Okresní soud v Pardubicích 27 C 116/2026-32 – Náklady řízení

o nařízení soudního prodeje zástavy

1 Zástavní věřitelka se domáhala nařízení soudního prodeje zástavy. Tvrdila, že se zástavním dlužníkem uzavřela dne , datum, smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla zástavnímu dlužníkovi peněžní prostředky v celkové výši , částka, . Závazek zástavního dlužníka z této smlouvy byl zajištěn smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne , datum, . Tvrdila dále, že zástavní dlužník svou povinnost řádně a včas nesplnil, a to ani po splatnosti závazku, která byla určena rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , jenž nabyl právní moci dne , datum, a vykonatelnosti dne , datum, , přičemž splatnost byla určena na , datum, . Na základě této skutečnosti, po předchozím vyrozumění zástavního dlužníka, pak započala s výkonem zástavního práva. Tvrdila dále, že dluh činí na jistině , částka, a běží i zákonný úrok z prodlení (tedy ve výši 11,50 % ročně) z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení.2 Zástavní dlužník se k návrhu nevyjádřil.3 Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání, neboť byly splněny veškeré podmínky pro tento postup podle § 115a občanského soudního řádu.4 Podle § 358 odst. 1 zákon o zvláštních řízeních soudních soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem.5 V řízení o nařízení soudního prodeje zástavy zkoumá soud pouze to, kdo je zástavním dlužníkem, existenci zajištěné pohledávky a zástavní právo k zástavě, veškeré další tvrzené skutečnosti mohou být prokazovány až následně v rámci nařízeného výkonu rozhodnutí (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, č.j. 21 Cdo 2326/2012-78). Rozhodné skutečnosti současně nemusí být v řízení o soudním prodeji zástavy prokázány (postaveny najisto); pro nařízení prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy, jeví-li se z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné.6 Soud dospěl k závěru, že návrh na nařízení soudního prodeje zástavy je důvodný, neboť zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a to, kdo je zástavním dlužníkem, proto návrhu v plném rozsahu vyhověl, aniž by nařizoval jednání.7 O náhradě nákladů řízení soud v souladu se závěry Ústavního soudu v případě vyhovění návrhu nerozhodoval, neboť dle Ústavního soudu má být o nákladech řízení rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení (viz. II. ÚS 114/06 nebo I. ÚS 28/14). Proto nákladový výrok zcela absentuje.