49 CO 4/2021-167 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo rozhodnuto, že: Žaloba se zamítá (výrok I.), žalobce je povinen zaplatit České republice, zastoupené Okresním soudem v Prostějově, náklady řízení vzniklé na straně žalované, z důvodu ustanovení zástupkyně z řad advokátů JUDr. [jméno] [příjmení] žalovanému, ve výši, která bude určena v samostatném rozhodnutí, a to do tří dnů ode dne, kdy rozhodnutí tuto výši určující nabude právní moci (výrok II.) a že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení. 2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením, k němuž žalovaný přistoupil pro nevyplacení mzdy za měsíc 8/2018 dopisem ze dne 3. 10. 2018, doručeným žalobci téhož dne. Důvod neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru spatřoval žalobce ve skutečnosti, že mzda za 8/2018 žalobci nebyla vyplacena proto, že ze mzdy žalobci provedl srážku na základě dohody o srážkách ze mzdy, kterou účastníci uzavřeli ústně a v níž se dohodli, že žalobce k uspokojení svého nároku na náhradu škody, kterou mu žalovaný způsobil v celkové výši 60.750 Kč, budu ze mzdy žalovaného provádět srážky ve výši„ celého vyúčtování jeho mzdy“. Žalovaný nerozporoval tvrzení žalobce o existenci a výši škody, popíral však uzavření dohody o srážkách ze mzdy s tím, že vzniklá škoda měla být hrazena z jeho pojištění odpovědnosti, pojišťovna však nesouhlasí s úhradou nákladů za zapůjčení náhradního vozidla, které žalobce uplatňuje. 3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, která mezi účastníky nebyla sporná, že žalovaný byl u žalobce zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 30. 11. 2017, že žalobce žalovanému za 8/2018 nevyplatil mzdu, na kterou žalovanému za vykonanou práci vznikl nárok, že žalovaný dopisem ze dne 23. 10. 2018, který žalobci doručil téhož dne, rozvázal s žalobcem pracovní poměr okamžitým zrušením pro nevyplacení mzdy za měsíc 8/2018, a že žalovaný žalobci způsobil škodu v celkové výši 60.750 Kč, která nebyla v době okamžitého zrušení pracovního poměru zcela uhrazena. Na základě uvedených zjištění soud I. stupně uzavřel, že za situace, kdy žalobce tvrdil, že„ dohodu o způsobu náhrady škody“ uzavřeli v ústní formě, ač zákoník práce pro tuto dohodu stanoví písemnou formu, byla taková dohoda, byla-li uzavřena, pro rozpor ze zákonem neplatná (§ 588 o.z.). Proto pokud žalobce žalovanému nevyplatil mzdu za 8/2018 do 15 dnů od uplynutí doby její splatnosti, měl žalobce právo ve smyslu § 56 odst. 1 písm. b/ zákoníku práce s žalobcem okamžitě zrušit pracovní poměr, což učinil dopisem ze dne 23. 10. 2018, doručeným žalobci téhož dne (tj. po uplynutí 15 dnů od splatnosti mzdy za 8/2018). 4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, v němž soudu I. stupně vytkl, neprovedl navržené důkazy a z provedeného dokazování, které bylo kusé, vyvodil nesprávné právní závěry. V odvolání zopakoval, že v řízení bylo nesporné, že žalovanému za práci vykonanou pro žalobce v 8/2018 vzniklo právo na mzdu, a že žalovaný způsobil žalobci škodu ve výši 60.750 Kč (která je předmětem řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]). Zdůraznil, že pokud žalobci nebyla vyplacena mzda za 8//2018, stalo se tak proto, že účastníci se„ dohodli na vzájemném zápočtu, který nemůže být hodnocen jako srážka ze mzdy“. Došlo tak fakticky ke vzájemnému započítání pohledávek na základě ústní dohody účastníků, kdy žalovaný měl vůči žalobci pohledávku z titulu výplaty mzdy a žalobce měl vůči žalovanému pohledávku z titulu náhrady škody, pohledávky se střetly a byly započteny. K tomuto tvrzení žalobce přípisem ze dne 17. 6. 2020 navrhl důkazy, a to účastnický výslech statutárního zástupce žalobce a výslech svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Soud I. stupně uvedené důkazy neprovedl, ani nezamítl, aniž by svůj postup jakkoli odůvodnil. Vzhledem k tomu, že dohoda o vzájemném zápočtu pohledávek nemusí mít písemnou formu a zcela tedy postačí její ústní uzavření tak, jak k tomu došlo v projednávaném případě, žalobce neporušil žádnou svou právní povinnosti, když žalovanému mzdu za 8/2018 nevyplatil, a žalovaný proto neměl právo okamžitě zrušit pracovní poměr. S ohledem na uvedené skutečnosti proto žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 5. