vyplacen. Prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, SOLUS, náhledem do centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku pak byla ověřována úvěruschopnost žalovaného. Na základě úvěrové smlouvy byla z účtu žalobce na účet žalovaného uvedený ve smlouvě, tj. , č. účtu, zaslána částka 10 000 Kč coby schválená výše úvěru. Ve smlouvě byl sjednán poplatek za expres výplatu 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku 99 Kč, poplatek za SMS servis 49 Kč. Žalovaný si prodloužil splatnost úvěru o 30 dní tzv. korunovým odkladem, dne 14. 1. 2025 byla uhrazena částka 1 Kč, dále pak 16. 2. 2025 také 1 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, o čemž byl informován a vyzván k úhradě prostřednictvím SMS a e-mailu uvedených při uzavírání smlouvy. Žalovanému tak 23. 3. 2025 byly účtovány účelně vynaložené náklady 300 Kč, dále pak smluvní pokuta 300 Kč účtována dne 17. 4. 2025 a v téže výši pak i 20. 5. 2025. Žalobkyně má tak za žalovaným pohledávku 13 851 Kč skládající se z neuhrazené jistiny 9 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 330 Kč, poplatku za expres výplatu 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku 297 Kč, poplatku za SMS servis 147 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti korunovým odkladem ve výši 1 979 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 300 Kč a smluvních pokut v celkové výši 600 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celé řízení zůstal pasivní.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, právní zástupce žalobkyně s tímto postupem vyslovil souhlas již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se k tomuto postupu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ač mu daná výzva spolu se žalobou byla doručena na adresu jeho trvalého bydliště dne 12. 2. 2026. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá žalovaný námitek. Soud se pokusil doručit zásilku i na adresu KFC , adresa, Futurum, , adresa, .4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrové smlouvy – ID klienta 2368879 vč. sazebníku a dokladu o vyplacení soud zjistil, že uvedenou smlouvu uzavřeli účastníci dne 15. 12. 2024. Smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout a téhož dne také poskytla žalovanému na účet č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě částku 10 000 Kč, když žalovaný měl mimo této částky zaplatit také poplatek za poskytnutí úvěru 330 Kč, ověřovací poplatek 1 Kč, poplatek za expres výplatu 199 Kč, poplatek za SMS servis 49 Kč měsíčně, poplatek za bezpečnou splátku 99 Kč měsíčně, poplatek „korunový odklad“ 990 Kč, desetiprocentní odklad 490 Kč a poplatek za online platbu 1 % z převáděné finanční částky, v případě opožděných plateb mohla žalobkyně naúčtovat měsíčně 300 Kč a mohla účtovat i smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky a také zákonný úrok z prodlení. Žalovaný uvedl svou doručovací adresu , adresa, . Úvěr byl splatný 14. 1. 2025.5. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný měl v 11/2024 neuhrazených 51 122 Kč na úvěr, který čerpal ve výši 30 000 Kč, v 10/2024 mu zbývalo na poskytnutý úvěr 6 000 Kč splatit 7 730 Kč, v 11/2024 na úvěr 5 000 Kč splatit 4 477 Kč, na úvěr ve výši 41 440 Kč měl splatit 37 309 Kč.6. Z výplatní pásky žalovaného za období listopad 2024 soud zjistil, že příjem žalovaného ze zaměstnání za tento měsíc činil 32 519 Kč.7. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný v době uzavírání smlouvy neměl mít žádné děti, jeho příjem ze zaměstnání měl činit 30 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti 65 000 Kč, jiným společnostem měl splácet 1 200 Kč. V registrech ISIR, NRKI, SOLUS, CRIBIS, byl vždy bez záznamu.8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad pak soud zjistil, že žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr pouze 2 Kč, že mu bylo účtováno 300 Kč na účelně vynaložených nákladech a 2 x 300 Kč na smluvní pokutě, dále pak poplatky sjednané ve smlouvě. Dne 30. 5. 2025 došlo k zesplatnění předmětné pohledávky.9. Výzvou z 30. 5. 2025 má soud prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzvala žalovaného na adresu uvedenou ve smlouvě k úhradě 13 851 Kč do 13. 6. 2025 s tím, že v případě úhrady do tohoto data nebude uvedená částka navyšována o soudní náklady a bude tímto doplacena. V případě, že se tak nestane, či se účastníci nedohodnou na uzavření smíru či na splátkách, bude zahájeno soudní řízení. Dle podacího archu byla výzva odeslána žalovanému dne 2. 6. 2025.10. Korespondence byla zasílána žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě tj. , adresa, .11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.14. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.15. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. V souladu s rozsudkem Soudního dvora (druhého senátu) sp. zn. C-679/18 ze dne 5. března 2020 je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele, a přihlédnout k neplatnosti smlouvy i v případě, že spotřebitel neplatnost sám nenamítne.18. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do částky 9 998 Kč, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru.19. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitel