15 C 112/2022-42 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 675 Kč spolu s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 27,30 Kč. Žalobkyně v podané žalobě tvrdila, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače a přihlásil se jako poplatník do příslušné evidence, nesplnil však svou zákonnou povinnost a i přes výzvu žalobkyně nezaplatil žalobkyni částku odpovídající součtu televizních poplatků za měsíc květen 2021 a za období od srpna 2021 do listopadu 2021 ve výši rovnající se žalované jistině (tj. za 5 měsíců ve výší á 135 Kč měsíčně = 675 Kč). Dále žalobkyně tvrdila, že před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal po celou dobu zcela nečinný. 3. Soud k projednání věci nenařizoval jednání a rozhodl ve věci samé ve smyslu ust. § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“) na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, když žalovaný žádné listiny soudu nepředložil. Souhlas účastníků řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání je soudem dovozován z následujících skutečností: Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě. Soud usnesením ze dne 4. 5. 2022, č.j. [číslo jednací], vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto rozhodnutí vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a aby soud vyhlásil rozsudek ve věci aniž by účastníci byli o vyhlášení rozsudku předem vyrozuměni. Žalovanému se v rámci tohoto rozhodnutí dostalo poučení o tom, že pokud se v soudem určené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a s vyhlášením rozsudku bez předchozího vyrozumění a v jeho nepřítomnosti souhlasí. Žalovaný se na výzvu soudu obsaženou ve shora specifikovaném usnesení, které se dostalo do dispoziční sféry žalovaného, nijak nevyjádřil, soud proto vycházel z fikce souhlasu žalovaného s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. 4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu (ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.): Žalovaný je podle potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků - výpis z evidence České pošty (č. l. 9) poplatníkem televizního poplatku od prosince 2020 s tím, že k odhlášení došlo v prosinci 2021. Ke dni [datum] žalobkyně evidovala nedoplatek žalovaného na televizních poplatcích splatných měsíčně za měsíc květen 2021 a za období od srpna 2021 do listopadu 2021 (jak vyplývá z přehledu neuhrazených předpisů obsaženého ve výzvě k zaplacení dluhu adresované a dle žalobkyní doložené dodejky zaslané žalovanému, č.l. 6 a č.l. 8). V řízení nebylo zjištěno (žalovaný netvrdil, ani neprokázal), že by žalovaný za měsíc květen 2021 a za období od srpna 2021 do listopadu 2021 zaplatil jednotlivé televizní poplatky. 5. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Podle ust. § 7 odst. 2 uvedeného zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle ust. § 10 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 6. Podle ust. § 1968 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný; výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaného coby přihlášeného poplatníka televizních poplatků stíhala zákonná povinnost platit žalobkyni televizní poplatky, nicméně žalovaný tuto svoji povinnost v rozhodné době nesplnil. Žalobě bylo proto vyhověno, a to i včetně důvodně požadovaného úroku z prodlení, když žalovaný se v jednotlivých měsících, v nichž nastala splatnost jednotlivých televizních poplatků, ocitl v prodlení se splněním svých dílčích peněžitých dluhů (ust. § 1968, 1970 o.z.). Žalobkyně se domáhala úroku z prodlení do [datum], tj. do dne podání žaloby, ve výši 27,30 Kč, přičemž však chybně aplikovala nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ač správně má být aplikováno shora citované nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Kontrolním výpočtem kapitalizovaného úroku pak soud dospěl k úroku z prodlení ve výši 25,76 Kč (č. l. 39). Soud proto žalobu zamítl co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1,54 Kč (tj. 27,30 Kč minus 25,76 Kč). 8. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení v této věci, kdy předmětem řízení byl spor o zaplacení televizních poplatků, byl soud ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky vázán nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12, ve kterém je mimo jiné vyloženo, že„ Pokud totiž agendu televizních poplatků (Česká televize) sama spravuje, pak se racionální smysl zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru České televize, nadto lze – podle Ústavního soudu – vést úvahu i v tom směru, že měl-li televizní poplatek podle shora citované výroční zprávy z roku 2011 poskytovat takřka 90 % nákladů rozpočtu na rok 2012, pak je jistě žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama.“. Proto byla-li i v této věci Česká televize coby procesně úspěšná žalující strana zastoupena advokátem, je povinností soudu v této skutkově obdobné věci respektovat zmíněný právní názor Ústavního soudu, a přijmout závěr, že náklady spojené s právním zastoupením žalobkyně nelze v tomto řízení považovat za účelně vynaložený výdaj. Soud však současně aplikoval ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., neboť má za to, že žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení alespoň v tom rozsahu, jako má účastník řízení nezastoupený advokátem. Dle názoru soudu by totiž bylo vůči žalobkyni zjevně nespravedlivé držet se v situaci, kdy soud neshledal zastoupení advokátem jako účelně vynaložený výdaj, striktně výkladu ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. tak, že se vztahuje pouze na účastníka řízení advokátem nezastoupeného, když žalobkyni výdaje v souvislosti s tímto řízením nepochybně objektivně vznikly. Jelikož strana žalující učinila v řízení a v přímé souvislosti s řízením úkony spočívající ve výzvě k plnění a podání žaloby, postupoval soud analogicky podle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a přiznal žalobkyni na náhradě nákladů řízení vedle náhrady za zaplacený soudní poplatek (400 Kč) rovněž náhradu hotových výdajů v paušální výši po 100 Kč za každý úkon, tj. za výzvu k plnění a za podání žaloby (dle ust. § 1 a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb.), celkem tedy náhradu hotových výdajů ve výši 200 Kč, a daň z přidané hodnoty z uvedené částky, která činí 42 Kč (tj. DPH v sazbě 21 % z částky 200 Kč). Součtem náhrady za zaplacený soudní poplatek, náhrady hotových výdajů a daně z přidané hodnoty soud dospěl k výši náhrady nákladů řízení, k jejichž zaplacení ve prospěch žalobkyně žalovanou zavázal, ve výši 642 Kč. 9. Uložené povinnosti je žalovaný povinen plnit ve lhůtách určených podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.