8 C 258/2020-55 — Okresní soud v Prostějově

Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal vůči žalovanému úhrady částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce [firma] [firma] [právní forma] uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka [částka], kterou měl vrátit do 11. 9. 2014. Žalovaný však svůj dluh neuhradil a žalobce proto požadoval k úhradě jistinu ve výši [částka] a úrok z prodlení od data následujícího po datu splatnosti dluhu. Žalovaný jako fyzická osoba se k žalobě nevyjádřil, přestože mu žaloba byla doručena v souladu s ustanovením § 49 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením § 46b písm. a) o.s.ř. Ve věci se dne [datum] konalo ústní jednání, ke kterému se účastníci nedostavili. Žalobce svou neúčast omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v nepřítomnosti účastníků a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav: Z listiny předložené žalobcem pod názvem Smlouva o zápůjčce a příkaz k úhradě soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta částka [částka] od věřitele [právnická osoba] a byl vyzván tuto částku vrátit ve lhůtě do [datum]. Z uvedené listiny nebylo zjištěno, že původní věřitel zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla z původního věřitele [firma] [firma] [právní forma] se sídlem [adresa], [číslo] [ulice] [ulice], [obec] [obec] [číslo], [země] postoupena na žalobce. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil. Žalobě nebylo možné vyhovět z žalobcem tvrzeného právního titulu smlouvy o půjčce, když nebylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce jakýmkoliv způsobem zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet dříve, než byl žalovanému úvěr či zápůjčka poskytnut, a to s odkazem na ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud proto považoval smlouvu o zápůjčce za neplatnou podle § 588 o.z. Vzhledem k tomu, že bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku [částka] a vyzval jej k vrácení do 11.9.2014, bylo možné žalobě vyhovět s tím, že právním důvodem pro uložení povinnosti žalovanému plnit jeho dluh je bezdůvodné obohacení v důsledku neplatné smlouvy. Žalovaný byl zavázán uhradit žalobci i úrok z prodlení od data následujícího po dni, ke kterému byl vyzván k vrácení dlužné částky, a to v souladu s ustanovením § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř., podle kterého má úspěšný účastník řízení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, pokud zaslal žalovanému nejméně 7 dnů před podáním žaloby na poslední známou adresu výzvu k plnění. V daném řízení úspěšný žalobce takovou výzvu žalovanému zaslal a soud proto zavázal žalovaného k úhradě žalobcem zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], odměny za právní zastoupení ve výši [částka] (3 x [částka], § 7, 11 odst. 1, § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrady hotových výdajů ve výši [částka] (3 x [částka], podle § 13 odst. 4, § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhrady DPH ve výši 21 % v částce [částka] (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady řízení žalobce činí částku [částka] Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. soud aplikoval proto, že se v dané věci jedná o opakovaně uplatňovaný nárok téhož žalobce ustáleným žalobním návrhem ve skutkově i právně shodných věcech.