20 C 272/2025-67 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala žalobou podanou dne 27. 8. 2025 zaplacení částky 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 12. 8. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč představující náklady na dvě odeslané upomínky. Tvrdila, že dne 24. 2. 2025 uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách po 2 500 Kč vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 4. 2025. Výzvou z 20. 4. 2025 byl vyzván k úhradě dlužné splátky, následně pak i druhou upomínkou z 5. 5. 2025, avšak žalovaný své závazky ani poté nesplnil. Jelikož žalovaný řádně a včas úvěr nesplácel, žalobkyně přistoupila v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru, a to oznámením o zesplatnění ze dne 28. 7. 2025. Součástí oznámení byla rovněž předžalobní výzva. Žalovaný však do dne podání žaloby ničeho neuhradil. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena. Vycházeno bylo z porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních závazků. Totožnost žalovaného si žalobkyně ověřila z občanského průkazu a ještě druhého dokladu totožnosti, pořídila kompletní výpisu z bankovního účtu žalovaného za poslední tří kalendářní měsíce a pro analýzu jeho finanční situace vycházela k pokročilého modelu zahrnující i ekonomické podmínky a trendy na finančním trhu. Dále v individuálních případech má žalobkyně k dispozici výplatní pásky či potvrzení o příjmu žalovaného alespoň za tři měsíce, rozsudek o výživném, dohodu o výkonu pěstounské píče, nájemní smlouvu, důchodový výměr, smlouvu o založení bankovního účtu a potvrzení o trvalém pobytu. Nahlížela do insolvenčního rejstříku, databáze odcizených dokladů, SOLUSu, Centrální evidence exekucí. Zjistila tak, že žalovaný si může dovolit splácet nové závazky až do výše 9 872 Kč. Vycházela přitom z deklarovaného příjmu žalovaného 35 000 Kč a zjištěného příjmu na účtu 22 724 Kč, nákladů na bydlení deklarovaných ve výši 6 000 Kč, zjištěných z účtu 2 912 Kč, vážený průměr určila na 4 147 Kč, min. fixní hodnotu na 4 000 Kč, náklady na domácnosti z účtu zjistila ve výši 403 Kč, vážený průměr stanovila na 3 000 Kč stejně jako minimální fixní hodnotu, finanční závazky byly žalovaným deklarovány ve výši 3 000 Kč, na účtu nalezeny ve výši 599 Kč a v SOLUSu ve výši 5 166 Kč, na sázení a hazardní hry připadlo 38 Kč a 500 Kč ponechala žalobkyně jako rezervu. Žalovaný uhradil splacení pouze 2 500 Kč.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, přičemž žaloba mu byla řádně doručena postupem dle ust. § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) dne 29. 12. 2025 na adresu místa trvalého pobytu dle Centrální evidence obyvatel ČR (CEO/ISZR).3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím žalovaný souhlasil, resp. se na výzvu nevyjádřil, a žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobním návrhu.4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, shora vč. přílohy 1, smluvních podmínek, předsmluvních podmínek, bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný tuto uzavřeli dne 24. 2. 2025, na jejím základě byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 10 000 Kč, které měly být žalovanému vyplaceny jednorázově na účet uvedený ve smlouvě, a to č. , č. účtu, . Úvěr byl sjednán na dobu 12 měsíců, úroková sazba byla sjednána na 25 % p.m. Žalovaný se zavázal splatit poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 30 000 Kč, tj. celkem 40 000 Kč, v měsíčních splátkách po 2 500 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Adresa pro doručování určená žalovaným ve smlouvě se shodovala s adresou jeho trvalého bydliště – , adresa, , emailovou adresu uvedl: , e-mail, . Účastníci se ve smlouvě dále mj. dohodli (čl. V. bod 5.4.a.), že v případě zaslání upomínek žalovanému na úhradu dlužné částky bude žalobkyně účtovat 500 Kč. Totožnost žalovaného žalobkyně zjistila z předloženého občanského a řidičského průkazu, jejichž kopie si pořídila. Dle detailu pohybu byla na účet, který patří žalovanému, jak bylo ověřeno, zaslána dne 24. 2. 2025 částka 10 000 Kč.5. Ze základních informací spotřebiteli, datového výstupu z Credit Info CEE a dalších listin soud zjistil, že se poskytovatel úvěru - žalobkyně snažil zjišťovat úvěruschopnost žalovaného. Vycházela ze zjištění, že občanský průkaz, který žalovaný předložil, není ztracený či odcizený, že se žalovaný nenachází v procesu insolvence, není vedena proti němu aktivní exekuce, má výbornou platební morálku, splácí měsíčně 5 166 Kč, jeho příjem činí 22 724 - 40 000 Kč měsíčně, náklady na bydlení má 4 147 Kč. Žalobkyně kalkulovala s náklady na potraviny a běžné zboží domácnosti ve výši 5 800 Kč/3 000 Kč. Bylo přihlédnuto i k 38 Kč ze sázek aj. Po zhodnocení všech vstupních hodnot dospěla k závěru, že žalovaný je schopen splácet dalších 9 872 Kč měsíčně a je tedy úvěruschopen.6. Z upomínek z 20. 4. 2025, písemné i emailové, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného na adresy uvedenou ve smlouvě k úhradě dlužných 2 500 Kč a 500 Kč za upomínku. Upomínkou z 5. 5. 2025 pak byl žalovaný vyzván opět k úhradě dlužných 2 500 Kč a dvou nákladů na upomínky 2x 500 Kč.7. K úhradě celkové částky 23 488,06 Kč (10 000 Kč na jistině + úrok, náklady upomínání 1 000 Kč a náklady právního zastoupení) byl žalovaný s upozorněním na možné soudní řízení vyzván dopisem zástupce žalobkyně z 28. 7. 2025 odeslaným téhož dne, jak vyplývá z podacího lístku.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „Obč.Z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.10. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Dle § 2993 věty prvé Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.14. V souladu s rozsudkem Soudního dvora (druhého senátu) sp. zn. C-679/18 ze dne 5. března 2020 je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele, a přihlédnout k neplatnosti smlouvy i v případě, že spotřebitel neplatnost sám nenamítne.15. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do 7 500 Kč.16. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je posky