20 C 271/2025-45 – Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou zaplacení částek shora s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , a žalovaným došlo dne 1. 8. 2023 k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit úroky ve výši 406 Kč, odměnu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 3 920 Kč, za hotovostní inkaso splátek 1 440 Kč a za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu poplatek 1 102 Kč. Celkovou částku 14 868 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 062 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1. 10. 2024. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy, poslední splátku uhradil 2. 8. 2023 ve výši 1 100 Kč, poté již neuhradil ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k 25. 3. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána. Kromě dlužné jistiny 7 452,92 Kč požadovala žalobkyně zaplatit též úroky za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 352,42 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 3 602 Kč, úhradu za administrativní činnosti a vyhodnocení případu 1 023,51 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v místě bydliště v hotovostí ve výši 1 337,14 Kč, smluvní pokutu 4 000 Kč, úrok z dlužné jistiny od 2. 10. 2024 do 20. 2. 2025 ve výši 526,15 Kč, zákonné úroky z prodlení za období do 20. 2. 2025 ve výši 1 006,06 Kč a z 7 805,34 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a úrok 8% ročně z dlužných 7 452,92 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovanému byla žaloba a výzva k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena na adresu jeho trvalého bydliště dne 4. 12. 2025, a to postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř.. Žalovaný se k věci ani k výzvě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, proto soud jednal dle § 115a o.s.ř. a věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků.3. Žalovaný k věci ničeho neuvedl, ničeho nesporoval, po celé řízení byl pasivní.4. Smlouvou o úvěru ze dne 1. 8. 2023 včetně předpisu splátek, žádostí o úvěr, bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se žalovaným v uvedený den uzavřela smlouvu, na jejímž základě tato poskytla žalovanému prostředky ve výši 8 000 Kč, které žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti. Žalovaný měl zaplatit za poskytnuté prostředky úroky 406 Kč, poplatek poskytnutí úvěru 3 920 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 102 Kč a inkasní poplatek 1 440 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 062 Kč. Úroková sazba činila 8 % ročně. Doručovací adresa žalovaného byla ujednána na Řečany na , adresa, . Dále soud zjistil, že dne 31. 7. 2023 žalovaný žádal o úvěr 30 000 Kč s tím, že je od 24. 2. 2023 zaměstnán s příjmem 19 666 Kč, náklady na bydlení u rodičů a energie 2 250 Kč a náklady na dopravu, jídlo a osobní věci 4 255 Kč. Uvedené mělo být doloženo poskytovateli úvěru pracovní smlouvou a výpisem z bankovního účtu. V dané době nevyživoval žádné dítě. Totožnost žalovaného byla ověřena z jeho občanského průkazu.5. Z pracovní smlouvy, dohody o změně pracovní smlouvy a mzdového výměru soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán v době uzavírání předmětné smlouvy zaměstnán u společnosti VAKO-, právnická osoba, ., na dobu neurčitou s hodinovou mzdou 106,50 Kč. Z náhledu mzdy na mobilu soud zjistil, že mzda žalovaného, se kterou poskytovatel úvěru kalkuloval, činila 22 811 Kč, 21 858 Kč a 14 330 Kč v období 5-7/2023.6. Z přehledu transakcí soud zjistil, že splaceno bylo na uvedený úvěr pouze 1 100 Kč dne 2. 8. 2023.7. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek z 1. 6. 2023 spolu se seznamem postoupených pohledávek, potvrzením o úplatě. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem postupitele (poskytovatelem úvěru) ze dne 2. 4. 2025 na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru.8. Předžalobní výzvou ze dne 17. 7. 2025 žalobkyně doložila, že žalovaný byl vyzván k úhradě 19 950,03 kč do 1. 8. 2025 s upozorněním na možné soudní řízení. Výzva byla žalovanému zaslána zástupce žalobkyně dle podacího lístku dne 17. 7. 2025.9. Žalovaný neprokázal, ba ani netvrdil, že by na žalobkyní tvrzený dluh, nad rámec 1 100 Kč, něčeho uhradil či že by jeho závazek již zanikl.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „Obč.Z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.12. Podle § 1879 Obč.Z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).13. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Dle § 588 věta první Obč.Z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.16. Dle § 2993 věty prvé Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.17. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.18. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření dvou smluv o úvěru. Jelikož jednou ze smluvních stran (úvěrovaný žalovaný) byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.19. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dv