9 C 126/2020-69 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne [datum] se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od 24. 9. 2018 do zaplacení, náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a zaplacení částky [částka], ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] mezi žalobcem a žalovaným, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 6.500 Kč, na bankovní účet, který žalovaný uvedl. Dle žaloby byla smlouva uzavřena prostředky elektronické komunikace na dálku na internetových stránkách žalobce, resp. formou e-mailu nebo zprávy SMS. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s příslušenstvím do 23. 9. 2018. Žalovaný ničeho neuhradil a dostal se do prodlení. Žalobce požadoval úhradu dlužné jistiny, zákonného úroku z prodlení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky a pro porušení povinnosti žalovaného splatit částku řádně a včas požadoval smluvní pokutu ve výši [částka]. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem předžalobní výzvou vyzván k úhradě celé dlužné částky. Žalovaný však nezaplatil. 2. Žalovaný byl vyzván, aby se k žalobnímu návrhu vyjádřil, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti na svoji obranu a navrhl k prokázání svých tvrzení důkazy. Byla mu stanovena lhůta 15 dnů, která uplynula marně. 3. Ve věci se dne [datum] konalo ústní jednání, ke kterému se účastníci nedostavili. Žalobce svou neúčast omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Soud rozhodoval na základě obsahu spisu a provedl listinné důkazy na jejichž základě zjistil následující skutkový stav: 4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovanému byla téhož dne poskytnuta bezhotovostně zápůjčka ve výši [částka], na účet č. [bankovní účet]. Splatnost zápůjčky byla stanovena ke dni 23. 9. 2018. Ve spise se nenachází žádný doklad o úhradě dlužné částky žalovaným. 5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření Smlouvy, který zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření Smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 věta první téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 9. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce, podle kterých žalovaný převzal [částka] a neuhradil ničeho. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalované jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.), podle kterého byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalovaného), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce předloženými listinami však neprokázal, že by jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného, například lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaný není evidován, či náhledem do exekučního rejstříku. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany žalobce jako věřitele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného). Smlouvu o zápůjčce shledal proto soud v důsledku výše uvedeného neplatnou a rozhodl o povinnosti žalovaného vrátit žalobci pouze bezdůvodné obohacení ve výši [částka], a protože byl žalobcem k vrácení dlužné částky vyzván písemně dne 24. 10. 2019, bylo rozhodnuto i o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od data následujícího po dni uplynutí lhůty k zaplacení uvedené ve výzvě (28. 10. 2019) do zaplacení. Z důvodu neplatné smlouvy o zápůjčce žalobci nárok na náklady spojené s upomínáním ([částka] s úrokem z prodlení) a na smluvní pokutu ([částka]) nevznikl a žaloba byla proto ve zbývající části jako nedůvodná zamítnuta. 11. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, za situace, kdy žalobce měl v řízení pouze nepatrně vyšší než žalovaný (žalobce úspěšný v rozsahu 55 %, neúspěšný v 45 %). 12. Lhůty k plnění soud stanovil v prodloužené lhůtě v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.