8 C 120/2022-70 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 15. 2. 2022 domáhal vůči žalovanému úhrady smluvní pokuty na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum], uzavřené pod [číslo]. Na základě této smlouvy bylo žalovanému poskytnuto 50.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobci poskytnutý úvěr spolu s dohodnutými poplatky a úrokem v dohodnutých splátkách, které však řádně nehradil. Žalobce proto dlužnou částku zesplatnil ke dni 16. 1. 2018. Žalobce požadoval po žalovaném uhrazení smluvní pokuty podle čl. 6 smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 56.557 Kč od 15. 8. 2018 do 26. 1. 2022, když za dřívější období byla smluvní pokuta přiznána již rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne [datum rozhodnutí] pod č.j. [číslo jednací]. Žalobce uvedl, že řádně zkoumal schopnost žalovaného hradit úvěr. 2. Žalovaný jako fyzická osoba se k žalobě nevyjádřil, přestože mu žaloba byla doručena v souladu s ustanovením § 49 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením § 46b písm. a) o.s.ř. 3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: Účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvou formulářového charakteru pod [číslo] to dne [datum] Touto smlouvou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50.000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit 18 splátek po 4.992 Kč. Z rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne [datum rozhodnutí] pod č.j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že žalovaný svůj dluh neuhradil a dluh ze smlouvy činil ke dni 16. 1. 2018 činil 57.557 Kč. 4. Při uzavírání smlouvy o úvěru byly žalobci známy následující skutečnosti: V listině Hodnocení klienta ze dne [datum] žalovaný uvedl své identifikační a korespondenční údaje, dále údaje o zaměstnavateli a výši příjmů (13.226 Kč mzda) a výdajů (5.410 Kč). Podle doložené pracovní smlouvy byla tato uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2017. Podle výpisu ze systému SOLUS neměl žalovaný evidovány žádné dlužné splátky a podle výpisu informací ze systému NRKI měl žalovaný skóre (příznak) stanoven na hodnotu 324 s dodatkem, že jde o„ nízké body, střední riziko, úvěr limitován výši vyplacené částky“. Žalobce ověřil informace poskytnuté žalovaným pouze z pracovní smlouvy, výplatní pásky za měsíc 6, 7/ 2017 a z potvrzení o běžném účtu žalovaného. <i>5. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>7. Podle § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. se celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.</i> <i>8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odst. 2).</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>13. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 14. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru poté, co je posoudil podle citovaných právních ustanovení, že žaloba není důvodná. Právní předchůdce žalobce sice uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu tehdy platného zákona o spotřebitelském úvěru., však je, aby věřitel s odbornou péčí dříve, než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Z citovaného znění § 9 odst. 1 je zřejmé, že informace věřitelem získané od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti až doplňkové. Primární povinností věřitele je zjistit si pravdivost údajů z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. 15. Takto věřitel měl zkoumat a objektivně ověřovat výši tvrzených příjmů a zejména výdajů, což v daném případě učinil pouze částečně tím, že spoléhal na informace získané od žalovaného. Žalobce v této souvislosti měl učinit další úkony za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného, např. ověřit doklady prokazující skutečnou výši jeho výdajů (nájemní smlouva, inkaso, výše případné vyživovací povinnosti apod.) Z listin předložených žalobcem však nevyplývá, že by taková objektivizující šetření učinil a nepřihlédl ani ke skutečnosti, že pracovní smlouva žalovaného byla uzavřena na dobu určitou do konce roku 2017. Soud proto dospěl k závěru, že úkony směřující ze strany věřitele k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka jsou nedostatečné a smlouva o úvěru je v důsledku toho neplatná. Na tomto závěru nemění nic ani dříve vydaný rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne [datum rozhodnutí] pod č.j. [číslo jednací], když v mezidobí došlo k posunu právního výkladu výše uvedených ustanovení. Žalobci proto z důvodu neplatné smlouvy nevznikly žádné další nároky, a to ani na úhradu smluvní pokuty a žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. 16. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.