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. 6. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201, § 202 a contrario o.s.ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a ze způsobilých odvolacích důvodů (§ 205 odst. 2 písm. b/ a g/ o.s.ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání (§ 212, § 212a o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, že k okamžitému zrušení pracovního poměru přistoupil žalovaný dopisem ze dne 23. 10. 2018, který byl žalobci doručen téhož dne - podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 6. 2019, tj. v době před nabytím účinnosti zákona č. 32/2019 Sb. (dále jen„ zákoník práce“), a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30. 11. 2018, tj. v době před nabytím účinnosti zákona č. 171/2018 Sb. (dále jen„ o.z.“). 8. Podle § 38 odst. 1 písm. a/ zákoníku práce od vzniku pracovního poměru je zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem. 9. Podle § 56 odst. 1 písm. b/ zákoníku práce zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1). 10. Podle § 141 odst. 1 zákoníku práce mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. 11. Podle § 146 zákoníku práce srážky ze mzdy smějí být provedeny jen v případech stanovených tímto zákonem nebo zvláštním zákonem (písm. a/), na základě dohody o srážkách ze mzdy nebo k uspokojení závazků zaměstnance (písm. b/), k úhradě členských příspěvků zaměstnance, který je členem odborové organizace, bylo-li to sjednáno v kolektivní smlouvě nebo na základě písemné dohody mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací a souhlasí-li s tím zaměstnanec, který je členem odborové organizace (písm. c/). 12. Podle § 147 odst. 3 věta druhá zákoníku práce srážky ze mzdy k náhradě škody jsou možné jen na základě dohody o srážkách ze mzdy (§ 146 písm. b/). 13. Podle § 148 odst. 2 věta před středníkem zákoníku práce srážky ze mzdy smějí být provedeny jen za podmínek stanovených v úpravě výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy v občanském soudním řádu. 14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 605 odst. 1 o.z. lhůta nebo doba určená podle dnů počíná dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek. 16. Podle § 608 o.z. připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující. 17. Podle § 2045 odst. 1 o.z. dluh lze zajistit dohodou věřitele a dlužníka o srážkách ze mzdy nebo platu, z odměny ze smlouvy o výkonu závislé práce zakládající mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek nebo z náhrady mzdy nebo platu. Nejde-li o srážky podle věty první k uspokojení práva zaměstnavatele, je třeba k uzavření dohody předchozího souhlasu zaměstnavatele. 18. Soud I. stupně rozhodoval o žalobě na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru daného žalobci dopisem žalovaného ze dne 23. 10. 2018 podle § 56 odst. 1 písm. b/ zákoníku práce a dospěl k závěru, že ke dni okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany žalobce nebyly splněny oprávněné mzdové nároky žalovaného, jejichž nesplnění s ohledem na lhůty uvedené v § 56 odst. 1 písm. b/ zákoníku práce zakládalo důvod okamžitého zrušení pracovního poměru. Zde odvolací soud dodává, že mzda žalovaného za měsíc 8/2018 byla splatná nejpozději do pondělí 1. 10. 2018 (poslední den měsíce 9/2018 připadl na neděli, posledním dnem lhůty splatnosti tak byl nejblíže následující den pracovní – srov. § 608 o.z.), od úterý 2. 10. 2018 začala plynout 15 denní lhůta, v průběhu které mohl žalobce mzdu žalovanému bez sankce podle § 56 odst. písm. b/ zákoníku práce vyplatit a poslední den této lhůty připadl na úterý 16. 10. 2018. Závěr soudu I. stupně o tom, že žalovaný rozvázal pracovní poměr se žalobcem dopisem ze dne 23. 10. 2018, doručeným mu téhož dne, včas, tj. ve lhůtách vyplývajících z § 56 odst. 1 písm. b/ a § 59 zákoníku práce, je pr