15 C 213/2021-104 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 15 165 Kč s 23,72% úrokem ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 954,30 Kč (jedná se o 23,72% úrok ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum]) a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 023,22 Kč (tj. 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum]), jakožto dluhu žalované ze smlouvy o půjčce [číslo] kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], dne [datum]. Žalovaná uhradila pouze 2 525 Kč. Dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Ze smlouvy pojmenované [anonymizováno], smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO] (dle obchodního rejstříku bylo od [datum] do [datum] předmětem podnikání této společnosti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru), dne [datum]. Z obchodního rejstříku soud dále zjistil, že na společnost [právnická osoba], [IČO], jakožto nástupnickou společnost, v důsledku fúze sloučením přešlo jmění zanikající společnosti [právnická osoba], [IČO]. Tato společnost se následně přejmenovala na [právnická osoba]. Dle této smlouvy společnost poskytla v hotovosti při podpisu smlouvy žalované 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že poskytnutou částku vrátí společně s úrokem 1 400 Kč, administrativním poplatkem 2 000 Kč, poplatkem za službu hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč, poplatkem za životní pojištění Credit Life 290 Kč, celkem 7 690 Kč, a to v 58 týdenních splátkách ve výši 305 Kč Smlouva je tvořena čtyřmi stranami (jedná se zjevně o formulářovou smlouvu, kterou úvěrující používal, jak je soudu známo z jeho činnosti, tj. žalob dle obdobných smluv, doplňovány jsou pouze konkrétní parametry úvěru), na první a čtvrté straně jsou soudem již uvedené parametry úvěru včetně podpisu žalované, druhou a třetí stranu tvoří text smluvních podmínek (9 článků vždy s několika odstavci, psáno menším písmem). Právě v čl. 1 je uvedeno, že pro případ 58 splátek se jedná o úrok s pevnou úrokovou sazbou 23,72 % ročně, v případě že dojde ve smyslu čl. 9 k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu jistina úročena. Dle čl. 2 je výše hotovostního inkasa pro 58 splátek vždy 40 % z celkové výše úvěru. Dle čl. 2 jsou splátky započítány nejdříve na poplatky a životní pojištění, teprve poté na jistinu. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaná při žádosti o poskytnutí uvedené částky uvedla, že je bývalým/ současným zákazníkem (marketingový zdroj), žije v nájmu v bytě, současně nemá jiné úvěry nebo zápůjčky, je nezaměstnaná, vedle toho vyplnila že jejím zaměstnáním je hlídání psů, příjem mzda 9 000 Kč a státní podpory 13 971 Kč, výdaje 6 000 Kč nájem/ inkaso, 6 000 Kč výdaje domácnosti, 1 372 Kč na splátkách půjček, alimenty, 400 Kč telefon, po započtení příjmů oproti výdajům jí zbývá 9 199 Kč. Žalovaná měla doložit nájemní smlouvu, SIPO, pracovní smlouvu. Dle přehledu plateb žalovaná uhradila celkem 2 525 Kč (a to tak, že [datum] částku 1 000 Kč, [datum] částku 1 220 Kč a [datum] 305 Kč). 4. Soud dále zjistil (ze soudního systému), že žalovaná je dlouhodobě v exekucích, a to již od roku 2007. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], kterou uzavřela společnost [právnická osoba], [IČO], a žalobkyně, byla postoupena pohledávka za žalovanou na žalobkyni (v příloze smlouvy je tato uvedena), postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum] (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání). Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky a upozorněna na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání). 6. Závazkový vztah, vzniklý dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] (pod původním [IČO]), a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (účinného do 30. 11. 2016). 7. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 8. Dle § [číslo], § [číslo], § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 9. Dle § [číslo], § [číslo] odst. 2, § 2399 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Smlouva o úvěru je finanční smlouvou dle §§ [číslo] an. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky. 10. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 9 odst. 3 uvedeného zákona, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 11. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dluž