27 C 176/2025-51 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Tvrdila, že původní věřitelka , právnická osoba, (dále také „původní věřitelka“) uzavřela dne , datum, se žalovaným osobně smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které původní věřitelka poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , který převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr do , datum, splatit ve 14 měsíčních splátkách po , částka, , když celkem měl původní věřitelce uhradit úroky ve výši , částka, , úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši , částka, , úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru , částka, a inkasní poplatek (za platbu v hotovosti v bydlišti spotřebitele) , částka, . Celkem měl uhradit , částka, , přičemž do , datum, původní věřitelce uhradil celkem , částka, . Pohledávku vůči žalovanému původní věřitelka postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, . Žalovaný se dostal do prodlení, proto po něm žalobkyně žádala zaplacení neuhrazené jistiny , částka, , smluvního úroku , částka, , úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy , částka, , úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru , částka, , inkasního poplatku , částka, , smluvního úroku 8 % ročně za dobu od splatnosti úvěru, zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty , částka, sjednané pro případ prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, maximálně , částka, u každé jednotlivé splátky. K výzvě soudu, aby popsala postup při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, žalobkyně uvedla, že byly zjištěny příjmy žalovaného v průměrné výši , částka, měsíčně a výdaje ve výši , částka, dle tvrzení žalovaného, který uvedl, že bydlí v nájmu. Závazková historie byla ověřena lustrací registrů NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Žalovaný měl použitelný příjem , částka, , proto nebyl pochyb o jeho schopnosti splácet úvěr. V podrobnostech odkázala na žádost o úvěru, v níž jsou zaznamenány podrobnosti o poměrech žalovaného. Do dne podání žaloby žalovaný již dále ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, přičemž žaloba mu byla řádně doručena postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na adresu místa pobytu dle registru obyvatel.3. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaný a zástupce původní věřitelky osobně podepsali úvěrovou smlouvu, a to dle parametrů, jak tvrdila žalobkyně shora, roční procentní sazba nákladů (RPSN) při splatnosti 14 měsíců činila 272,44 %, částku úvěru žalovaný převzal osobně (prokázáno listinou „Smlouva o úvěru č. , hodnota, “). Žalovaný původní věřitelce uhradil částku , částka, (prokázáno listinou „Transakční historie“). K ekonomickým poměrům žalovaného v době uzavření smlouvy žalobkyně předložila listinu „Žádost o úvěr“. Jak vyplývá z textu v závěru listiny, žádost fakticky sepisuje obchodní zástupce poskytovatele úvěru. V žádosti bylo vyznačeno, že žalovaný předložil výplatní pásky a pracovní smlouvu, a sdělil, že jeho příjem činí , částka, měsíčně, výdaje , částka, , z toho bydlení a energie , částka, , doprava, jídlo a osobní náklady , částka, , splátky stávajících půjček , částka, , bydlel v nájmu, byl svobodný a neměl vyživovací povinnost (prokázáno uvedenou listinou). Z výplatních pásek vyplývá, že žalovaný v období od ledna do března 2023 pobíral měsíčně mzdu , částka, , , částka, a , částka, (prokázáno uvedenými listinami). Předložena byla též pracovní smlouva a její dodatek, z nichž vyplývá, že v době uzavření smlouvy byl žalovaný zaměstnán na dobu neurčitou s hodinovou mzdou , částka, (prokázáno uvedenými listinami). Ke skutečné výši výdajů žalovaného žalobkyně nepředložila žádný důkaz. K dosavadním závazkům žalovaného žalobkyně obecně uvedla, že byly provedeny lustrace registrů, neuvedla, co bylo při lustracích zjištěno, ani k lustracím nepředložila žádný důkaz. Původní věřitelka postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze smlouvy, včetně pohledávky vůči žalovanému (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a její přílohou). Původní věřitelka oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Žalobkyně vyzvala žalovaného, nechť do , datum, uhradí dlužnou částku, v opačném případě žalobkyně svůj nárok uplatní soudně (prokázáno předžalobní výzvou ze dne , datum, ).4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do , datum, (dále také „z.s.ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni platně podle § 1879 občanského zákoníku postoupena původní věřitelkou. Ačkoliv žalobkyně nabyla pohledávku ze spotřebitelského úvěru vůči žalovanému postoupením, není tím dotčena spotřebitelská povaha tohoto závazku. Postupník má stejné povinnosti jako původní věřitel (srov. § 3 odst. 2 písm. a/ z.s.ú.), je tedy ve stejné míře povinen prokázat splnění povinnosti poskytovatele úvěru při sjednávání spotřebitelského úvěru ověřit úvěruschopnost žadatele. Podle § 86 z.s.ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. zejména porovnat příjmy, výdaje a zohlednit další údaje o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, zejména údaje o dosavadních závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Přitom platí, že poskytovatel úvěru musí sám vyvinout při zjišťování poměrů spotřebitele inciativu a nemůže se spolehnout na pouhé tvrzení spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ). Ze zjištěných údajů je pak povinen učinit příslušné závěry, tj. především poskytnout úvěr jen za situace, kdy nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Pokud by úvěr navzdory absenci důvodných pochybností poskytl, ve smyslu § 87 z.s.ú. by smlouva byla neplatná, k čemuž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.8. Žalobkyně jen částečně vyhověla výzvě soudu a popsala a doložila postup při ověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Poskytovatel úvěru z výplatních listin zjistil, že v měsících předcházejících uzavření smlouvy žalovaný dosahoval měsíčního příjmu v rozmezí od , částka, do , částka, . Soud tak považuje za prokázané, že poskytovatel úvěru disponoval dostatečnými informacemi o příjmu žalovaného.9. Vyhodnocení výdajů žalovaného učinil poskytovatel úvěru zjevně nedostatečně. Bez přiměřených důvodů akceptoval nereálně nízké částky , částka, jako náklady na bydlení a , částka, jako náklady žalovaného na dopravu, jídlo a osobní záležitosti, které uvedl žalovaný. Za vhodnou referenční hodnotu k výši výdajů soud považuje zákonem stanovené normativní částky nákladů na bydlení a životního minima, které je v každém případě na místě považovat spíše za minimální reálnou výši nákladů než za jejich běžnou výši. Samozřejmě nelze vyloučit, že žadatel o