23 C 228/2025-29 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 16. 9. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 13 000 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení). Žalobkyně jako úvěrující uzavřela se žalovaným jako úvěrovaným dne 2. 11. 2024 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen spolu se smluvním úrokem ve výši 3 000 Kč nejpozději dne 2. 12. 2024. Žalobkyně poukázala finanční prostředky na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný přes písemnou předžalobní upomínku ze dne 28. 8. 2025 dlužnou částku neuhradil. Pro případ, že by soud neměl nárok prokázaný z titulu smlouvy o úvěru, pak žalobkyně požaduje vrácení jistiny, tedy nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, přičemž žaloba mu byla řádně doručena postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na adresu místa trvalého pobytu dle registru obyvatel (CEO/ISZR).3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník – dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.10. Ze Smlouvy o úvěru, přehledem plateb, potvrzením banky, předžalobní upomínkou bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela Smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému dne 2. 11. 2024 částku 10 000 Kč, když požadovala úhradu nesplacené jistiny 10 000 Kč a smluvního úroku (1 % denně) v kapitalizované výši 3 000 Kč, kterou měl úvěrovaný uhradit nejpozději do 2. 12. 2024. Žalobkyně zaslala finanční prostředky na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný dluh přes písemnou upomínku nezaplatil.11. Z výše uvedeného zjištěného skutkového stavu a za použití shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V daném případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebylo provedeno v souladu s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném od 1. 12. 2016), a důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Vzhledem k předsmluvnímu ujednání má soud za to, že byla prokázána vůle žalovaného uzavřít se žalobkyní smlouvu o úvěru, která byla uzavřena a na účet žalovaného byla zaslána částka 10 000 Kč, následně se žalovaný dostal do prodlení s úhradou celého úvěru. Ohledně částky 10 000 Kč, která byla žalovanému žalobkyní na základě výše uvedené smlouvy poskytnuta, soud proto žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost tuto částku zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1, 2 o. z.) spolu se zákonným úrokem z prodlení od 3. 12. 2024 do zaplacení. Jejich výše vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a je uvedena ve výroku rozhodnutí.12. V daném případě se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o.z. uzavřenou prostřednictvím komunikace na dálku a soud nepovažuje za oprávněný návrh žalobkyně v části, v níž se domáhala zaplacení úroku ve výši 1 % denně z jistiny v kapitalizované výši 3 000 Kč. Má za to, že takový postup odporuje platnému právu a vzhledem k jeho výši, je zcela nepřiměřený vůči spotřebiteli jako ke slabší smluvní straně. S ohledem na § 580 o.z. soud proto nárok žalobkyně na zaplacení vysokého smluvního úroku nevyhověl a v této části žalobu zamítl.13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěchy účastníků byly pouze částečné. Žalobkyně měla úspěch ve výši 77 % a neúspěch ve výši 23 %. Lze tak přiznat pouze 54 % vynaložených nákladů, tyto se týkaly zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč (800 + 200) a nákladů na právní zastoupení vypočtených dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif – AT) za 3 úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) tj. 1 200 Kč, 3x paušální náhrady po 100 Kč tj. 300 Kč, a to včetně 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) ve výši 315 Kč. Celkem by při plném úspěchu náhrada činila 2 815 Kč. Vzhledem k míře úspěchu a neúspěchu bylo možno přiznat pouze 54 % z této částky, tj. 1 520 Kč, která je splatná k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.