7 C 196/2025-35 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 10.4.2025 po žalovaném domáhala zaplacení částky 29 104 Kč jako dlužné jistiny, částky 1 983 Kč jako dlužného smluvního úroku ke dni zesplatnění úvěru, částky 300 Kč jako nákladů upomínání a částek 1 497 Kč a 1 243 Kč z titulu smluvních pokut. Tvrdila, že dne 8.10.2024 uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že částka 27 500 Kč byla převedena na účet žalovaného a částka 2 500 Kč byla převedena na účet zprostředkovatele jako provize. K uzavření smlouvy došlo distančně, prostřednictvím verifikační platby 1 Kč, kterou učinil žalovaný ze svého účtu a tím smlouvu podepsal. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 25 měsíčních splátkách po 1 600 Kč počínaje dnem 20. 11. 2024. Účastníky byl sjednán smluvní úrok 28,17 % ročně, celková cena úvěru tak činila 40 000 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě informací od žalovaného, potvrzením o jeho příjmu, zákonem stanovenou výší životního minima, nahlédnutím do centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, registru REPI a vlastní databáze. Jelikož žalovaný řádně a včas úvěr nesplácel po dobu delší 2 měsíců, žalobkyně mu odeslala oznámení o zesplatnění, k zesplatnění úvěru dle smlouvy došlo odesláním, tj. dnem 27.2.2025. Součástí oznámení byla i předžalobní výzva, žalovaný však přesto do dne podání žaloby ničeho neuhradil. Žalobkyně po žalovaném požadovala nesplacenou jistinu ve výši 29 104 Kč, zákonný úrok z prodlení z této částky, smluvní úrok ve výši 28,17 % ročně z této částky za období od 28.2.2025 do 29.5.2025, smluvní úrok ve výši 12 % ročně z této částky (snížený podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru), smluvní úrok kapitalizovaný ve výši 1 983 Kč za období do zesplatnění úvěru, náhradu účelně vynaložených nákladů za 3 odeslané upomínky ve výši po 100 Kč (celkem 300 Kč), smluvní pokutu dle čl. IV bod 2 písm. c) smlouvy za 3 měsíce prodlení se splácením úvěru do jeho zesplatnění ve výši po 499 Kč (celkem 1 497 Kč), a smluvní pokutu dle čl. IV bod 2 písm. a) smlouvy ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, celkem 1 243 Kč.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili.4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně dne 8.10.2024 uzavřel úvěrovou smlouvu, a to dle parametrů a podmínek, jak tvrdila žalobkyně shora. V den podpisu smlouvy byla žalovanému vyplacena částka úvěru 27 500 Kč a zprostředkovateli částka provize 2 500 Kč. Z upomínek bylo zjištěno, že žalobkyně ve dnech 25.12.2024 a 26.1.2025 žalovaného písemně upomněla o splátku úvěru. Z oznámení o zesplatnění ze dne 27.2.2025 byl zjištěno, že žalobkyně žalovaného informovala o zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě nesplacené části úvěru, současně upozornila, že v případě nevyhovění svůj nárok uplatní soudně. Z karty posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy zjistila příjmy žalovaného ve výši 30 279,50 Kč (výplatními lístky žalovaného), náklady bydlení 5 000 Kč, celkové splátky úvěrů dle REPI 8 000 Kč (lustracemi insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že neobsahují záznam o žalovaném), dále kalkulovala běžné výdaje žalovaného částkou životního minima ve výši 4 860 Kč a vyhodnotila, že žalovaný má k dispozici částku 23 679 Kč měsíčně na splátky úvěru .5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.8. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.), ve znění účinném od 1. 1. 2024, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je v plném rozsahu důvodný, když dospěl k následujícímu právnímu závěru. Žalobkyně a žalovaný platně uzavřeli úvěrovou smlouvu ve smyslu § 2395 a násl. o.z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalobkyně dostála svým povinnostem podle § 86 z.s.ú., neboť skutečně pečlivě a podrobně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tím, že si důvěryhodně (pracovala se skutečnými údaji z výplatních pásek) ověřila jeho příjem v dostatečné výši, stanovila přiměřeně vysokou hladinu běžných výdajů žalovaného a ověřila i výši splátek stávajících úvěrů žalovaného. Za daného stavu tudíž poskytovatel úvěru postupoval s odbornou péčí, když po opatření nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací o ekonomických poměrech žalovaného neměl důvod pochybovat o jeho schopnosti splácet úvěr. Žalovaný úvěr čerpal, avšak jej nehradil řádně a včas, se splácením se dostal do prodlení. V důsledku toho žalobkyně v souladu s § 1931 o.z. a smluvními podmínkami žalobkyně (čl. IV bod 1 písm. d) smlouvy) úvěr zesplatnila a vznikl jí nárok na zaplacení nesplacené jistiny úvěru 29 104 Kč, zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z této částky, smluvního úroku ve výši 28,17 % ročně z této částky, resp. následně smluvního úroku ve výši 12 % ročně z této částky v souladu s § 122 odst. 4 z.s.ú., náhrady účelně vynaložených nákladů za 3 odeslané upomínky celkem ve výši 300 Kč, smluvní pokuty platně sjednané podle § 2048 o.z. za 3 měsíce prodlení se splácením úvěru do jeho zesplatnění celkem ve výši 1 497 Kč a smluvní pokuty platně sjednané podle § 2048 o.z. ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, celkem 1 243 Kč. Jelikož žalovaný ničeho neuhradil, ani neuvedl nic, co by nárok žalobkyně jakkoliv oslabilo, žalobkyni byl nárok přiznán v plném rozsahu.11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni, která žalovanému zaslala předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o.s.ř., přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady právního zastoupení se řídí vyhláškou č. 177/1996 Sb., advokátním tarifem, ve znění účinném od 1. 1. 2025. Žaloba byla podána na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, proto odměna advokáta podle § 14b odst. 1 vyhlášky činí 700 Kč za jeden úkon právní služby do podání žaloby. Žalobkyni náleží náhrada odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 700 Kč, celkem 2 100 Kč, 3x paušální náhrada podle § 14b odst. 6 vyhlášky po 100 Kč, celkem 300 Kč, a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. náhrada DPH ve výši 21 %, celkem