23 C 272/2025-47 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobkyně se po žalovaném domáhala žalobou podanou dne 21. 5. 2025 zaplacení částky 29 498,46 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení vč. kapitalizovaného) a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč představující náklady na dvě odeslané upomínky (2 × 400; dle čl. 5.4. smlouvy). Tvrdila, že uzavřela dne 3. 2. 2022 se žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč. Úvěr byl ve prospěch žalovaného vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran uvedeným ve smlouvě. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách po 1 730 Kč vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena v souladu se zákonnými požadavky. Žalovaný však nesplnil svou povinnost uhradit splátku splatnou dne 15. 11. 2024 a dostal se do prodlení. Žalobkyně jej proto nejprve vyzvala k úhradě první upomínkou, následně pak druhou upomínkou, avšak žalovaný své závazky ani poté nesplnil. Jelikož žalovaný řádně a včas úvěr nesplácel, žalobkyně přistoupila v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru, a to oznámením o zesplatnění ze dne 21. 3. 2025. Součástí oznámení byla rovněž předžalobní výzva. Žalovaný však do dne podání žaloby ničeho neuhradil.2 Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, přičemž žaloba mu byla řádně doručena postupem dle ust. § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na adresu místa trvalého pobytu dle Centrální evidence obyvatel ČR (CEO/ISZR).3 Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili.4 Žalobkyně prokázala smlouvou shora uvedenou skutkovou verzi ohledně sjednání úvěru, ujednání o úrocích, vrácení úvěru ve splátkách, ujednání o poplatcích za upomínky.5 Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník – o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6 Dle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.7 Dle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.8 Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr; vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.9 V souzené věci totiž z předložených listin vyplývá, že úvěrující před podpisem smlouvy o úvěru se zabýval otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát závazkům ze smlouvy o úvěru dostatečným způsobem, neboť měl k dispozici výpisy z účtů žalovaného, z nichž plyne výše jeho příjmů a výdajů. Dále měla k dispozici přehled osobní a majetkové situace žalovaného (spotřebitele). Smlouvu o úvěru tedy soud posoudil jako platnou.10 Po provedeném dokazování soud žalobě vyhověl, pokud jde o požadavek na zaplacení jistiny a poplatků. Požadovaná plnění jsou po právu dle smlouvy a dle § 2395 o.z. (vrácení úvěru, zaplacení poplatků, úroku) a § 1970 o.z. (zaplacení úroku z prodlení), v návaznosti na prodlení žalovaného se splácením sjednaných splátek v rozsahu převyšujícím zákonný rámec pro odstoupení od smlouvy a zesplatnění dle § 2394 o.z.11 Právo na úroky z prodlení je vedle úroků dáno, neboť úrok z prodlení je zákonnou sankcí pro případ prodlení dlužníka s placením peněžitého plnění a úrok vyjadřuje cenu zapůjčených peněz placenou i v případě řádného dodržování smlouvy.12 Soudem přiznané požadavky nejsou v rozporu s § 123 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.13 O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni, která žalovanému zaslala předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o.s.ř., přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif – AT), činí odměna advokáta za jeden úkon právní služby do podání žaloby 400 Kč. Žalobkyni náleží odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 400 Kč, celkem 1 200 Kč, 3x paušální náhrada podle § 14b odst. 6 písm. a) AT po 100 Kč, celkem 300 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 306 Kč. Tedy celkem 2 806 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady nahradit k rukám advokáta.14 Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.