20 C 312/2025-47 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala žalobou podanou dne 28. 7. 2025 zaplacení částky 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 5. 6. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč představující náklady na dvě odeslané upomínky. Tvrdila, že dne 15. 1. 2025 uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách po 3 750 Kč vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 2. 2025. Výzvou z 20. 2. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné splátky, následně pak i druhou upomínkou ze dne 5. 3. 2025, avšak žalovaný své závazky ani poté nesplnil. Jelikož žalovaný řádně a včas úvěr nesplácel, žalobkyně přistoupila v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru, a to oznámením o zesplatnění ze dne 21. 5. 2025. Součástí oznámení byla rovněž předžalobní výzva. Žalovaný však do dne podání žaloby ničeho neuhradil. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena. Vycházeno bylo z porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních závazků. Totožnost žalovaného si žalobkyně ověřila z občanského průkazu a ještě druhého dokladu totožnosti, pořídila kompletní výpisu z bankovního účtu žalovaného za poslední tří kalendářní měsíce a pro analýzu jeho finanční situace vycházela k pokročilého modelu zahrnující i ekonomické podmínky a trendy na finančním trhu. Dále v individuálních případech má žalobkyně k dispozici výplatní pásky či potvrzení o příjmu žalovaného alespoň za tři měsíce, rozsudek o výživném, dohodu o výkonu pěstounské píče, nájemní smlouvu, důchodový výměr, smlouvu o založení bankovního účtu a potvrzení o trvalém pobytu. Nahlížela do insolvenčního rejstříku, databáze odcizených dokladů, SOLUSu, Centrální evidence exekucí.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, žaloba mu byla doručena dne 8. 1. 2026.3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím žalovaný souhlasil, resp. se na výzvu nevyjádřil, a žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobním návrhu.4. Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, vč. přílohy 1, smluvních podmínek, předsmluvních podmínek, bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný tuto uzavřeli dne 15. 1. 2025, na jejím základě byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 25 000 Kč, které měly být žalovanému vyplaceny jednorázově na účet uvedený ve smlouvě, a to č. , č. účtu, . Úvěr byl sjednán na dobu 12 měsíců, úroková sazba byla sjednána na 15 % p.m. Žalovaný se zavázal splatit poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 45 000 Kč, tj. celkem 70 000 Kč, v měsíčních splátkách po 3 750 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Adresa pro doručování určená žalovaným ve smlouvě se shodovala s adresou jeho tehdejšího bydliště – , adresa, , emailovou adresu uvedl: , e-mail, . Účastníci se ve smlouvě dále mj. dohodli (čl. V. bod 5.4.a.), že v případě zaslání upomínek žalovanému na úhradu dlužné částky bude žalobkyně účtovat 500 Kč. Dle detailu pohybu byla na účet, který patří žalovanému, jak bylo ověřeno, zaslána/zaúčtována dne 16. 1. 2025 částka 25 000 Kč.5. Ze základních informací spotřebiteli, datového výstupu z Credit Info CEE a dalších listin soud zjistil, že se poskytovatel úvěru - žalobkyně snažil zjišťovat úvěruschopnost žalovaného. Vycházela ze zjištění, že občanský průkaz, který žalovaný předložil, není ztracený či odcizený, že se žalovaný nenachází v procesu insolvence, není vedena proti němu aktivní exekuce, má výbornou platební morálku, ničeho nesplácí, žalobkyně údajně měla doložený příjem žalovaného 38 000 Kč + 2 000 Kč měsíčně, resp. 20 913 Kč, své výdaje žalovaný uvedl 15 000 Kč, žalobkyně dohledala 10 000 Kč, náklady na bydlení měl mít žalovaný 1 000 Kč, žalobkyně však kalkulovala se 4 000 Kč, výdaje s náklady na potraviny a běžné zboží domácnosti ve výši 5 500 Kč/6 000 Kč/3 000 Kč. Bylo přihlédnuto k 500 Kč na splátky a další závazkům žalovaného 8 000 Kč. Po zhodnocení všech vstupních hodnot dospěla k závěru, že žalovaný je úvěruschopen.6. Z upomínek z 20. 2. 2025, písemné i emailové, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného na adresy uvedenou ve smlouvě k úhradě tehdy dlužných 3 750 Kč a 500 Kč za upomínku. Upomínkami ve stejné formě z 20. 2. 2025 pak byl žalovaný vyzván opět k úhradě dlužných 3 750 Kč a dvou nákladů na upomínky 2x 500 Kč.7. K úhradě celkové částky 42 961,39 Kč (25 000 Kč na jistině + úrok 11 781,39 Kč, náklady upomínání 1 000 Kč a náklady právního zastoupení 5 180 Kč) byl žalovaný s upozorněním na možné soudní řízení vyzván dopisem zástupce žalobkyně z 21. 5. 2025 odeslaným téhož dne, jak vyplývá z podacího lístku.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „Obč.Z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Dle § 2993 věty prvé Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.13. V souladu s rozsudkem Soudního dvora (druhého senátu) sp. zn. C-679/18 ze dne 5. března 2020 je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele, a přihlédnout k neplatnosti smlouvy i v případě, že spotřebitel neplatnost sám nenamítne.14. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný jen do jistiny 25 000 Kč.15. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování poskytovatel úvěru vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Tato neplatnost je podle shora citovaného rozsudku Soudního dvora sp. zn. C-679/18 absolutní, soud je k ní proto povinen přihlížet z úř